Kazatel 3
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Kralice Bible (1613)
1Všeliká věc má jistý čas, a každé předsevzetí pod nebem svou chvíli.
1Všeliká věc má jistý čas, a každé předsevzetí pod nebem svou chvíli.
2Jest čas rození i čas umírání, čas sázení a čas vykopání, což vsazeno bývá;
2Jest čas rození i čas umírání, čas sázení a čas vykopání, což vsazeno bývá;
3Èas mordování a čas hojení, čas boření a čas stavení;
3Èas mordování a čas hojení, čas boření a čas stavení;
4Èas pláče a čas smíchu, čas smutku a čas proskakování;
4Èas pláče a čas smíchu, čas smutku a čas proskakování;
5Èas rozmítání kamení a čas shromažďování kamení, čas objímání a čas vzdálení se od objímání;
5Èas rozmítání kamení a čas shromažďování kamení, čas objímání a čas vzdálení se od objímání;
6Èas hledání a čas ztracení, čas chování a čas zavržení;
6Èas hledání a čas ztracení, čas chování a čas zavržení;
7Èas roztrhování a čas sšívání, čas mlčení a čas mluvení;
7Èas roztrhování a čas sšívání, čas mlčení a čas mluvení;
8Èas milování a čas nenávidění, čas boje a čas pokoje.
8Èas milování a čas nenávidění, čas boje a čas pokoje.
9Co tedy má ten, kdo práci vede, z toho, o čemž pracuje?
9Co tedy má ten, kdo práci vede, z toho, o čemž pracuje?
10Viděl jsem zaměstknání, kteréž dal Bůh synům lidským, aby se jím trápili.
10Viděl jsem zaměstknání, kteréž dal Bůh synům lidským, aby se jím trápili.
11Sám všecko činí ušlechtile časem svým, nýbrž i žádost světa dal v srdce jejich, aby nestihal člověk díla toho, kteréž dělá Bůh, ani počátku ani konce.
11Sám všecko činí ušlechtile časem svým, nýbrž i žádost světa dal v srdce jejich, aby nestihal člověk díla toho, kteréž dělá Bůh, ani počátku ani konce.
12Odtud seznávám, že nic lepšího nemají, než aby se veselili, a činili dobře v životě svém,
12Odtud seznávám, že nic lepšího nemají, než aby se veselili, a činili dobře v životě svém,
13Ač i to, když všeliký člověk jí a pije, a užívá dobrých věcí ze všelijaké práce své, jest dar Boží.
13Ač i to, když všeliký člověk jí a pije, a užívá dobrých věcí ze všelijaké práce své, jest dar Boží.
14Znám, že cožkoli činí Bůh, to trvá na věky; nemůže se k tomu nic přidati, ani od toho co odjíti. A činí to Bůh, aby se báli oblíčeje jeho.
14Znám, že cožkoli činí Bůh, to trvá na věky; nemůže se k tomu nic přidati, ani od toho co odjíti. A činí to Bůh, aby se báli oblíčeje jeho.
15To, což bylo, i nyní jest, a což bude, již bylo; nebo Bůh obnovuje to, což pominulo.
15To, což bylo, i nyní jest, a což bude, již bylo; nebo Bůh obnovuje to, což pominulo.
16Přesto viděl jsem ještě pod sluncem na místě soudu bezbožnost, a na místě spravedlnosti nespravedlnost.
16Přesto viděl jsem ještě pod sluncem na místě soudu bezbožnost, a na místě spravedlnosti nespravedlnost.
17I řekl jsem v srdci svém: Budeť Bůh spravedlivého i bezbožného souditi; nebo tam bude čas každému předsevzetí i každému skutku.
17I řekl jsem v srdci svém: Budeť Bůh spravedlivého i bezbožného souditi; nebo tam bude čas každému předsevzetí i každému skutku.
18Řekl jsem v srdci svém o způsobu synů lidských, že jim ukázal Bůh, aby viděli, že jsou podobni hovadům.
18Řekl jsem v srdci svém o způsobu synů lidských, že jim ukázal Bůh, aby viděli, že jsou podobni hovadům.
19Případnost synů lidských a případnost hovad jest případnost jednostejná. Jakož umírá ono, tak umírá i on, a dýchání jednostejné všickni mají, aniž co napřed má člověk před hovadem; nebo všecko jest marnost.
19Případnost synů lidských a případnost hovad jest případnost jednostejná. Jakož umírá ono, tak umírá i on, a dýchání jednostejné všickni mají, aniž co napřed má člověk před hovadem; nebo všecko jest marnost.
20Obé to jde k místu jednomu; obé jest z prachu, obé také zase navracuje se do prachu.
20Obé to jde k místu jednomu; obé jest z prachu, obé také zase navracuje se do prachu.
21Kdo to zná, že duch synů lidských vstupuje zhůru, a duch hovadí že sstupuje pod zemi?
21Kdo to zná, že duch synů lidských vstupuje zhůru, a duch hovadí že sstupuje pod zemi?
22Protož spatřil jsem, že nic není lepšího, než veseliti se člověku v skutcích svých, poněvadž to jest podíl jeho. Nebo kdo jej k tomu přivede, aby poznati mohl to, což jest budoucího po něm?
22Protož spatřil jsem, že nic není lepšího, než veseliti se člověku v skutcích svých, poněvadž to jest podíl jeho. Nebo kdo jej k tomu přivede, aby poznati mohl to, což jest budoucího po něm?
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.