Ecclesiastes 3
Clementine Vulgate, 1598Translation
Clementine Vulgate, 1598
Kralice Bible (1613)
1[Omnia tempus habent, et suis spatiis transeunt universa sub cælo.
1Všeliká věc má jistý čas, a každé předsevzetí pod nebem svou chvíli.
2Tempus nascendi, et tempus moriendi; tempus plantandi, et tempus evellendi quod plantatum est.
2Jest čas rození i čas umírání, čas sázení a čas vykopání, což vsazeno bývá;
3Tempus occidendi, et tempus sanandi; tempus destruendi, et tempus ædificandi.
3Èas mordování a čas hojení, čas boření a čas stavení;
4Tempus flendi, et tempus ridendi; tempus plangendi, et tempus saltandi.
4Èas pláče a čas smíchu, čas smutku a čas proskakování;
5Tempus spargendi lapides, et tempus colligendi, tempus amplexandi, et tempus longe fieri ab amplexibus.
5Èas rozmítání kamení a čas shromažďování kamení, čas objímání a čas vzdálení se od objímání;
6Tempus acquirendi, et tempus perdendi; tempus custodiendi, et tempus abjiciendi.
6Èas hledání a čas ztracení, čas chování a čas zavržení;
7Tempus scindendi, et tempus consuendi; tempus tacendi, et tempus loquendi.
7Èas roztrhování a čas sšívání, čas mlčení a čas mluvení;
8Tempus dilectionis, et tempus odii; tempus belli, et tempus pacis.]
8Èas milování a čas nenávidění, čas boje a čas pokoje.
9[Quid habet amplius homo de labore suo?
9Co tedy má ten, kdo práci vede, z toho, o čemž pracuje?
10Vidi afflictionem quam dedit Deus filiis hominum, ut distendantur in ea.
10Viděl jsem zaměstknání, kteréž dal Bůh synům lidským, aby se jím trápili.
11Cuncta fecit bona in tempore suo, et mundum tradidit disputationi eorum, ut non inveniat homo opus quod operatus est Deus ab initio usque ad finem.
11Sám všecko činí ušlechtile časem svým, nýbrž i žádost světa dal v srdce jejich, aby nestihal člověk díla toho, kteréž dělá Bůh, ani počátku ani konce.
12Et cognovi quod non esset melius nisi lætari, et facere bene in vita sua;
12Odtud seznávám, že nic lepšího nemají, než aby se veselili, a činili dobře v životě svém,
13omnis enim homo qui comedit et bibit, et videt bonum de labore suo, hoc donum Dei est.
13Ač i to, když všeliký člověk jí a pije, a užívá dobrých věcí ze všelijaké práce své, jest dar Boží.
14Didici quod omnia opera quæ fecit Deus perseverent in perpetuum; non possumus eis quidquam addere, nec auferre, quæ fecit Deus ut timeatur.
14Znám, že cožkoli činí Bůh, to trvá na věky; nemůže se k tomu nic přidati, ani od toho co odjíti. A činí to Bůh, aby se báli oblíčeje jeho.
15Quod factum est, ipsum permanet; quæ futura sunt jam fuerunt, et Deus instaurat quod abiit.]
15To, což bylo, i nyní jest, a což bude, již bylo; nebo Bůh obnovuje to, což pominulo.
16[Vidi sub sole in loco judicii impietatem, et in loco justitiæ iniquitatem:
16Přesto viděl jsem ještě pod sluncem na místě soudu bezbožnost, a na místě spravedlnosti nespravedlnost.
17et dixi in corde meo: Justum et impium judicabit Deus, et tempus omnis rei tunc erit.
17I řekl jsem v srdci svém: Budeť Bůh spravedlivého i bezbožného souditi; nebo tam bude čas každému předsevzetí i každému skutku.
18Dixi in corde meo de filiis hominum, ut probaret eos Deus, et ostenderet similes esse bestiis.
18Řekl jsem v srdci svém o způsobu synů lidských, že jim ukázal Bůh, aby viděli, že jsou podobni hovadům.
19Idcirco unus interitus est hominis et jumentorum, et æqua utriusque conditio. Sicut moritur homo, sic et illa moriuntur. Similiter spirant omnia, et nihil habet homo jumento amplius: cuncta subjacent vanitati,
19Případnost synů lidských a případnost hovad jest případnost jednostejná. Jakož umírá ono, tak umírá i on, a dýchání jednostejné všickni mají, aniž co napřed má člověk před hovadem; nebo všecko jest marnost.
20et omnia pergunt ad unum locum. De terra facta sunt, et in terram pariter revertuntur.
20Obé to jde k místu jednomu; obé jest z prachu, obé také zase navracuje se do prachu.
21Quis novit si spiritus filiorum Adam ascendat sursum, et si spiritus jumentorum descendat deorsum?
21Kdo to zná, že duch synů lidských vstupuje zhůru, a duch hovadí že sstupuje pod zemi?
22Et deprehendi nihil esse melius quam lætari hominem in opere suo, et hanc esse partem illius. Quis enim eum adducet ut post se futura cognoscat?]
22Protož spatřil jsem, že nic není lepšího, než veseliti se člověku v skutcích svých, poněvadž to jest podíl jeho. Nebo kdo jej k tomu přivede, aby poznati mohl to, což jest budoucího po něm?
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.