Kazatel 2
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Tongan Bible, Revised West Version
1Řekl jsem opět srdci svému: Nuže nyní zkusím tě v veselí, užívejž tedy dobrých věcí. A hle, i to marnost.
1Naʻa ku pehē ki hoku loto, “Vakai eni, teu ʻahiʻahiʻi koe ki he fiengutuhua, ko ia ke ke fiefia koe ʻi he fakavā;” pea vakai, ko e vaʻinga foki eni.
2Smíchu jsem řekl: Blázníš, a veselí: Co to děláš?
2Naʻaku pehē ki he kata, “Ko e faha ia”: pea ki he fiengutuhua, “ʻOku ʻaonga ia ki he hā?”
3Přemyšloval jsem v srdci svém, abych povoloval u víně tělu svému, srdce však své spravuje moudrostí, a přídržel se bláznovství dotud, až bych zkusil, co by lepšího bylo synům lidským, aby činili pod nebem v počtu dnů života svého.
3Naʻaku fai ʻi hoku loto ke u faʻa inu uaine, kae kumi foki hoku loto ki he poto; pea ke puke atu ki he vale, koeʻuhi ke u ʻilo pe ko e hā ʻoku lelei ke fai ʻe he fānau ʻae tangata ʻi he ʻaho kotoa pē ʻo ʻenau moʻui ʻi he lalo langi.
4Veliké jsem skutky činil, vystavěl jsem sobě domy, štípil jsem sobě vinice.
4Naʻaku fai ʻae ngaahi ngāue lahi; naʻaku langa hoku ngaahi fale; pea naʻaku tō ʻeku ngaahi ngoue vaine:
5Vzdělal jsem sobě zahrady a štěpnice, a štípil jsem v nich stromy všelijakého ovoce.
5Naʻaku tō ʻeku ngaahi ngoue mo e ngaahi ʻakau ʻoku fua, pea naʻaku tō ʻi ai ʻae faʻahinga ʻakau fua kehekehe kotoa pē.
6Nadělal jsem sobě rybníků, abych svlažoval jimi les plodící dříví.
6Naʻaku ngaohi ʻae ngaahi anovai, ke fakatafe ki he potu ʻoku tupu ʻi ai ʻae ngaahi ʻakau:
7Najednal jsem sobě služebníků a děvek, a měl jsem čeled v domě svém; k tomu i stáda skotů a bravů veliká měl jsem nade všecky, kteříž byli přede mnou v Jeruzalémě.
7Naʻaku maʻu ʻae kau tamaioʻeiki mo e kau kaunanga, pea naʻe fanauʻi ʻae kau tamaioʻeiki ʻi hoku fale; pea naʻaku maʻu foki ʻo lahi ʻae fanga manu iiki, mo ia ʻoku lalahi, pea naʻe lahi hake ʻa ʻeku maʻumeʻa ʻiate kinautolu kotoa pē naʻe ʻi muʻa ʻiate au ʻi Selūsalema.
8Nahromáždil jsem sobě také stříbra a zlata a klínotů od králů a krajin; způsobil jsem sobě zpěváky a zpěvakyně i jiné rozkoše synů lidských a nástroje muzické rozličné.
8Pea naʻaku tānaki foki kiate au ʻae siliva mo e koula, pea mo e koloa mahuʻinga lahi ʻoe ngaahi tuʻi mo e potu fonua kehekehe: pea u maʻu ʻae kau tangata faiva mo e kau fefine faiva, mo e meʻa fakafiefia kotoa pē ʻoe fānau ʻae tangata, mo e ngaahi meʻa faiva ʻi honau faʻahinga kehekehe.
9A tak velikým jsem učiněn, a zrostl jsem nade všecky, kteříž přede mnou byli v Jeruzalémě; nadto moudrost má zůstávala při mně.
9Ko ia naʻaku hoko ko e lahi au, pea u tupu ʻo lahi hake ʻiate kinautolu kotoa pē naʻe ʻi muʻa ʻiate au ʻi Selūsalema: pea naʻe maʻu pe foki ʻa ʻeku poto ʻiate au.
10A čehožkoli žádaly oči mé, nezbránil jsem jim, aniž jsem zbraňoval srdci svému jakého veselí; srdce mé zajisté veselilo se ze vší práce mé, a to byl podíl můj ze vší práce mé.
10Pea ko e meʻa kotoa pē naʻe manako ki ai hoku mata naʻe ʻikai te u taʻofi ia mei ai, naʻe ʻikai te u taʻofi hoku loto mei ha fiefia; he naʻe fiefia hoku loto ʻi heʻeku ngāue kotoa pē: pea ko hoku ʻinasi ia ʻi heʻeku ngāue kotoa pē.
11Ale jakž jsem se ohlédl na všecky skutky své, kteréž činily ruce mé, a na práci úsilně vedenou, a aj, všecko marnost a trápení ducha, a že nic není užitečného pod sluncem.
11Pea naʻaku toki mamata ki he ngāue kotoa pē kuo fai ʻe hoku nima, mo e ngāue naʻaku ongosia ʻi hono fai: pea vakai, ko e vaʻinga ia kotoa pē mo e fakamamahi ki he laumālie, pea ʻoku ʻikai hano ʻaonga ʻi he lalo laʻā.
12Pročež obrátil jsem se, abych spatřoval moudrost a nemoudrost, i bláznovství. (Nebo co by člověk spravil, chtěje následovati krále? To, což již jiní spravili.)
12¶ Pea naʻaku tafoki au ke mamata ki he poto, mo e hē, mo e vale: he ko e hā ha meʻa ʻe faʻa fai ʻe he tangata ʻoku muimui ki he tuʻi? ʻAia pe kuo ʻosi hono fai.
13I viděl jsem, že jest užitečnější moudrost než bláznovství, tak jako jest užitečnější světlo nežli temnost.
13“Pea naʻaku toki mamata ʻoku lelei lahi hake ʻae poto ʻi he vale, ʻo hangē ko e lelei hake ʻoe maama ki he poʻuli.
14Moudrý má oči v hlavě své, blázen pak ve tmách chodí; a však poznal jsem, že jednostejné příhody všechněm se přiházejí.
14Ko e mata ʻoe poto ʻoku ʻi hono ʻulu ka ʻoku ʻeveʻeva ʻae vale ʻi he poʻuli:” pea naʻaku mamata ʻeau ko e meʻa pe taha ʻoku hoko kiate kinautolu kotoa pē.
15Protož jsem řekl v srdci svém: Máliť mi se tak díti, jako se děje bláznu, pročež jsem tedy moudrostí předčil? A tak řekl jsem v srdci svém: I to jest marnost.
15Pea naʻaku toki pehē ai ʻi hoku loto, “Hangē ko ia ʻoku hoko ki he vale, ko ia foki ʻoku hoko kiate au; pea ko e hā ia kuo u poto lahi hake ai?” Pea naʻaku toki pehē ʻi hoku loto, “Tā ko e vaʻinga foki eni.”
16Nebo není památka moudrého jako i blázna na věky, proto že to, což nyní jest, ve dnech budoucích všecko v zapomenutí přichází, a že jakož umírá moudrý, tak i blázen.
16He ʻoku ʻikai lahi hake ʻae fakamanatu ki he poto ʻi he manatu ki he vale ʻo taʻengata: koeʻuhi ko e meʻa ʻoku ai ni ʻe ngalo ia ʻi he ʻaho kimui. Pea ʻoku fēfē ʻae mate ʻae poto? ʻOku hangē pe ia ko e vale.
17Pročež mrzí mne tento život; nebo semi nelíbí nic, což se děje pod sluncem, poněvadž všecky věci jsou marnost a trápení ducha.
17Ko ia naʻaku fehiʻa ki he moʻui; koeʻuhi ko e ngāue ʻoku fai ʻi he lalo laʻā ʻoku fakamamahi kiate au: he ko e vaʻinga ʻae meʻa kotoa pē mo e fakamamahi ki he laumālie.
18Ano mrzí mne i všecka práce má, kterouž jsem vedl pod sluncem proto že jí zanechati musím člověku, kterýž bude po mně.
18¶ ʻIo, naʻaku fehiʻa ki heʻeku ngāue kotoa pē naʻaku ongosia ai ʻi he lalo laʻā: koeʻuhi te u tuku pe ia ki he tangata ʻoku muimui ʻiate au.
19A kdo ví, bude-li moudrý, či blázen? A však panovati bude nade vší prací mou, kterouž jsem vedl, a v níž jsem moudrý byl pod sluncem. A i to marnost.
19Pea ko hai ʻoku ne ʻilo pe ko ha poto ia pe ko ha vale? Ka ʻe pule ʻe ia ki he ngāue kotoa pē kuo u ngāue ai mo fakahā ʻaki ʻa ʻeku poto ʻi he lalo laʻā. Ko e vaʻinga foki eni.
20I přišel jsem na to, abych pochybil v srdci svém o vší práci, kterouž jsem konal, a v níž jsem moudrý byl pod sluncem.
20Ko ia naʻaku ʻalu fano ai ke fakataʻeʻamanaki hoku loto ki heʻeku ngāue kotoa pē naʻaku fai ʻi he lalo laʻā.
21Mnohý zajisté člověk pracuje moudře, uměle a spravedlivě, a však jinému, kterýž nepracoval o tom, nechává toho za podíl jemu, ješto i to jest marnost a bídná věc.
21He ʻoku ai ʻae tangata ʻoku fai ʻene ngāue ʻi he poto, mo e ʻilo, pea mo e totonu; ka te ne tuku pe ia ko e ʻinasi ʻo ha tangata ʻoku ʻikai ngāue ki ai. Ko e vaʻinga foki eni, pea ko e kovi lahi.
22Nebo co má člověk ze vší práce své a z kvaltování srdce svého, kteréž snáší pod sluncem,
22He ʻoku maʻu ʻae hā ʻe he tangata mei heʻene ngāue, mo e mamahi ʻa hono loto, ʻaia kuo ne ongosia ai ʻi he lalo laʻā?
23Poněvadž všickni dnové jeho bolestní, a zaměstknání jeho hněv, tak že ani v noci neodpočívá srdce jeho? A i to marnost.
23He ko hono ngaahi ʻaho kotoa pē ko e mamahi ia, pea ko ʻene feinga ko e fakamāfasia; ʻio, naʻa mo e pō ʻoku ʻikai fakafiemālie hono loto. Ko e vaʻinga foki eni.
24Zdaliž není to chvalitebné při člověku, jísti a píti, a učiniti životu svému pohodlí z práce své? Ač i to také viděl jsem, že z ruky Boží pochází.
24¶ ʻOku ʻikai ha meʻa ʻoku lelei hake ki he tangata ka ko ʻene kai mo inu, pea ke fakafiefiaʻi hono loto ʻi he lelei ʻo ʻene ngāue. Naʻaku mamata foki ki he meʻa ni, kuo foaki mai ia mei he nima ʻoe ʻOtua.
25Nebo kdož by jísti a užívati měl toho nežli já?
25He ko hai ʻoku faʻa kai, pea ko hai ʻoku fakatoʻotoʻo lahi hake ki ai ʻiate au?
26Èlověku zajisté, kterýž se líbí jemu, dává moudrost, umění a veselí; hříšníku pak dává trápení, aby shromažďoval a hrnul, čehož by zanechal tomu, kterýž se líbí Bohu. I to také jest marnost a trápení ducha.
26He ʻoku foaki ʻe he ʻOtua ki he tangata ʻaia ʻoku lelei ʻi hono ʻao, ko e poto, mo e ʻilo, mo e fiefia: ka ʻoku ne foaki ki he angahala ʻae feinga ke tānaki mo fokotuʻu, ka ne foaki ia kiate ia ʻoku lelei ʻi he ʻao ʻoe ʻOtua. Ko e vaʻinga foki eni mo e fakamamahi ki he laumālie.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.