Lucam 18
Clementine Vulgate, 1598Translation
Clementine Vulgate, 1598
Kralice Bible (1613)
1Dicebat autem et parabolam ad illos, quoniam oportet semper orare et non deficere,
1Pověděl jim také i podobenství, kterak by potřebí bylo vždycky se modliti a neoblevovati,
2dicens: Judex quidam erat in quadam civitate, qui Deum non timebat, et hominem non reverebatur.
2Řka: Byl jeden soudce v městě jednom, kterýž se Boha nebál a člověka nestyděl.
3Vidua autem quædam erat in civitate illa, et veniebat ad eum, dicens: Vindica me de adversario meo.
3Byla pak vdova jedna v témž městě. I přišla k němu, řkuci: Pomsti mne nad protivníkem mým.
4Et nolebat per multum tempus. Post hæc autem dixit intra se: Etsi Deum non timeo, nec hominem revereor:
4A on nechtěl za dlouhý čas. Ale potom řekl sám v sobě: Ač se Boha nebojím, a člověka nestydím,
5tamen quia molesta est mihi hæc vidua, vindicabo illam, ne in novissimo veniens sugillet me.
5Však že mi pokoje nedá tato vdova, pomstím jí, aby naposledy přijduci, neuhaněla mne.
6Ait autem Dominus: Audite quid judex iniquitatis dicit:
6I dí Pán: Slyšte, co praví soudce nepravý.
7Deus autem non faciet vindictam electorum suorum clamantium ad se die ac nocte, et patientiam habebit in illis?
7A což by pak Bůh nepomstil volených svých, volajících k němu dnem i nocí, ačkoli i prodlévá jim?
8Dico vobis quia cito faciet vindictam illorum. Verumtamen Filius hominis veniens, putas, inveniet fidem in terra?
8Pravímť vám, žeť jich brzo pomstí. Ale když přijde Syn člověka, zdaliž nalezne víru na zemi?
9Dixit autem et ad quosdam qui in se confidebant tamquam justi, et aspernabantur ceteros, parabolam istam:
9I řekl také k některým, kteříž v sebe doufali, že by spravedliví byli, jiných sobě za nic nevážíce, podobenství toto:
10Duo homines ascenderunt in templum ut orarent: unus pharisæus et alter publicanus.
10Dva muži vstupovali do chrámu, aby se modlili, jeden farizeus a druhý publikán.
11Pharisæus stans, hæc apud se orabat: Deus, gratias ago tibi, quia non sum sicut ceteri hominum: raptores, injusti, adulteri, velut etiam hic publicanus:
11Farizeus stoje soukromí, takto se modlil: Bože, děkuji tobě, že nejsem jako jiní lidé, dráči, nespravedliví, cizoložníci, aneb jako i tento publikán.
12jejuno bis in sabbato, decimas do omnium quæ possideo.
12Postím se dvakrát do téhodne, desátky dávám ze všech věcí, kterýmiž vládnu.
13Et publicanus a longe stans, nolebat nec oculos ad cælum levare: sed percutiebat pectus suum, dicens: Deus propitius esto mihi peccatori.
13Publikán pak zdaleka stoje, nechtěl ani očí k nebi pozdvihnouti, ale bil se v prsy své, řka: Bože, buď milostiv mně hříšnému.
14Dico vobis, descendit hic justificatus in domum suam ab illo: quia omnis qui se exaltat, humiliabitur, et qui se humiliat, exaltabitur.
14Pravímť vám: Odšel tento, ospravedlněn jsa, do domu svého, a ne onen. Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje, bude povýšen.
15Afferebant autem ad illum et infantes, ut eos tangeret. Quod cum viderent discipuli, increpabant illos.
15Přinášeli také k němu i nemluvňátka, aby se jich dotýkal. To viděvše učedlníci, přimlouvali jim.
16Jesus autem convocans illos, dixit: Sinite pueros venire ad me, et nolite vetare eos: talium est enim regnum Dei.
16Ale Ježíš svolav je, řekl: Nechte dítek, ať jdou ke mně, a nebraňte jim, nebo takovýchť jest království Boží.
17Amen dico vobis, quicumque non acceperit regnum Dei sicut puer, non intrabit in illud.
17Amen pravím vám: Kdož by koli nepřijal království Božího jako dítě, nevejdeť do něho.
18Et interrogavit eum quidam princeps, dicens: Magister bone, quid faciens vitam æternam possidebo?
18I otázalo se ho jedno kníže, řka: Mistře dobrý, co čině, život věčný obdržím?
19Dixit autem ei Jesus: Quid me dicis bonum? nemo bonus nisi solus Deus.
19I řekl jemu Ježíš: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než sám toliko Bůh.
20Mandata nosti: non occides; non mœchaberis; non furtum facies; non falsum testimonium dices; honora patrem tuum et matrem.
20Však umíš přikázání: Nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepromluvíš křivého svědectví, cti otce svého i matku svou.
21Qui ait: Hæc omnia custodivi a juventute mea.
21On pak řekl: Toho všeho ostříhal jsem od své mladosti.
22Quo audito, Jesus ait ei: Adhuc unum tibi deest: omnia quæcumque habes vende, et da pauperibus, et habebis thesaurum in cælo: et veni, sequere me.
22Slyšav to Ježíš, řekl mu: Ještěť se jednoho nedostává. Všecko, což máš, prodej, a rozdej chudým, a budeš míti poklad v nebi, a pojď, následuj mne.
23His ille auditis, contristatus est: quia dives erat valde.
23On pak uslyšav to, zarmoutil se; byl zajisté bohatý velmi.
24Videns autem Jesus illum tristem factum, dixit: Quam difficile, qui pecunias habent, in regnum Dei intrabunt !
24A viděv jej Ježíš zarmouceného, řekl: Aj, jak nesnadně ti, kdož statky mají, do království Božího vejdou!
25facilius est enim camelum per foramen acus transire quam divitem intrare in regnum Dei.
25Snáze jest zajisté velbloudu skrze jehelnou dírku projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího.
26Et dixerunt qui audiebant: Et quis potest salvus fieri?
26Tedy řekli ti, kteříž to slyšeli: I kdož může spasen býti?
27Ait illis: Quæ impossibilia sunt apud homines, possibilia sunt apud Deum.
27A on dí jim: Což jest nemožného u lidí, možné jest u Boha.
28Ait autem Petrus: Ecce nos dimisimus omnia et secuti sumus te.
28I řekl Petr: Aj, my opustili jsme všecko, a šli jsme za tebou.
29Qui dixit eis: Amen dico vobis, nemo est qui reliquit domum, aut parentes, aut fratres, aut uxorem, aut filios propter regnum Dei,
29On pak řekl jim: Amen pravím vám, že není žádného, kterýž by opustil dům, neb rodiče, neb bratří, neb manželku, nebo dítky, pro království Boží,
30et non recipiat multo plura in hoc tempore, et in sæculo venturo vitam æternam.
30Aby nevzal v tomto času mnohem více, v budoucím pak věku míti bude život věčný.
31Assumpsit autem Jesus duodecim, et ait illis: Ecce ascendimus Jerosolymam, et consummabuntur omnia quæ scripta sunt per prophetas de Filio hominis:
31Tedy pojav Ježíš dvanácte, řekl jim: Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a naplníť se všecko to, což psáno jest skrze Proroky o Synu člověka.
32tradetur enim gentibus, et illudetur, et flagellabitur, et conspuetur:
32Nebo vydán bude pohanům, a bude posmíván, a zlehčen i uplván.
33et postquam flagellaverint, occident eum, et tertia die resurget.
33A ubičujíce, zamordují jej, ale on třetího dne z mrtvých vstane.
34Et ipsi nihil horum intellexerunt, et erat verbum istud absconditum ab eis, et non intelligebant quæ dicebantur.
34Oni pak tomu nic nerozuměli, a bylo slovo to skryto před nimi, aniž věděli, co se pravilo.
35Factum est autem, cum appropinquaret Jericho, cæcus quidam sedebat secus viam, mendicans.
35I stalo se, když se přibližoval k Jericho, slepý jeden seděl podle cesty, žebře.
36Et cum audiret turbam prætereuntem, interrogabat quid hoc esset.
36A slyšev zástup pomíjející, otázal se, co by to bylo?
37Dixerunt autem ei quod Jesus Nazarenus transiret.
37I oznámili jemu, že Ježíš Nazaretský tudy jde.
38Et clamavit, dicens: Jesu, fili David, miserere mei.
38I zvolal, řka: Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou!
39Et qui præibant, increpabant eum ut taceret. Ipse vero multo magis clamabat: Fili David, miserere mei.
39A ti, kteříž napřed šli, přimlouvali mu, aby mlčal. Ale on mnohem více volal: Synu Davidův, smiluj se nade mnou!
40Stans autem Jesus jussit illum adduci ad se. Et cum appropinquasset, interrogavit illum,
40Tedy zastaviv se Ježíš, rozkázal ho k sobě přivésti. A když se přibližoval, otázal se ho,
41dicens: Quid tibi vis faciam? At ille dixit: Domine, ut videam.
41Řka: Co chceš, ať tobě učiním? On pak dí: Pane, ať vidím.
42Et Jesus dixit illi: Respice, fides tua te salvum fecit.
42A Ježíš řekl jemu: Prohlédni. Víra tvá tě uzdravila.
43Et confestim vidit, et sequebatur illum magnificans Deum. Et omnis plebs ut vidit, dedit laudem Deo.
43A ihned prohlédl, a šel za ním, velebě Boha. A všecken lid viděv to, vzdal chválu Bohu.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.