Proverbiorum 25
Clementine Vulgate, 1598Translation
Clementine Vulgate, 1598
Kralice Bible (1613)
1Hæ quoque parabolæ Salomonis, quas transtulerunt viri Ezechiæ regis Juda.
1Jaké i tato jsou přísloví Šalomounova, kteráž shromáždili muži Ezechiáše, krále Judského:
2[Gloria Dei est celare verbum, et gloria regum investigare sermonem.
2Sláva Boží jest skrývati věc, ale sláva králů zpytovati věc.
3Cælum sursum, et terra deorsum, et cor regum inscrutabile.
3Vysokosti nebes, a hlubokosti země, a srdce králů není žádného vystižení.
4Aufer rubiginem de argento, et egredietur vas purissimum.
4Jako když bys odjal trůsku od stříbra, ukáže se slevači nádoba čistá:
5Aufer impietatem de vultu regis, et firmabitur justitia thronus ejus.
5Tak když odejmeš bezbožného od oblíčeje králova, tedy utvrzen bude v spravedlnosti trůn jeho.
6Ne gloriosus appareas coram rege, et in loco magnorum ne steteris.
6Nestavěj se za znamenitého před králem, a na místě velikých nestůj.
7Melius est enim ut dicatur tibi: Ascende huc, quam ut humilieris coram principe.]
7Nebo lépe jest, aťby řečeno bylo: Vstup sem, nežli abys snížen byl před knížetem; což vídávají oči tvé.
8[Quæ viderunt oculi tui ne proferas in jurgio cito, ne postea emendare non possis, cum dehonestaveris amicum tuum.
8Nevcházej v svár kvapně, tak abys naposledy něčeho se nedopustil, kdyby tě zahanbil bližní tvůj.
9Causam tuam tracta cum amico tuo, et secretum extraneo ne reveles:
9Srovnej při svou s bližním svým, a tajné věci jiného nevyjevuj,
10ne forte insultet tibi cum audierit, et exprobrare non cesset. Gratia et amicitia liberant: quas tibi serva, ne exprobrabilis fias.
10Aťby lehkosti neučinil ten, kdož by to slyšel, až by i zlá pověst tvá nemohla jíti nazpět.
11Mala aurea in lectis argenteis, qui loquitur verbum in tempore suo.
11Jablka zlatá s řezbami stříbrnými jest slovo propověděné případně.
12Inauris aurea, et margaritum fulgens, qui arguit sapientem et aurem obedientem.
12Náušnice zlatá a ozdoba z ryzího zlata jest trestatel moudrý u toho, jenž poslouchá.
13Sicut frigus nivis in die messis, ita legatus fidelis ei qui misit eum: animam ipsius requiescere facit.
13Jako studenost sněžná v čas žně, tak jest posel věrný těm, kteříž jej posílají; nebo duši pánů svých očerstvuje.
14Nubes, et ventus, et pluviæ non sequentes, vir gloriosus et promissa non complens.
14Jako oblakové a vítr bez deště, tak člověk, kterýž se chlubí darem lživým.
15Patientia lenietur princeps, et lingua mollis confringet duritiam.]
15Snášelivostí nakloněn bývá vývoda, a jazyk měkký láme kosti.
16[Mel invenisti: comede quod sufficit tibi, ne forte satiatus evomas illud.
16Nalezneš-li med, jez, pokudž by dosti bylo tobě, abys snad nasycen jsa jím, nevyvrátil ho.
17Subtrahe pedem tuum de domo proximi tui, nequando satiatus oderit te.
17Zdržuj nohu svou od domu bližního svého, aby syt jsa tebe, neměl tě v nenávisti.
18Jaculum, et gladius, et sagitta acuta, homo qui loquitur contra proximum suum falsum testimonium.
18Kladivo a meč a střela ostrá jest každý, kdož mluví falešné svědectví proti bližnímu svému.
19Dens putridus, et pes lassus, qui sperat super infideli in die angustiæ,
19Zub vylomený a noha vytknutá jest doufání v převráceném v den úzkosti.
20et amittit pallium in die frigoris. Acetum in nitro, qui cantat carmina cordi pessimo. Sicut tinea vestimento, et vermis ligno, ita tristitia viri nocet cordi.
20Jako ten, kdož svláčí oděv v čas zimy, a ocet lije k sanitru, tak kdož zpívá písničky srdci smutnému.
21Si esurierit inimicus tuus, ciba illum; si sitierit, da ei aquam bibere:
21Jestliže by lačněl ten, jenž tě nenávidí, nakrm jej chlebem, a žíznil-li by, napoj jej vodou.
22prunas enim congregabis super caput ejus, et Dominus reddet tibi.
22Nebo uhlí řeřavé shromáždíš na hlavu jeho, a Hospodin odplatí tobě.
23Ventus aquilo dissipat pluvias, et facies tristis linguam detrahentem.
23Vítr půlnoční zplozuje déšť, a tvář hněvivá jazyk tajně utrhající.
24Melius est sedere in angulo domatis quam cum muliere litigiosa et in domo communi.
24Lépe jest bydliti v koutě na střeše, nežli s ženou svárlivou v domě společném.
25Aqua frigida animæ sitienti, et nuntius bonus de terra longinqua.
25Voda studená duši ustalé jest novina dobrá z země daleké.
26Fons turbatus pede et vena corrupta, justus cadens coram impio.
26Studnice nohami zakalená a pramen zkažený jest spravedlivý z místa svého před bezbožným vystrčený.
27Sicut qui mel multum comedit non est ei bonum, sic qui scrutator est majestatis opprimetur a gloria.
27Jísti mnoho medu není dobře; tak zpytování slávy jejich není slavné.
28Sicut urbs patens et absque murorum ambitu, ita vir qui non potest in loquendo cohibere spiritum suum.]
28Město rozbořené beze zdi jest muž, kterýž nemá moci nad duchem svým.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.