Lucam 1
Clementine Vulgate, 1598Translation
Clementine Vulgate, 1598
Kralice Bible (1613)
1Quoniam quidem multi conati sunt ordinare narrationem, quæ in nobis completæ sunt, rerum:
1Poněvadž mnozí usilovali sepsati pořádně vypravování těch věcí, kteréž jsou u nás jisté,
2sicut tradiderunt nobis, qui ab initio ipsi viderunt, et ministri fuerunt sermonis:
2Jakž jsou nám vydali ti, kteřížto od počátku sami viděli, a služebníci toho Slova byli,
3visum est et mihi, assecuto omnia a principio diligenter, ex ordine tibi scribere, optime Theophile,
3Vidělo se i mně, kterýž jsem toho všeho pravé povědomosti došel, tobě z gruntu o tom pořádně vypsati, výborný Theofile,
4ut cognoscas eorum verborum, de quibus eruditus es, veritatem.
4Abys zvěděl jistotu těch věcí, jimž jsi vyučován.
5Fuit in diebus Herodis, regis Judææ, sacerdos quidam nomine Zacharias de vice Abia, et uxor illius de filiabus Aaron, et nomen ejus Elisabeth.
5Byl za dnů Herodesa krále Judského kněz nějaký, jménem Zachariáš, z třídy Abiášovy, a manželka jeho ze dcer Aronových, a jméno její Alžběta.
6Erant autem justi ambo ante Deum, incedentes in omnibus mandatis et justificationibus Domini sine querela.
6Byli pak oba spravedliví před obličejem Božím, chodíce ve všech přikázáních a spravedlnostech Páně bez úhony.
7Et non erat illis filius, eo quod esset Elisabeth sterilis, et ambo processissent in diebus suis.
7A neměli plodu, protože Alžběta byla neplodná, a oba se byli zstarali ve dnech svých.
8Factum est autem, cum sacerdotio fungeretur in ordine vicis suæ ante Deum,
8I stalo se, když on úřad kněžský konal v pořádku třídy své před Bohem,
9secundum consuetudinem sacerdotii, sorte exiit ut incensum poneret, ingressus in templum Domini:
9Že vedle obyčeje úřadu kněžského los naň přišel, aby položil zápal, vejda do chrámu Páně.
10et omnis multitudo populi erat orans foris hora incensi.
10A všecko množství lidu bylo vně, modlíce se v hodinu zápalu.
11Apparuit autem illi angelus Domini, stans a dextris altaris incensi.
11Tedy ukázal se jemu anděl Páně, stoje na pravé straně oltáře zápalu.
12Et Zacharias turbatus est videns, et timor irruit super eum.
12A uzřev jej Zachariáš, zstrašil se, a bázeň připadla na něj.
13Ait autem ad illum angelus: Ne timeas, Zacharia, quoniam exaudita est deprecatio tua: et uxor tua Elisabeth pariet tibi filium, et vocabis nomen ejus Joannem:
13I řekl jemu anděl: Neboj se, Zachariáši, neboť jest uslyšána modlitba tvá, a Alžběta manželka tvá porodí tobě syna, a nazůveš jméno jeho Jan.
14et erit gaudium tibi, et exsultatio, et multi in nativitate ejus gaudebunt:
14Z čehož budeš míti radost a veselé, a mnozí z jeho narození budou se radovati.
15erit enim magnus coram Domino: et vinum et siceram non bibet, et Spiritu Sancto replebitur adhuc ex utero matris suæ:
15Bude zajisté veliký před obličejem Páně, a vína i nápoje opojného nebudeť píti, a Duchem svatým bude naplněn hned od života matky své.
16et multos filiorum Israël convertet ad Dominum Deum ipsorum:
16A mnohé z synů Izraelských obrátí ku Pánu Bohu jejich.
17et ipse præcedet ante illum in spiritu et virtute Eliæ: ut convertat corda patrum in filios, et incredulos ad prudentiam justorum, parare Domino plebem perfectam.
17Neboť, on předejde před obličejem jeho v duchu a v moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům, a nevěřící k opatrnosti spravedlivých, aby tak připravil Pánu lid hotový.
18Et dixit Zacharias ad angelum: Unde hoc sciam? ego enim sum senex, et uxor mea processit in diebus suis.
18I řekl Zachariáš k andělu: Po čemž to poznám? Nebo já starý jsem, a manželka má zstarala se ve dnech svých.
19Et respondens angelus dixit ei: Ego sum Gabriel, qui asto ante Deum: et missus sum loqui ad te, et hæc tibi evangelizare.
19Odpověděv anděl, řekl jemu: Jáť jsem Gabriel, kterýž stojím před obličejem Božím, a poslán jsem, abych mluvil s tebou, a tyto věci veselé tobě zvěstoval.
20Et ecce eris tacens, et non poteris loqui usque in diem quo hæc fiant, pro eo quod non credidisti verbis meis, quæ implebuntur in tempore suo.
20A aj, budeš němý, a nebudeš moci mluviti až do toho dne, v kterémž se tyto věci stanou, protože jsi neuvěřil řečem mým, kteréž se naplní časem svým.
21Et erat plebs exspectans Zachariam: et mirabantur quod tardaret ipse in templo.
21Lid pak očekával Zachariáše, a divili se, že on tak prodléval v chrámě.
22Egressus autem non poterat loqui ad illos, et cognoverunt quod visionem vidisset in templo. Et ipse erat innuens illis, et permansit mutus.
22Vyšed pak, nemohl mluviti k nim. I srozuměli, že vidění viděl v chrámě. Nebo on návěští jim dával, a zůstal němý.
23Et factum est, ut impleti sunt dies officii ejus, abiit in domum suam:
23I stalo se, když se vyplnili dnové konání úřadu jeho, odšel do domu svého.
24post hos autem dies concepit Elisabeth uxor ejus, et occultabat se mensibus quinque, dicens:
24A po těch dnech počala Alžběta manželka jeho, a tajila se za pět měsíců, řkuci:
25Quia sic fecit mihi Dominus in diebus, quibus respexit auferre opprobrium meum inter homines.
25Že tak mi učinil Pán ve dnech, v nichžto vzezřel, aby odjal mé pohanění mezi lidmi.
26In mense autem sexto, missus est angelus Gabriel a Deo in civitatem Galilææ, cui nomen Nazareth,
26V měsíci pak šestém poslán jest anděl Gabriel od Boha do města Galilejského, kterémuž jméno Nazarét,
27ad virginem desponsatam viro, cui nomen erat Joseph, de domo David: et nomen virginis Maria.
27Ku panně zasnoubené muži, kterémuž jméno bylo Jozef, z domu Davidova, a jméno panny Maria.
28Et ingressus angelus ad eam dixit: Ave gratia plena: Dominus tecum: benedicta tu in mulieribus.
28I všed k ní anděl, dí: Zdráva milosti došlá, Pán Bůh s tebou, požehnaná ty mezi ženami.
29Quæ cum audisset, turbata est in sermone ejus, et cogitabat qualis esset ista salutatio.
29Ona pak uzřevši ho, zarmoutila se nad řečí jeho, a myslila, jaké by to bylo pozdravení.
30Et ait angelus ei: Ne timeas, Maria: invenisti enim gratiam apud Deum.
30I řekl jí anděl: Neboj se, Maria, nebo jsi nalezla milost u Boha.
31Ecce concipies in utero, et paries filium, et vocabis nomen ejus Jesum:
31A počneš v životě a porodíš syna, a nazůveš jméno jeho Ježíš.
32hic erit magnus, et Filius Altissimi vocabitur, et dabit illi Dominus Deus sedem David patris ejus: et regnabit in domo Jacob in æternum,
32Tenť bude veliký, a Syn Nejvyššího slouti bude, a dáť jemu Pán Bůh stolici Davida otce jeho.
33et regni ejus non erit finis.
33A kralovati bude v domě Jákobově na věky, a království jeho nebude konce.
34Dixit autem Maria ad angelum: Quomodo fiet istud, quoniam virum non cognosco?
34I řekla Maria k andělu: Kterak se to stane, poněvadž já muže nepoznávám?
35Et respondens angelus dixit ei: Spiritus Sanctus superveniet in te, et virtus Altissimi obumbrabit tibi. Ideoque et quod nascetur ex te sanctum, vocabitur Filius Dei.
35A odpověděv anděl, řekl jí: Duch svatý sstoupí v tě, a moc Nejvyššího zastíní tobě; a protož, což se z tebe svatého narodí, slouti bude Syn Boží.
36Et ecce Elisabeth cognata tua, et ipsa concepit filium in senectute sua: et hic mensis sextus est illi, quæ vocatur sterilis:
36A aj, Alžběta, příbuzná tvá, i ona počala syna v starosti své, a tento jest jí šestý měsíc, kteráž sloula neplodná.
37quia non erit impossibile apud Deum omne verbum.
37Neboť nebude nemožné u Boha všeliké slovo.
38Dixit autem Maria: Ecce ancilla Domini: fiat mihi secundum verbum tuum. Et discessit ab illa angelus.
38I řekla Maria: Aj, služebnice Páně, staniž mi se podle slova tvého. I odšel od ní anděl.
39Exsurgens autem Maria in diebus illis, abiit in montana cum festinatione, in civitatem Juda:
39Tedy povstavši Maria v těch dnech, odešla na hory s chvátáním do města Judova.
40et intravit in domum Zachariæ, et salutavit Elisabeth.
40I vešla do domu Zachariášova, a pozdravila Alžběty.
41Et factum est, ut audivit salutationem Mariæ Elisabeth, exsultavit infans in utero ejus: et repleta est Spiritu Sancto Elisabeth:
41I stalo se, jakž uslyšela pozdravení Marie Alžběta, zplésalo nemluvňátko v životě jejím, a naplněna jest Duchem svatým Alžběta.
42et exclamavit voce magna, et dixit: Benedicta tu inter mulieres, et benedictus fructus ventris tui.
42I zvolala hlasem velikým a řekla: Požehnaná ty mezi ženami, a požehnaný plod života tvého.
43Et unde hoc mihi, ut veniat mater Domini mei ad me?
43A odkud mi to, aby přišla matka Pána mého ke mně?
44Ecce enim ut facta est vox salutationis tuæ in auribus meis, exsultavit in gaudio infans in utero meo.
44Nebo aj, jakž se stal hlas pozdravení tvého v uších mých, zplésalo radostně nemluvňátko v životě mém.
45Et beata, quæ credidisti, quoniam perficientur ea, quæ dicta sunt tibi a Domino.
45A blahoslavená, kteráž uvěřila, neboť dokonány budou ty věci, kteréž jsou povědíny jí ode Pána.
46Et ait Maria: [Magnificat anima mea Dominum:
46Tedy řekla Maria: Velebí duše má Hospodina,
47et exsultavit spiritus meus in Deo salutari meo.
47A veselí se duch můj v Bohu, Spasiteli mém,
48Quia respexit humilitatem ancillæ suæ: ecce enim ex hoc beatam me dicent omnes generationes,
48Že jest vzezřel na ponížení služebnice své; neb aj, od této chvíle blahoslaviti mne budou všickni národové.
49quia fecit mihi magna qui potens est: et sanctum nomen ejus,
49Neboť mi učinil veliké věci ten, jenž mocný jest, a svaté jméno jeho,
50et misericordia ejus a progenie in progenies timentibus eum.
50A jehož milosrdenství od pokolení až do pokolení bojícím se jeho.
51Fecit potentiam in brachio suo: dispersit superbos mente cordis sui.
51Dokázal moci ramenem svým, rozptýlil pyšné myšlením srdce jejich.
52Deposuit potentes de sede, et exaltavit humiles.
52Sházel mocné s stolic, a povýšil ponížených.
53Esurientes implevit bonis: et divites dimisit inanes.
53Lačné nakrmil dobrými věcmi, a bohaté pustil prázdné.
54Suscepit Israël puerum suum, recordatus misericordiæ suæ:
54Přijal Izraele, služebníka svého, pamětliv jsa na milosrdenství své
55sicut locutus est ad patres nostros, Abraham et semini ejus in sæcula.]
55(Jakož mluvil k otcům našim, k Abrahamovi a semeni jeho) na věky.
56Mansit autem Maria cum illa quasi mensibus tribus: et reversa est in domum suam.
56I zůstala Maria s ní asi za tři měsíce, a potom navrátila se do domu svého.
57Elisabeth autem impletum est tempus pariendi, et peperit filium.
57Alžbětě pak naplnil se čas, aby porodila; i porodila syna.
58Et audierunt vicini et cognati ejus quia magnificavit Dominus misericordiam suam cum illa, et congratulabantur ei.
58A uslyšeli sousedé a přátelé její, že Hospodin veliké učinil s ní milosrdenství své, i radovali se spolu s ní.
59Et factum est in die octavo, venerunt circumcidere puerum, et vocabant eum nomine patris sui Zachariam.
59Stalo se pak v den osmý, přišli obřezovati dítěte, a nazývali jej jménem otce jeho Zachariášem.
60Et respondens mater ejus, dixit: Nequaquam, sed vocabitur Joannes.
60Ale odpověděvši matka jeho, řekla: Nikoli, ale slouti bude Jan.
61Et dixerunt ad illam: Quia nemo est in cognatione tua, qui vocetur hoc nomine.
61I řekli k ní: Však nižádného není v rodu tvém, kterýž by sloul jménem tím.
62Innuebant autem patri ejus, quem vellet vocari eum.
62I dávali návěští otci jeho, jak by ho chtěl nazývati.
63Et postulans pugillarem scripsit, dicens: Joannes est nomen ejus. Et mirati sunt universi.
63A on požádav deštičky, napsal řka: Jan jest jméno jeho. I divili se všickni.
64Apertum est autem illico os ejus, et lingua ejus, et loquebatur benedicens Deum.
64A ihned otevřela se ústa jeho a jazyk jeho, i mluvil, velebě Boha.
65Et factus est timor super omnes vicinos eorum: et super omnia montana Judææ divulgabantur omnia verba hæc:
65Tedy přišla bázeň na všecky sousedy jejich, a po všech horách Judských rozhlásána jsou všecka ta slova.
66et posuerunt omnes qui audierant in corde suo, dicentes: Quis, putas, puer iste erit? etenim manus Domini erat cum illo.
66A všickni, kteříž o tom slyšeli, skládali to v srdci svém, řkouce: I kteraké dítě toto bude? A ruka Páně byla s ním.
67Et Zacharias pater ejus repletus est Spiritu Sancto: et prophetavit, dicens:
67Zachariáš pak otec jeho naplněn jest Duchem svatým, a prorokoval řka:
68[Benedictus Dominus Deus Israël, quia visitavit, et fecit redemptionem plebis suæ:
68Požehnaný Pán Bůh Izraelský, že jest navštívil, a učinil vykoupení lidu svému,
69et erexit cornu salutis nobis in domo David pueri sui,
69A vyzdvihl nám roh spasení v domu Davida, služebníka svého,
70sicut locutum est per os sanctorum, qui a sæculo sunt, prophetarum ejus:
70Jakož mluvil skrze ústa proroků svých svatých, kteříž byli od věků,
71salutem ex inimicis nostris, et de manu omnium qui oderunt nos:
71O vysvobození z nepřátel našich, a z ruky všech, kteříž nás nenáviděli,
72ad faciendam misericordiam cum patribus nostris: et memorari testamenti sui sancti:
72Aby učinil milosrdenství s otci našimi, a rozpomenul se na smlouvu svou svatou,
73jusjurandum, quod juravit ad Abraham patrem nostrum, daturum se nobis
73Na přísahu, kterouž jest přisáhl Abrahamovi, otci našemu, že jistě nám to dá,
74ut sine timore, de manu inimicorum nostrorum liberati, serviamus illi
74Abychom bez strachu, z ruky nepřátel našich jsouce vysvobozeni, sloužili jemu,
75in sanctitate et justitia coram ipso, omnibus diebus nostris.
75V svatosti a v spravedlnosti před obličejem jeho, po všecky dny života našeho.
76Et tu puer, propheta Altissimi vocaberis: præibis enim ante faciem Domini parare vias ejus,
76Ty pak, dítě, prorokem Nejvyššího slouti budeš, nebo předejdeš před tváří Páně připravovati cesty jeho,
77ad dandam scientiam salutis plebi ejus in remissionem peccatorum eorum
77Aby bylo dáno umění spasitelné lidu jeho na odpuštění hříchů jejich,
78per viscera misericordiæ Dei nostri, in quibus visitavit nos, oriens ex alto:
78Skrze srdečné milosrdenství Boha našeho, v němžto navštívil nás, vyšed z výsosti,
79illuminare his qui in tenebris et in umbra mortis sedent: ad dirigendos pedes nostros in viam pacis.]
79Aby se ukázal sedícím v temnostech a v stínu smrti, k spravení noh našich na cestu pokoje.
80Puer autem crescebat, et confortabatur spiritu: et erat in desertis usque in diem ostensionis suæ ad Israël.
80Dítě pak rostlo a posilovalo se v duchu, a bylo na poušti až do dne zjevení svého lidu Izraelskému.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.