Kazatel 3
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Louis Segond 1910
1Všeliká věc má jistý čas, a každé předsevzetí pod nebem svou chvíli.
1Il y a un temps pour tout, un temps pour toute chose sous les cieux:
2Jest čas rození i čas umírání, čas sázení a čas vykopání, což vsazeno bývá;
2un temps pour naître, et un temps pour mourir; un temps pour planter, et un temps pour arracher ce qui a été planté;
3Èas mordování a čas hojení, čas boření a čas stavení;
3un temps pour tuer, et un temps pour guérir; un temps pour abattre, et un temps pour bâtir;
4Èas pláče a čas smíchu, čas smutku a čas proskakování;
4un temps pour pleurer, et un temps pour rire; un temps pour se lamenter, et un temps pour danser;
5Èas rozmítání kamení a čas shromažďování kamení, čas objímání a čas vzdálení se od objímání;
5un temps pour lancer des pierres, et un temps pour ramasser des pierres; un temps pour embrasser, et un temps pour s’éloigner des embrassements;
6Èas hledání a čas ztracení, čas chování a čas zavržení;
6un temps pour chercher, et un temps pour perdre; un temps pour garder, et un temps pour jeter;
7Èas roztrhování a čas sšívání, čas mlčení a čas mluvení;
7un temps pour déchirer, et un temps pour coudre; un temps pour se taire, et un temps pour parler;
8Èas milování a čas nenávidění, čas boje a čas pokoje.
8un temps pour aimer, et un temps pour haïr; un temps pour la guerre, et un temps pour la paix.
9Co tedy má ten, kdo práci vede, z toho, o čemž pracuje?
9Quel avantage celui qui travaille retire-t-il de sa peine?
10Viděl jsem zaměstknání, kteréž dal Bůh synům lidským, aby se jím trápili.
10J’ai vu à quelle occupation Dieu soumet les fils de l’homme.
11Sám všecko činí ušlechtile časem svým, nýbrž i žádost světa dal v srdce jejich, aby nestihal člověk díla toho, kteréž dělá Bůh, ani počátku ani konce.
11Il fait toute chose bonne en son temps; même il a mis dans leur cœur la pensée de l’éternité, bien que l’homme ne puisse pas saisir l’œuvre que Dieu fait, du commencement jusqu’à la fin.
12Odtud seznávám, že nic lepšího nemají, než aby se veselili, a činili dobře v životě svém,
12J’ai reconnu qu’il n’y a de bonheur pour eux qu’à se réjouir et à se donner du bien-être pendant leur vie;
13Ač i to, když všeliký člověk jí a pije, a užívá dobrých věcí ze všelijaké práce své, jest dar Boží.
13mais que, si un homme mange et boit et jouit du bien-être au milieu de tout son travail, c’est là un don de Dieu.
14Znám, že cožkoli činí Bůh, to trvá na věky; nemůže se k tomu nic přidati, ani od toho co odjíti. A činí to Bůh, aby se báli oblíčeje jeho.
14J’ai reconnu que tout ce que Dieu fait durera toujours, qu’il n’y a rien à y ajouter et rien à en retrancher, et que Dieu agit ainsi afin qu’on le craigne.
15To, což bylo, i nyní jest, a což bude, již bylo; nebo Bůh obnovuje to, což pominulo.
15Ce qui est a déjà été, et ce qui sera a déjà été, et Dieu ramène ce qui est passé.
16Přesto viděl jsem ještě pod sluncem na místě soudu bezbožnost, a na místě spravedlnosti nespravedlnost.
16J’ai encore vu sous le soleil qu’au lieu établi pour juger il y a de la méchanceté, et qu’au lieu établi pour la justice il y a de la méchanceté.
17I řekl jsem v srdci svém: Budeť Bůh spravedlivého i bezbožného souditi; nebo tam bude čas každému předsevzetí i každému skutku.
17J’ai dit en mon cœur: Dieu jugera le juste et le méchant; car il y a là un temps pour toute chose et pour toute œuvre.
18Řekl jsem v srdci svém o způsobu synů lidských, že jim ukázal Bůh, aby viděli, že jsou podobni hovadům.
18J’ai dit en mon cœur, au sujet des fils de l’homme, que Dieu les éprouverait, et qu’eux-mêmes verraient qu’ils ne sont que des bêtes.
19Případnost synů lidských a případnost hovad jest případnost jednostejná. Jakož umírá ono, tak umírá i on, a dýchání jednostejné všickni mají, aniž co napřed má člověk před hovadem; nebo všecko jest marnost.
19Car le sort des fils de l’homme et celui de la bête sont pour eux un même sort; comme meurt l’un, ainsi meurt l’autre, ils ont tous un même souffle, et la supériorité de l’homme sur la bête est nulle; car tout est vanité.
20Obé to jde k místu jednomu; obé jest z prachu, obé také zase navracuje se do prachu.
20Tout va dans un même lieu; tout a été fait de la poussière, et tout retourne à la poussière.
21Kdo to zná, že duch synů lidských vstupuje zhůru, a duch hovadí že sstupuje pod zemi?
21Qui sait si le souffle des fils de l’homme monte en haut, et si le souffle de la bête descend en bas dans la terre?
22Protož spatřil jsem, že nic není lepšího, než veseliti se člověku v skutcích svých, poněvadž to jest podíl jeho. Nebo kdo jej k tomu přivede, aby poznati mohl to, což jest budoucího po něm?
22Et j’ai vu qu’il n’y a rien de mieux pour l’homme que de se réjouir de ses œuvres: c’est là sa part. Car qui le fera jouir de ce qui sera après lui?
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.