Eclesiastes 3
Bíblia Portuguesa Mundial (Brazilian Portuguese)
Kralice Bible (1613)
1Para tudo há uma época, e um tempo para todo propósito debaixo do céu:
1Všeliká věc má jistý čas, a každé předsevzetí pod nebem svou chvíli.
2tempo de nascer, e tempo de morrer; tempo de plantar, e tempo de arrancar o que foi plantado;
2Jest čas rození i čas umírání, čas sázení a čas vykopání, což vsazeno bývá;
3tempo de matar, e tempo de curar; tempo de derrubar, e tempo de construir;
3Èas mordování a čas hojení, čas boření a čas stavení;
4tempo de chorar, e tempo de rir; tempo de prantear, e tempo de dançar;
4Èas pláče a čas smíchu, čas smutku a čas proskakování;
5tempo de espalhar pedras, e tempo de ajuntar pedras; tempo de abraçar, e tempo de abster-se de abraçar;
5Èas rozmítání kamení a čas shromažďování kamení, čas objímání a čas vzdálení se od objímání;
6tempo de buscar, e tempo de perder; tempo de guardar, e tempo de jogar fora;
6Èas hledání a čas ztracení, čas chování a čas zavržení;
7tempo de rasgar, e tempo de costurar; tempo de calar, e tempo de falar;
7Èas roztrhování a čas sšívání, čas mlčení a čas mluvení;
8tempo de amar, e tempo de odiar; tempo de guerra, e tempo de paz.
8Èas milování a čas nenávidění, čas boje a čas pokoje.
9Que proveito tem aquele que trabalha naquilo em que se esforça?
9Co tedy má ten, kdo práci vede, z toho, o čemž pracuje?
10Tenho visto o fardo que Deus deu aos filhos dos homens para com ele se afligirem.
10Viděl jsem zaměstknání, kteréž dal Bůh synům lidským, aby se jím trápili.
11Ele fez tudo belo no seu tempo. Ele também colocou a eternidade no coração deles, contudo, de modo que o homem não pode descobrir a obra que Deus fez desde o princípio até o fim.
11Sám všecko činí ušlechtile časem svým, nýbrž i žádost světa dal v srdce jejich, aby nestihal člověk díla toho, kteréž dělá Bůh, ani počátku ani konce.
12Eu sei que não há nada melhor para eles do que se alegrarem e fazerem o bem enquanto viverem.
12Odtud seznávám, že nic lepšího nemají, než aby se veselili, a činili dobře v životě svém,
13E também que todo homem coma e beba, e desfrute do bem de todo o seu trabalho, isso é dom de Deus.
13Ač i to, když všeliký člověk jí a pije, a užívá dobrých věcí ze všelijaké práce své, jest dar Boží.
14Eu sei que tudo o que Deus faz durará para sempre. Nada se lhe pode acrescentar, e nada se lhe pode tirar; e Deus tem feito isso, para que os homens temam diante dele.
14Znám, že cožkoli činí Bůh, to trvá na věky; nemůže se k tomu nic přidati, ani od toho co odjíti. A činí to Bůh, aby se báli oblíčeje jeho.
15O que é, já foi há muito tempo, e o que há de ser, já foi há muito tempo. Deus busca de novo o que já passou.
15To, což bylo, i nyní jest, a což bude, již bylo; nebo Bůh obnovuje to, což pominulo.
16Além disso, vi debaixo do sol, no lugar da justiça, que a maldade estava ali; e no lugar da retidão, que a maldade estava ali.
16Přesto viděl jsem ještě pod sluncem na místě soudu bezbožnost, a na místě spravedlnosti nespravedlnost.
17Eu disse no meu coração: “Deus julgará o justo e o ímpio; pois ali há um tempo para todo propósito e para toda obra.”
17I řekl jsem v srdci svém: Budeť Bůh spravedlivého i bezbožného souditi; nebo tam bude čas každému předsevzetí i každému skutku.
18Eu disse no meu coração: “Quanto aos filhos dos homens, Deus os prova, para que vejam que eles mesmos são como animais.
18Řekl jsem v srdci svém o způsobu synů lidských, že jim ukázal Bůh, aby viděli, že jsou podobni hovadům.
19Pois o que acontece aos filhos dos homens, acontece aos animais. A mesma coisa acontece a eles. Como morre um, assim morre o outro. Sim, todos têm o mesmo fôlego; e o homem não tem vantagem sobre os animais, pois tudo é vaidade.
19Případnost synů lidských a případnost hovad jest případnost jednostejná. Jakož umírá ono, tak umírá i on, a dýchání jednostejné všickni mají, aniž co napřed má člověk před hovadem; nebo všecko jest marnost.
20Todos vão para um só lugar. Todos vêm do pó, e todos voltam ao pó novamente.
20Obé to jde k místu jednomu; obé jest z prachu, obé také zase navracuje se do prachu.
21Quem sabe se o espírito do homem vai para cima, e se o espírito do animal desce para a terra?”
21Kdo to zná, že duch synů lidských vstupuje zhůru, a duch hovadí že sstupuje pod zemi?
22Portanto, vi que não há nada melhor do que o homem se alegrar em suas obras, pois essa é a sua porção; pois quem o fará ver o que será depois dele?
22Protož spatřil jsem, že nic není lepšího, než veseliti se člověku v skutcích svých, poněvadž to jest podíl jeho. Nebo kdo jej k tomu přivede, aby poznati mohl to, což jest budoucího po něm?
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.