Kazatel 3
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Douay-Rheims Bible, American Edition (1899)
1Všeliká věc má jistý čas, a každé předsevzetí pod nebem svou chvíli.
1All things have their season, and in their times all things pass under heaven.
2Jest čas rození i čas umírání, čas sázení a čas vykopání, což vsazeno bývá;
2A time to be born and a time to die. A time to plant, and a time to pluck up that which is planted.
3Èas mordování a čas hojení, čas boření a čas stavení;
3A time to kill, and a time to heal. A time to destroy, and a time to build.
4Èas pláče a čas smíchu, čas smutku a čas proskakování;
4A time to weep, and a time to laugh. A time to mourn, and a time to dance.
5Èas rozmítání kamení a čas shromažďování kamení, čas objímání a čas vzdálení se od objímání;
5A time to scatter stones, and a time to gather. A time to embrace, and a time to be far from embraces.
6Èas hledání a čas ztracení, čas chování a čas zavržení;
6A time to get, and a time to lose. A time to keep, and a time to cast away.
7Èas roztrhování a čas sšívání, čas mlčení a čas mluvení;
7A time to rend, and a time to sew. A time to keep silence, and a time to speak.
8Èas milování a čas nenávidění, čas boje a čas pokoje.
8A time of love, and a time of hatred. A time of war, and a time of peace.
9Co tedy má ten, kdo práci vede, z toho, o čemž pracuje?
9What hath man more of his labour?
10Viděl jsem zaměstknání, kteréž dal Bůh synům lidským, aby se jím trápili.
10I have seen the trouble, which God hath given the sons of men to be exercised in it.
11Sám všecko činí ušlechtile časem svým, nýbrž i žádost světa dal v srdce jejich, aby nestihal člověk díla toho, kteréž dělá Bůh, ani počátku ani konce.
11He hath made all things good in their time, and hath delivered the world to their consideration, so that man cannot find out the work which God hath made from the beginning to the end.
12Odtud seznávám, že nic lepšího nemají, než aby se veselili, a činili dobře v životě svém,
12And I have known that there was no better thing than to rejoice, and to do well in this life.
13Ač i to, když všeliký člověk jí a pije, a užívá dobrých věcí ze všelijaké práce své, jest dar Boží.
13For every man that eateth and drinketh, and seeth good of his labour, this is the gift of God.
14Znám, že cožkoli činí Bůh, to trvá na věky; nemůže se k tomu nic přidati, ani od toho co odjíti. A činí to Bůh, aby se báli oblíčeje jeho.
14I have learned that all the works which God hath made, continue for ever: we cannot add any thing, nor take away from those things which God hath made that he may be feared.
15To, což bylo, i nyní jest, a což bude, již bylo; nebo Bůh obnovuje to, což pominulo.
15That which hath been made, the same continueth: the things that shall be, have already been: and God restoreth that which is past.
16Přesto viděl jsem ještě pod sluncem na místě soudu bezbožnost, a na místě spravedlnosti nespravedlnost.
16I saw under the sun in the place of judgment wickedness, and in the place of justice iniquity.
17I řekl jsem v srdci svém: Budeť Bůh spravedlivého i bezbožného souditi; nebo tam bude čas každému předsevzetí i každému skutku.
17And I said in my heart: God shall judge both the just and the wicked, and then shall be the time of every thing.
18Řekl jsem v srdci svém o způsobu synů lidských, že jim ukázal Bůh, aby viděli, že jsou podobni hovadům.
18I said in my heart concerning the sons of men, that God would prove them, and shew them to be like beasts.
19Případnost synů lidských a případnost hovad jest případnost jednostejná. Jakož umírá ono, tak umírá i on, a dýchání jednostejné všickni mají, aniž co napřed má člověk před hovadem; nebo všecko jest marnost.
19Therefore the death of man, and of beasts is one, and the condition of them both is equal: as man dieth, so they also die: all things breathe alike, and man hath nothing more than beast: all things are subject to vanity.
20Obé to jde k místu jednomu; obé jest z prachu, obé také zase navracuje se do prachu.
20And all things go to one place: of earth they were made, and into earth they return together.
21Kdo to zná, že duch synů lidských vstupuje zhůru, a duch hovadí že sstupuje pod zemi?
21Who knoweth if the spirit of the children of Adam ascend upward, and if the spirit of the beasts descend downward?
22Protož spatřil jsem, že nic není lepšího, než veseliti se člověku v skutcích svých, poněvadž to jest podíl jeho. Nebo kdo jej k tomu přivede, aby poznati mohl to, což jest budoucího po něm?
22And I have found that nothing is better than for a man to rejoice in his work, and that this is his portion. For who shall bring him to know the things that shall be after him?
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.