Kazatel 3
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
JPS Tanakh (Jewish Publication Society, 1917)
1Všeliká věc má jistý čas, a každé předsevzetí pod nebem svou chvíli.
1To every thing there is a season, and a time to every purpose under the heaven:
2Jest čas rození i čas umírání, čas sázení a čas vykopání, což vsazeno bývá;
2A time to be born, and a time to die; a time to plant, and a time to pluck up that which is planted;
3Èas mordování a čas hojení, čas boření a čas stavení;
3A time to kill, and a time to heal; a time to break down, and a time to build up;
4Èas pláče a čas smíchu, čas smutku a čas proskakování;
4A time to weep, and a time to laugh; a time to mourn, and a time to dance;
5Èas rozmítání kamení a čas shromažďování kamení, čas objímání a čas vzdálení se od objímání;
5A time to cast away stones, and a time to gather stones together; a time to embrace, and a time to refrain from embracing;
6Èas hledání a čas ztracení, čas chování a čas zavržení;
6A time to seek, and a time to lose; a time to keep, and a time to cast away;
7Èas roztrhování a čas sšívání, čas mlčení a čas mluvení;
7A time to rend, and a time to sew; a time to keep silence, and a time to speak;
8Èas milování a čas nenávidění, čas boje a čas pokoje.
8A time to love, and a time to hate; a time for war, and a time for peace.
9Co tedy má ten, kdo práci vede, z toho, o čemž pracuje?
9What profit hath he that worketh in that he laboureth?
10Viděl jsem zaměstknání, kteréž dal Bůh synům lidským, aby se jím trápili.
10I have seen the task which God hath given to the sons of men to be exercised therewith.
11Sám všecko činí ušlechtile časem svým, nýbrž i žádost světa dal v srdce jejich, aby nestihal člověk díla toho, kteréž dělá Bůh, ani počátku ani konce.
11He hath made every thing beautiful in its time; also He hath set the world in their heart, yet so that man cannot find out the work that God hath done from the beginning even to the end.
12Odtud seznávám, že nic lepšího nemají, než aby se veselili, a činili dobře v životě svém,
12I know that there is nothing better for them, than to rejoice, and to get pleasure so long as they live.
13Ač i to, když všeliký člověk jí a pije, a užívá dobrých věcí ze všelijaké práce své, jest dar Boží.
13But also that every man should eat and drink, and enjoy pleasure for all his labour, is the gift of God.
14Znám, že cožkoli činí Bůh, to trvá na věky; nemůže se k tomu nic přidati, ani od toho co odjíti. A činí to Bůh, aby se báli oblíčeje jeho.
14I know that, whatsoever God doeth, it shall be for ever; nothing can be added to it, nor any thing taken from it; and God hath so made it, that men should fear before Him.
15To, což bylo, i nyní jest, a což bude, již bylo; nebo Bůh obnovuje to, což pominulo.
15That which is hath been long ago, and that which is to be hath already been; and God seeketh that which is pursued.
16Přesto viděl jsem ještě pod sluncem na místě soudu bezbožnost, a na místě spravedlnosti nespravedlnost.
16And moreover I saw under the sun, in the place of justice, that wickedness was there; and in the place of righteousness, that wickedness was there.
17I řekl jsem v srdci svém: Budeť Bůh spravedlivého i bezbožného souditi; nebo tam bude čas každému předsevzetí i každému skutku.
17I said in my heart: 'The righteous and the wicked God will judge; for there is a time there for every purpose and for every work.'
18Řekl jsem v srdci svém o způsobu synů lidských, že jim ukázal Bůh, aby viděli, že jsou podobni hovadům.
18I said in my heart: 'It is because of the sons of men, that God may sift them, and that they may see that they themselves are but as beasts.'
19Případnost synů lidských a případnost hovad jest případnost jednostejná. Jakož umírá ono, tak umírá i on, a dýchání jednostejné všickni mají, aniž co napřed má člověk před hovadem; nebo všecko jest marnost.
19For that which befalleth the sons of men befalleth beasts; even one thing befalleth them; as the one dieth, so dieth the other; yea, they have all one breath; so that man hath no pre-eminence above a beast; for all is vanity.
20Obé to jde k místu jednomu; obé jest z prachu, obé také zase navracuje se do prachu.
20All go unto one place; all are of the dust, and all return to dust.
21Kdo to zná, že duch synů lidských vstupuje zhůru, a duch hovadí že sstupuje pod zemi?
21Who knoweth the spirit of man whether it goeth upward, and the spirit of the beast whether it goeth downward to the earth?
22Protož spatřil jsem, že nic není lepšího, než veseliti se člověku v skutcích svých, poněvadž to jest podíl jeho. Nebo kdo jej k tomu přivede, aby poznati mohl to, což jest budoucího po něm?
22Wherefore I perceived that there is nothing better, than that a man should rejoice in his works; for that is his portion; for who shall bring him to see what shall be after him?
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.