Kazatel 2
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Bíblia Portuguesa Mundial (Brazilian Portuguese)
1Řekl jsem opět srdci svému: Nuže nyní zkusím tě v veselí, užívejž tedy dobrých věcí. A hle, i to marnost.
1Eu disse no meu coração: “Venha agora, eu o testarei com a alegria; portanto, desfrute do prazer”; e eis que isso também era vaidade.
2Smíchu jsem řekl: Blázníš, a veselí: Co to děláš?
2Eu disse do riso: “É loucura”; e da alegria: “O que ela realiza?”
3Přemyšloval jsem v srdci svém, abych povoloval u víně tělu svému, srdce však své spravuje moudrostí, a přídržel se bláznovství dotud, až bych zkusil, co by lepšího bylo synům lidským, aby činili pod nebem v počtu dnů života svého.
3Busquei no meu coração como alegrar a minha carne com vinho, enquanto o meu coração ainda me guiava com sabedoria, e como me apegar à tolice, até que eu pudesse ver o que era bom que os filhos dos homens fizessem debaixo do céu, durante todos os dias de suas vidas.
4Veliké jsem skutky činil, vystavěl jsem sobě domy, štípil jsem sobě vinice.
4Fiz para mim grandes obras. Edifiquei casas para mim. Plantei vinhas para mim.
5Vzdělal jsem sobě zahrady a štěpnice, a štípil jsem v nich stromy všelijakého ovoce.
5Fiz para mim jardins e parques, e neles plantei árvores frutíferas de todos os tipos.
6Nadělal jsem sobě rybníků, abych svlažoval jimi les plodící dříví.
6Fiz para mim tanques de água, para regar o bosque onde cresciam as árvores.
7Najednal jsem sobě služebníků a děvek, a měl jsem čeled v domě svém; k tomu i stáda skotů a bravů veliká měl jsem nade všecky, kteříž byli přede mnou v Jeruzalémě.
7Comprei servos e servas, e tive servos nascidos em minha casa. Também tive grandes posses de gado e de rebanhos, mais do que todos os que viveram antes de mim em Jerusalém.
8Nahromáždil jsem sobě také stříbra a zlata a klínotů od králů a krajin; způsobil jsem sobě zpěváky a zpěvakyně i jiné rozkoše synů lidských a nástroje muzické rozličné.
8Também juntei para mim prata e ouro, e os tesouros de reis e de províncias. Providenciei para mim cantores e cantoras, e as delícias dos filhos dos homens: instrumentos musicais de todos os tipos.
9A tak velikým jsem učiněn, a zrostl jsem nade všecky, kteříž přede mnou byli v Jeruzalémě; nadto moudrost má zůstávala při mně.
9Assim, tornei-me grande e superei a todos os que viveram antes de mim em Jerusalém. A minha sabedoria também permaneceu comigo.
10A čehožkoli žádaly oči mé, nezbránil jsem jim, aniž jsem zbraňoval srdci svému jakého veselí; srdce mé zajisté veselilo se ze vší práce mé, a to byl podíl můj ze vší práce mé.
10Tudo o que os meus olhos desejaram, eu não lhes neguei. Não privei o meu coração de alegria alguma, pois o meu coração se alegrava por causa de todo o meu trabalho, e esta foi a minha porção de todo o meu trabalho.
11Ale jakž jsem se ohlédl na všecky skutky své, kteréž činily ruce mé, a na práci úsilně vedenou, a aj, všecko marnost a trápení ducha, a že nic není užitečného pod sluncem.
11Então, olhei para todas as obras que as minhas mãos haviam feito, e para o trabalho que eu havia me esforçado para realizar; e eis que tudo era vaidade e um correr atrás do vento, e não havia proveito algum debaixo do sol.
12Pročež obrátil jsem se, abych spatřoval moudrost a nemoudrost, i bláznovství. (Nebo co by člověk spravil, chtěje následovati krále? To, což již jiní spravili.)
12Então passei a considerar a sabedoria, a loucura e a tolice; pois o que pode fazer o sucessor do rei? Apenas o que já foi feito há muito tempo.
13I viděl jsem, že jest užitečnější moudrost než bláznovství, tak jako jest užitečnější světlo nežli temnost.
13Então vi que a sabedoria supera a tolice, assim como a luz supera as trevas.
14Moudrý má oči v hlavě své, blázen pak ve tmách chodí; a však poznal jsem, že jednostejné příhody všechněm se přiházejí.
14Os olhos do homem sábio estão na sua cabeça, mas o tolo anda nas trevas — e, no entanto, percebi que o mesmo destino sobrevém a todos eles.
15Protož jsem řekl v srdci svém: Máliť mi se tak díti, jako se děje bláznu, pročež jsem tedy moudrostí předčil? A tak řekl jsem v srdci svém: I to jest marnost.
15Então eu disse no meu coração: “O que acontece ao tolo, acontecerá também a mim; por que, então, fui eu mais sábio?” Então eu disse no meu coração que isso também é vaidade.
16Nebo není památka moudrého jako i blázna na věky, proto že to, což nyní jest, ve dnech budoucích všecko v zapomenutí přichází, a že jakož umírá moudrý, tak i blázen.
16Pois não haverá lembrança eterna nem do sábio nem do tolo, visto que nos dias vindouros tudo já terá sido esquecido. De fato, o sábio deve morrer exatamente como o tolo!
17Pročež mrzí mne tento život; nebo semi nelíbí nic, což se děje pod sluncem, poněvadž všecky věci jsou marnost a trápení ducha.
17Por isso, odiei a vida, porque a obra que é feita debaixo do sol me era penosa; pois tudo é vaidade e um correr atrás do vento.
18Ano mrzí mne i všecka práce má, kterouž jsem vedl pod sluncem proto že jí zanechati musím člověku, kterýž bude po mně.
18Odiei todo o trabalho no qual me esforcei debaixo do sol, porque terei de deixá-lo para o homem que vier depois de mim.
19A kdo ví, bude-li moudrý, či blázen? A však panovati bude nade vší prací mou, kterouž jsem vedl, a v níž jsem moudrý byl pod sluncem. A i to marnost.
19E quem sabe se ele será sábio ou tolo? Contudo, ele terá domínio sobre todo o trabalho que realizei com esforço e no qual me mostrei sábio debaixo do sol. Isso também é vaidade.
20I přišel jsem na to, abych pochybil v srdci svém o vší práci, kterouž jsem konal, a v níž jsem moudrý byl pod sluncem.
20Portanto, cheguei ao ponto de fazer o meu coração se desesperar por todo o trabalho no qual me esforcei debaixo do sol.
21Mnohý zajisté člověk pracuje moudře, uměle a spravedlivě, a však jinému, kterýž nepracoval o tom, nechává toho za podíl jemu, ješto i to jest marnost a bídná věc.
21Pois há homem cujo trabalho é feito com sabedoria, com conhecimento e com habilidade; contudo, ele deixará a sua porção a um homem que não trabalhou por ela. Isso também é vaidade e um grande mal.
22Nebo co má člověk ze vší práce své a z kvaltování srdce svého, kteréž snáší pod sluncem,
22Pois o que o homem obtém de todo o seu trabalho e do esforço do seu coração, com os quais ele trabalha debaixo do sol?
23Poněvadž všickni dnové jeho bolestní, a zaměstknání jeho hněv, tak že ani v noci neodpočívá srdce jeho? A i to marnost.
23Pois todos os seus dias são de sofrimento, e o seu trabalho é tristeza; sim, mesmo à noite o seu coração não descansa. Isso também é vaidade.
24Zdaliž není to chvalitebné při člověku, jísti a píti, a učiniti životu svému pohodlí z práce své? Ač i to také viděl jsem, že z ruky Boží pochází.
24Não há nada melhor para o homem do que comer e beber, e fazer a sua alma desfrutar do bem no seu trabalho. Também vi que isso vem da mão de Deus.
25Nebo kdož by jísti a užívati měl toho nežli já?
25Pois quem pode comer, ou quem pode desfrutar, mais do que eu?
26Èlověku zajisté, kterýž se líbí jemu, dává moudrost, umění a veselí; hříšníku pak dává trápení, aby shromažďoval a hrnul, čehož by zanechal tomu, kterýž se líbí Bohu. I to také jest marnost a trápení ducha.
26Pois ao homem que lhe agrada, Deus dá sabedoria, conhecimento e alegria; mas ao pecador ele dá o trabalho de ajuntar e amontoar, para que o dê àquele que agrada a Deus. Isso também é vaidade e um correr atrás do vento.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.