Ecclesiaste
Chapter 3

Ecclesiaste

Diodati Bibbia 1885
vs Kralice Bible (1613)
Aa
Text size
Line width
Verse numbers

Ecclesiaste 3

Diodati Bibbia 1885
Kralice Bible (1613)
1OGNI cosa ha la sua stagione, ed ogni azione sotto il cielo ha il suo tempo.
1Všeliká věc má jistý čas, a každé předsevzetí pod nebem svou chvíli.
2Vi è tempo di nascere, e tempo di morire; tempo di piantare, e tempo di divellere ciò che è piantato;
2Jest čas rození i čas umírání, čas sázení a čas vykopání, což vsazeno bývá;
3tempo di uccidere, e tempo di sanare; tempo di distruggere, e tempo di edificare;
3Èas mordování a čas hojení, čas boření a čas stavení;
4tempo di piangere, e tempo di ridere; tempo di far cordoglio, e tempo di saltare;
4Èas pláče a čas smíchu, čas smutku a čas proskakování;
5tempo di spargere le pietre, e tempo di raccorle; tempo di abbracciare, e tempo di allontanarsi dagli abbracciamenti;
5Èas rozmítání kamení a čas shromažďování kamení, čas objímání a čas vzdálení se od objímání;
6tempo di procacciare, e tempo di perdere; tempo di guardare, e tempo di gittar via;
6Èas hledání a čas ztracení, čas chování a čas zavržení;
7tempo di stracciare, e tempo di cucire; tempo di tacere, e tempo di parlare;
7Èas roztrhování a čas sšívání, čas mlčení a čas mluvení;
8tempo di amare, e tempo di odiare; tempo di guerra, e tempo di pace.
8Èas milování a čas nenávidění, čas boje a čas pokoje.
9Che profitto ha chi fa alcuna cosa , di quello intorno a che egli si affatica?
9Co tedy má ten, kdo práci vede, z toho, o čemž pracuje?
10Io ho veduta questa occupazione, che Iddio ha data a' figliuoli degli uomini, acciocchè si occupino in essa.
10Viděl jsem zaměstknání, kteréž dal Bůh synům lidským, aby se jím trápili.
11Egli ha fatta ogni cosa bella nella sua stagione: ha eziandio posto l'eternità nel cuor degli uomini , senza che però l'uomo possa giammai rinvenir l'opere che Iddio ha fatte, da capo al fine.
11Sám všecko činí ušlechtile časem svým, nýbrž i žádost světa dal v srdce jejich, aby nestihal člověk díla toho, kteréž dělá Bůh, ani počátku ani konce.
12Io ho conosciuto che fra essi non vi è altro bene, che di rallegrarsi, e di far bene in vita sua.
12Odtud seznávám, že nic lepšího nemají, než aby se veselili, a činili dobře v životě svém,
13Ed anche che ogni uomo mangi e beva; e, con ogni sua fatica, goda del bene, è dono di Dio.
13Ač i to, když všeliký člověk jí a pije, a užívá dobrých věcí ze všelijaké práce své, jest dar Boží.
14Io ho conosciuto che tutto quello che Iddio fa è in perpetuo; a ciò niente si può aggiungere, e niente se ne può diminuire; e Dio il fa, acciocchè gli uomini lo temano.
14Znám, že cožkoli činí Bůh, to trvá na věky; nemůže se k tomu nic přidati, ani od toho co odjíti. A činí to Bůh, aby se báli oblíčeje jeho.
15Ciò che è stato era già prima, e ciò che ha da essere già è stato; e Iddio ricerca quello che è passato.
15To, což bylo, i nyní jest, a což bude, již bylo; nebo Bůh obnovuje to, což pominulo.
16Avendo, oltre a ciò, veduto sotto il sole, che nel'luogo del giudicio vi è l'empietà; che nelluogo della giustizia vi è l'empietà;
16Přesto viděl jsem ještě pod sluncem na místě soudu bezbožnost, a na místě spravedlnosti nespravedlnost.
17io ho detto nel mio cuore: Iddio giudicherà il giusto e l'empio; perciocchè, là, vi è un tempo per ogni cosa e per ogni opera.
17I řekl jsem v srdci svém: Budeť Bůh spravedlivého i bezbožného souditi; nebo tam bude čas každému předsevzetí i každému skutku.
18Io ho detto nel mio cuore, intorno alla condizione de' figliuoli degli uomini, ch'egli sarebbe da desiderare che Iddio li chiarisse, e ch'essi vedessero che da loro stessi non sono altro che bestie.
18Řekl jsem v srdci svém o způsobu synů lidských, že jim ukázal Bůh, aby viděli, že jsou podobni hovadům.
19Perciocchè ciò che avviene a' figliuoli degli uomini è ciò che avviene alle bestie; vi è un medesimo avvenimento per essi tutti ; come muore l'uno, così muore l'altro, e tutti hanno un medesimo fiato; e l'uomo non ha vantaggio alcuno sopra le bestie; perciocchè tutti son vanità.
19Případnost synů lidských a případnost hovad jest případnost jednostejná. Jakož umírá ono, tak umírá i on, a dýchání jednostejné všickni mají, aniž co napřed má člověk před hovadem; nebo všecko jest marnost.
20Tutti vanno in un medesimo luogo; tutti sono stati fatti di polvere, e tutti ritornano in polvere.
20Obé to jde k místu jednomu; obé jest z prachu, obé také zase navracuje se do prachu.
21Chi sa che lo spirito de' figliuoli degli uomini salga in alto, e quel delle bestie scenda a basso sotterra?
21Kdo to zná, že duch synů lidských vstupuje zhůru, a duch hovadí že sstupuje pod zemi?
22Io ho dunque veduto che non vi è altro bene, se non che l'uomo si rallegri nelle sue opere; conciossiachè questa sia la sua parte; perciocchè chi lo rimenerà, per veder quello che sarà dopo lui?
22Protož spatřil jsem, že nic není lepšího, než veseliti se člověku v skutcích svých, poněvadž to jest podíl jeho. Nebo kdo jej k tomu přivede, aby poznati mohl to, což jest budoucího po něm?

Tip: use the ← and → keys to turn chapters.