Proverbiorum 23
Clementine Vulgate, 1598Translation
Clementine Vulgate, 1598
Kralice Bible (1613)
1[Quando sederis ut comedas cum principe, diligenter attende quæ apposita sunt ante faciem tuam.
1Když sedneš k jídlu se pánem, pilně šetř, co jest před tebou.
2Et statue cultrum in gutture tuo: si tamen habes in potestate animam tuam.
2Jinak vrazil bys nůž do hrdla svého, byl-li bys lakotný.
3Ne desideres de cibis ejus, in quo est panis mendacii.
3Nežádej lahůdek jeho, nebo jsou pokrm oklamavatelný.
4Noli laborare ut diteris, sed prudentiæ tuæ pone modum.
4Neusiluj, abys zbohatl; od opatrnosti své přestaň.
5Ne erigas oculos tuos ad opes quas non potes habere, quia facient sibi pennas quasi aquilæ, et volabunt in cælum.
5K bohatství-liž bys obrátil oči své? Poněvadž v náhle mizí; nebo sobě zdělalo křídla podobná orličím, a zaletuje k nebi.
6Ne comedas cum homine invido, et ne desideres cibos ejus:
6Nejez chleba člověka závistivého, a nežádej lahůdek jeho.
7quoniam in similitudinem arioli et conjectoris æstimat quod ignorat. Comede et bibe, dicet tibi; et mens ejus non est tecum.
7Nebo jak on sobě tebe váží v mysli své, tak ty pokrmu toho. Díť: Jez a pí, ale srdce jeho není s tebou.
8Cibos quos comederas evomes, et perdes pulchros sermones tuos.
8Skyvu svou, kterouž jsi snědl, vyvrátíš, a zmaříš slova svá utěšená.
9In auribus insipientium ne loquaris, qui despicient doctrinam eloquii tui.
9Před bláznem nemluv, nebo pohrdne opatrností řečí tvých.
10Ne attingas parvulorum terminos, et agrum pupillorum ne introëas:
10Nepřenášej mezníku starodávního, a na pole sirotků nevcházej.
11propinquus enim illorum fortis est, et ipse judicabit contra te causam illorum.]
11Silnýť jest zajisté ochránce jejich; onť povede při jejich proti tobě.
12[Ingrediatur ad doctrinam cor tuum, et aures tuæ ad verba scientiæ.
12Zaveď k učení mysl svou, a uši své k řečem umění.
13Noli subtrahere a puero disciplinam: si enim percusseris eum virga, non morietur.
13Neodjímej od mladého kázně; nebo umrskáš-li jej metlou, neumřeť.
14Tu virga percuties eum, et animam ejus de inferno liberabis.
14Ty metlou jej mrskávej, a tak duši jeho z pekla vytrhneš.
15Fili mi, si sapiens fuerit animus tuus, gaudebit tecum cor meum:
15Synu můj, bude-li moudré srdce tvé, veseliti se bude srdce mé všelijak ve mně;
16et exsultabunt renes mei, cum locuta fuerint rectum labia tua.
16A plésati budou ledví má, když mluviti budou rtové tvoji pravé věci.
17Non æmuletur cor tuum peccatores, sed in timore Domini esto tota die:
17Nechť nezávidí srdce tvé hříšníku, ale raději choď v bázni Hospodinově celý den.
18quia habebis spem in novissimo, et præstolatio tua non auferetur.
18Nebo poněvadž jest odplata, naděje tvá nebude podťata.
19Audi, fili mi, et esto sapiens, et dirige in via animum tuum.
19Slyš ty, synu můj, a buď moudrý, a naprav na cestu srdce své.
20Noli esse in conviviis potatorum, nec in comessationibus eorum qui carnes ad vescendum conferunt:
20Nebývej mezi pijány vína, ani mezi žráči masa.
21quia vacantes potibus et dantes symbola consumentur, et vestietur pannis dormitatio.
21Nebo opilec a žráč zchudne, a ospánlivost v hadry obláčí.
22Audi patrem tuum, qui genuit te, et ne contemnas cum senuerit mater tua.
22Poslouchej otce svého, kterýž tě zplodil, aniž pohrdej matkou svou, když se zstará.
23Veritatem eme, et noli vendere sapientiam, et doctrinam, et intelligentiam.
23Pravdy nabuď, a neprodávej jí, též moudrosti, umění a rozumnosti.
24Exsultat gaudio pater justi; qui sapientem genuit, lætabitur in eo.
24Náramně bývá potěšen otec spravedlivého, a ten, kdož zplodil moudrého, veselí se z něho.
25Gaudeat pater tuus et mater tua, et exsultet quæ genuit te.
25Nechať se tedy veselí otec tvůj a matka tvá, a ať pléše rodička tvá.
26Præbe, fili mi, cor tuum mihi, et oculi tui vias meas custodiant.
26Dej mi, synu můj, srdce své, a oči tvé cest mých ať ostříhají.
27Fovea enim profunda est meretrix, et puteus angustus aliena.
27Nebo nevěstka jest jáma hluboká, a studnice těsná žena cizí.
28Insidiatur in via quasi latro, et quos incautos viderit, interficiet.]
28Onať také jako loupežník úklady činí, a zoufalce na světě rozmnožuje.
29[Cui væ? cujus patri væ? cui rixæ? cui foveæ? cui sine causa vulnera? cui suffusio oculorum?
29Komu běda? komu ouvech? komu svady? komu křik? komu rány darmo? komu červenost očí?
30nonne his qui commorantur in vino, et student calicibus epotandis?
30Těm, kteříž se zdržují na víně; těm, kteříž chodí, aby vyhledali strojené víno.
31Ne intuearis vinum quando flavescit, cum splenduerit in vitro color ejus: ingreditur blande,
31Nehleď na víno rdící se, že vydává v koflíku záři svou, a přímo vyskakuje.
32sed in novissimo mordebit ut coluber, et sicut regulus venena diffundet.
32Naposledy jako had uštípne, a jako štír ušťkne.
33Oculi tui videbunt extraneas, et cor tuum loquetur perversa.
33Oči tvé hleděti budou na cizí, a srdce tvé mluviti bude převrácené věci,
34Et eris sicut dormiens in medio mari, et quasi sopitus gubernator, amisso clavo.
34A budeš jako ten, kterýž spí u prostřed moře, a jako ten, kterýž spí na vrchu sloupu bárky.
35Et dices: Verberaverunt me, sed non dolui; traxerunt me, et ego non sensi. Quando evigilabo, et rursus vina reperiam?]
35Díš: Zbili mne, a nestonal jsem, tloukli mne, a nečil jsem; když procítím, dám se zase v to.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.