Kazatel 3
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Bíblia Portuguesa Mundial (Brazilian Portuguese)
1Všeliká věc má jistý čas, a každé předsevzetí pod nebem svou chvíli.
1Para tudo há uma época, e um tempo para todo propósito debaixo do céu:
2Jest čas rození i čas umírání, čas sázení a čas vykopání, což vsazeno bývá;
2tempo de nascer, e tempo de morrer; tempo de plantar, e tempo de arrancar o que foi plantado;
3Èas mordování a čas hojení, čas boření a čas stavení;
3tempo de matar, e tempo de curar; tempo de derrubar, e tempo de construir;
4Èas pláče a čas smíchu, čas smutku a čas proskakování;
4tempo de chorar, e tempo de rir; tempo de prantear, e tempo de dançar;
5Èas rozmítání kamení a čas shromažďování kamení, čas objímání a čas vzdálení se od objímání;
5tempo de espalhar pedras, e tempo de ajuntar pedras; tempo de abraçar, e tempo de abster-se de abraçar;
6Èas hledání a čas ztracení, čas chování a čas zavržení;
6tempo de buscar, e tempo de perder; tempo de guardar, e tempo de jogar fora;
7Èas roztrhování a čas sšívání, čas mlčení a čas mluvení;
7tempo de rasgar, e tempo de costurar; tempo de calar, e tempo de falar;
8Èas milování a čas nenávidění, čas boje a čas pokoje.
8tempo de amar, e tempo de odiar; tempo de guerra, e tempo de paz.
9Co tedy má ten, kdo práci vede, z toho, o čemž pracuje?
9Que proveito tem aquele que trabalha naquilo em que se esforça?
10Viděl jsem zaměstknání, kteréž dal Bůh synům lidským, aby se jím trápili.
10Tenho visto o fardo que Deus deu aos filhos dos homens para com ele se afligirem.
11Sám všecko činí ušlechtile časem svým, nýbrž i žádost světa dal v srdce jejich, aby nestihal člověk díla toho, kteréž dělá Bůh, ani počátku ani konce.
11Ele fez tudo belo no seu tempo. Ele também colocou a eternidade no coração deles, contudo, de modo que o homem não pode descobrir a obra que Deus fez desde o princípio até o fim.
12Odtud seznávám, že nic lepšího nemají, než aby se veselili, a činili dobře v životě svém,
12Eu sei que não há nada melhor para eles do que se alegrarem e fazerem o bem enquanto viverem.
13Ač i to, když všeliký člověk jí a pije, a užívá dobrých věcí ze všelijaké práce své, jest dar Boží.
13E também que todo homem coma e beba, e desfrute do bem de todo o seu trabalho, isso é dom de Deus.
14Znám, že cožkoli činí Bůh, to trvá na věky; nemůže se k tomu nic přidati, ani od toho co odjíti. A činí to Bůh, aby se báli oblíčeje jeho.
14Eu sei que tudo o que Deus faz durará para sempre. Nada se lhe pode acrescentar, e nada se lhe pode tirar; e Deus tem feito isso, para que os homens temam diante dele.
15To, což bylo, i nyní jest, a což bude, již bylo; nebo Bůh obnovuje to, což pominulo.
15O que é, já foi há muito tempo, e o que há de ser, já foi há muito tempo. Deus busca de novo o que já passou.
16Přesto viděl jsem ještě pod sluncem na místě soudu bezbožnost, a na místě spravedlnosti nespravedlnost.
16Além disso, vi debaixo do sol, no lugar da justiça, que a maldade estava ali; e no lugar da retidão, que a maldade estava ali.
17I řekl jsem v srdci svém: Budeť Bůh spravedlivého i bezbožného souditi; nebo tam bude čas každému předsevzetí i každému skutku.
17Eu disse no meu coração: “Deus julgará o justo e o ímpio; pois ali há um tempo para todo propósito e para toda obra.”
18Řekl jsem v srdci svém o způsobu synů lidských, že jim ukázal Bůh, aby viděli, že jsou podobni hovadům.
18Eu disse no meu coração: “Quanto aos filhos dos homens, Deus os prova, para que vejam que eles mesmos são como animais.
19Případnost synů lidských a případnost hovad jest případnost jednostejná. Jakož umírá ono, tak umírá i on, a dýchání jednostejné všickni mají, aniž co napřed má člověk před hovadem; nebo všecko jest marnost.
19Pois o que acontece aos filhos dos homens, acontece aos animais. A mesma coisa acontece a eles. Como morre um, assim morre o outro. Sim, todos têm o mesmo fôlego; e o homem não tem vantagem sobre os animais, pois tudo é vaidade.
20Obé to jde k místu jednomu; obé jest z prachu, obé také zase navracuje se do prachu.
20Todos vão para um só lugar. Todos vêm do pó, e todos voltam ao pó novamente.
21Kdo to zná, že duch synů lidských vstupuje zhůru, a duch hovadí že sstupuje pod zemi?
21Quem sabe se o espírito do homem vai para cima, e se o espírito do animal desce para a terra?”
22Protož spatřil jsem, že nic není lepšího, než veseliti se člověku v skutcích svých, poněvadž to jest podíl jeho. Nebo kdo jej k tomu přivede, aby poznati mohl to, což jest budoucího po něm?
22Portanto, vi que não há nada melhor do que o homem se alegrar em suas obras, pois essa é a sua porção; pois quem o fará ver o que será depois dele?
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.