Proverbiorum 1
Clementine Vulgate, 1598Translation
Clementine Vulgate, 1598
Kralice Bible (1613)
1[Parabolæ Salomonis, filii David, regis Israël,
1Přísloví Šalomouna syna Davidova, krále Izraelského,
2ad sciendam sapientiam et disciplinam;
2Ku poznání moudrosti a cvičení, k vyrozumívání řečem rozumnosti,
3ad intelligenda verba prudentiæ, et suscipiendam eruditionem doctrinæ, justitiam, et judicium, et æquitatem:
3K dosažení vycvičení v opatrnosti, spravedlnosti, soudu a toho, což pravého jest,
4ut detur parvulis astutia, adolescenti scientia et intellectus.
4Aby dána byla hloupým důmyslnost, mládenečku umění a prozřetelnost.
5Audiens sapiens, sapientior erit, et intelligens gubernacula possidebit.
5Když poslouchati bude moudrý, přibude mu umění, a rozumný bude vtipnější,
6Animadvertet parabolam et interpretationem, verba sapientum et ænigmata eorum.
6K srozumění podobenství, a výmluvnosti řeči moudrých a pohádkám jejich.
7Timor Domini principium sapientiæ; sapientiam atque doctrinam stulti despiciunt.]
7Bázeň Hospodinova jest počátek umění, moudrostí a cvičením pohrdají blázni.
8[Audi, fili mi, disciplinam patris tui, et ne dimittas legem matris tuæ:
8Poslouchej, synu můj, cvičení otce svého, a neopouštěj naučení matky své.
9ut addatur gratia capiti tuo, et torques collo tuo.
9Neboť to přidá příjemnosti hlavě tvé, a bude zlatým řetězem hrdlu tvému.
10Fili mi, si te lactaverint peccatores, ne acquiescas eis.
10Synu můj, jestliže by tě namlouvali hříšníci, nepřivoluj.
11Si dixerint: Veni nobiscum, insidiemur sanguini; abscondamus tendiculas contra insontem frustra;
11Jestliže by řekli: Poď s námi, úklady čiňme krvi, skryjeme se proti nevinnému bez ostýchání se;
12deglutiamus eum sicut infernus viventem, et integrum quasi descendentem in lacum;
12Sehltíme je jako hrob za živa, a v cele jako ty, jenž sstupují do jámy;
13omnem pretiosam substantiam reperiemus; implebimus domos nostras spoliis:
13Všelijakého drahého zboží dosáhneme, naplníme domy své loupeží;
14sortem mitte nobiscum, marsupium unum sit omnium nostrum:
14Vrz los svůj mezi nás, měšec jeden budeme míti všickni:
15fili mi, ne ambules cum eis; prohibe pedem tuum a semitis eorum:
15Synu můj, nevycházej na cestu s nimi, zdrž nohu svou od stezky jejich;
16pedes enim illorum ad malum currunt, et festinant ut effundant sanguinem.
16Nebo nohy jejich ke zlému běží, a pospíchají k vylévání krve.
17Frustra autem jacitur rete ante oculos pennatorum.
17Jistě, že jakož nadarmo roztažena bývá sít před očima jakéhokoli ptactva,
18Ipsi quoque contra sanguinem suum insidiantur, et moliuntur fraudes contra animas suas.
18Tak tito proti krvi své ukládají, skrývají se proti dušem svým.
19Sic semitæ omnis avari: animas possidentium rapiunt.]
19Takovéť jsou cesty každého dychtícího po zisku, duši pána svého uchvacuje.
20[Sapientia foris prædicat; in plateis dat vocem suam:
20Moudrost vně volá, na ulicech vydává hlas svůj.
21in capite turbarum clamitat; in foribus portarum urbis profert verba sua, dicens:
21V největším hluku volá, u vrat brány, v městě, a výmluvnosti své vypravuje, řka:
22Usquequo, parvuli, diligitis infantiam, et stulti ea quæ sibi sunt noxia cupient, et imprudentes odibunt scientiam?
22Až dokud hloupí milovati budete hloupost, a posměvači posměch sobě libovati, a blázni nenáviděti umění?
23convertimini ad correptionem meam. En proferam vobis spiritum meum, et ostendam vobis verba mea.
23Obraťtež se k domlouvání mému. Hle, vynáším vám ducha svého, a v známost vám uvodím slova svá.
24Quia vocavi, et renuistis; extendi manum meam, et non fuit qui aspiceret:
24Poněvadž jsem volala, a odpírali jste; vztahovala jsem ruku svou, a nebyl, kdo by pozoroval,
25despexistis omne consilium meum, et increpationes meas neglexistis.
25Anobrž strhli jste se všeliké rady mé, a trestání mého jste neoblíbili:
26Ego quoque in interitu vestro ridebo, et subsannabo cum vobis id quod timebatis advenerit.
26Pročež i já v bídě vaší smáti se budu, posmívati se budu, když přijde to, čehož se bojíte,
27Cum irruerit repentina calamitas, et interitus quasi tempestas ingruerit; quando venerit super vos tribulatio et angustia:
27Když přijde jako hrozné zpuštění to, čehož se bojíte, a bída vaše jako bouře nastane, když přijde na vás trápení a ssoužení.
28tunc invocabunt me, et non exaudiam; mane consurgent, et non invenient me:
28Tehdy volati budou ke mně, a nevyslyším; ráno hledati mne budou, a nenaleznou mne.
29eo quod exosam habuerint disciplinam, et timorem Domini non susceperint,
29Proto že nenáviděli umění, a bázně Hospodinovy nevyvolili,
30nec acquieverint consilio meo, et detraxerint universæ correptioni meæ.
30Aniž povolili radě mé, ale pohrdali všelikým domlouváním mým.
31Comedent igitur fructus viæ suæ, suisque consiliis saturabuntur.
31Protož jísti budou ovoce skutků svých, a radami svými nasyceni budou.
32Aversio parvulorum interficiet eos, et prosperitas stultorum perdet illos.
32Nebo pokoj hloupých zmorduje je, a štěstí bláznů zahubí je.
33Qui autem me audierit, absque terrore requiescet, et abundantia perfruetur, timore malorum sublato.]
33Ale kdož mne poslouchá, bydliti bude bezpečně, pokoj maje před strachem zlých věcí.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.