Lucam 14
Clementine Vulgate, 1598Translation
Clementine Vulgate, 1598
Kralice Bible (1613)
1Et factum est cum intraret Jesus in domum cujusdam principis pharisæorum sabbato manducare panem, et ipsi observabant eum.
1I stalo se, když všel Ježíš do domu jednoho knížete farizejského v sobotu, aby jedl chléb, že oni šetřili ho.
2Et ecce homo quidam hydropicus erat ante illum.
2A aj, člověk jeden vodnotelný byl před ním.
3Et respondens Jesus dixit ad legisperitos et pharisæos, dicens: Si licet sabbato curare?
3I odpověděv Ježíš, dí zákoníkům a farizeům, řka: Sluší-li v sobotu uzdravovati?
4At illi tacuerunt. Ipse vero apprehensum sanavit eum, ac dimisit.
4A oni mlčeli. Tedy on dosáh jeho, uzdravil a propustil.
5Et respondens ad illos dixit: Cujus vestrum asinus, aut bos in puteum cadet, et non continuo extrahet illum die sabbati?
5A odpověděv k nim řekl: Èí z vás osel anebo vůl upadl by do studnice, a ne ihned by ho vytáhl v den sobotní?
6Et non poterant ad hæc respondere illi.
6I nemohli jemu na to odpovědíti.
7Dicebat autem et ad invitatos parabolam, intendens quomodo primos accubitus eligerent, dicens ad illos:
7Pověděl také i ku pozvaným podobenství, (spatřiv to, kterak sobě přední místa vyvolovali,) řka k nim:
8Cum invitatus fueris ad nuptias, non discumbas in primo loco, ne forte honoratior te sit invitatus ab illo.
8Kdybys byl od někoho pozván na svadbu, nesedej na předním místě, ať by snad vzácnější nežli ty nebyl pozván od něho.
9Et veniens is, qui te et illum vocavit, dicat tibi: Da huic locum: et tunc incipias cum rubore novissimum locum tenere.
9A přijda ten, kterýž tebe i onoho pozval, řekl by tobě: Dej tomuto místo. A tehdy počal bys s hanbou na posledním místě seděti.
10Sed cum vocatus fueris, vade, recumbe in novissimo loco: ut, cum venerit qui te invitavit, dicat tibi: Amice, ascende superius. Tunc erit tibi gloria coram simul discumbentibus:
10Ale když bys byl pozván, jda, posaď se na posledním místě. A kdyby přišel ten, kterýž tebe pozval, aby řekl tobě: Příteli, posedni výše, tedy budeš míti chválu před spolustolícími.
11quia omnis, qui se exaltat, humiliabitur: et qui se humiliat, exaltabitur.
11Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje, bude povýšen.
12Dicebat autem et ei, qui invitaverat: Cum facis prandium, aut cœnam, noli vocare amicos tuos, neque fratres tuos, neque cognatos, neque vicinos divites: ne forte te et ipsi reinvitent, et fiat tibi retributio;
12Pravil také i tomu, kterýž ho byl pozval: Když činíš oběd nebo večeři, nezov přátel svých, ani bratří svých, ani sousedů bohatých, ať by snad i oni zase nezvali tebe, a měl bys odplatu.
13sed cum facis convivium, voca pauperes, debiles, claudos, et cæcos:
13Ale když činíš hody, povolej chudých, chromých, kulhavých, slepých,
14et beatus eris, quia non habent retribuere tibi: retribuetur enim tibi in resurrectione justorum.
14A blahoslavený budeš. Neboť nemají, odkud by odplatili tobě, ale budeť odplaceno při vzkříšení spravedlivých.
15Hæc cum audisset quidam de simul discumbentibus, dixit illi: Beatus qui manducabit panem in regno Dei.
15I uslyšav to jeden z přísedících, řekl jemu: Blahoslavený jest, kdož jí chléb v království Božím.
16At ipse dixit ei: Homo quidam fecit cœnam magnam, et vocavit multos.
16On pak řekl jemu: Èlověk jeden učinil večeři velikou, a pozval mnohých.
17Et misit servum suum hora cœnæ dicere invitatis ut venirent, quia jam parata sunt omnia.
17I poslal služebníka svého v hodinu večeře, aby řekl pozvaným: Pojďte, nebo již připraveno jest všecko.
18Et cœperunt simul omnes excusare. Primus dixit ei: Villam emi, et necesse habeo exire, et videre illam: rogo te, habe me excusatum.
18I počali se všickni spolu vymlouvati. První řekl jemu: Ves jsem koupil, a musím vyjíti a ohledati jí; prosím tebe, vymluv mne.
19Et alter dixit: Juga boum emi quinque, et eo probare illa: rogo te, habe me excusatum.
19A druhý řekl: Patero spřežení volů koupil jsem, a jdu, abych jich zkusil; prosím tebe, vymluv mne.
20Et alius dixit: Uxorem duxi, et ideo non possum venire.
20A jiný dí: Ženu jsem pojal, a protož nemohu přijíti.
21Et reversus servus nuntiavit hæc domino suo. Tunc iratus paterfamilias, dixit servo suo: Exi cito in plateas et vicos civitatis: et pauperes, ac debiles, et cæcos, et claudos introduc huc.
21I navrátiv se služebník, zvěstoval tyto věci pánu svému. Tedy rozhněvav se hospodář, řekl služebníku svému: Vyjdi rychle na rynky a na ulice města, a chudé, i chromé, i kulhavé, a slepé uveď sem.
22Et ait servus: Domine, factum est ut imperasti, et adhuc locus est.
22I řekl služebník: Pane, stalo se, jakož jsi rozkázal, a ještěť místo jest.
23Et ait dominus servo: Exi in vias, et sæpes: et compelle intrare, ut impleatur domus mea.
23Tedy řekl pán služebníku: Vyjdiž na cesty a mezi ploty, a přinuť vjíti, ať se naplní dům můj.
24Dico autem vobis quod nemo virorum illorum qui vocati sunt, gustabit cœnam meam.
24Nebo pravímť vám, že žádný z mužů těch, kteříž pozváni byli, neokusí večeře mé.
25Ibant autem turbæ multæ cum eo: et conversus dixit ad illos:
25Šli pak mnozí zástupové s ním. A on obrátiv se, řekl jim:
26Si quis venit ad me, et non odit patrem suum, et matrem, et uxorem, et filios, et fratres, et sorores, adhuc autem et animam suam, non potest meus esse discipulus.
26Jde-li kdo ke mně, a nemá-li v nenávisti otce svého, i mateře, i ženy, i dětí, i bratří, i sestr, ano i té duše své, nemůž býti mým učedlníkem.
27Et qui non bajulat crucem suam, et venit post me, non potest meus esse discipulus.
27A kdožkoli nenese kříže svého, a jde za mnou, nemůž býti mým učedlníkem.
28Quis enim ex vobis volens turrim ædificare, non prius sedens computat sumptus, qui necessarii sunt, si habeat ad perficiendum,
28Nebo kdo z vás jest, chtěje stavěti věži, aby prve sedna, nepočetl nákladu, bude-li míti dosti k dokonání toho díla?
29ne, posteaquam posuerit fundamentum, et non potuerit perficere, omnes qui vident, incipiant illudere ei,
29Aby snad, když by položil grunt, a nemohl dokonati, nepřišlo na to, že všickni to vidouce, počali by se jemu posmívati,
30dicentes: Quia hic homo cœpit ædificare, et non potuit consummare?
30Řkouce: Tento člověk počal stavěti, a nemohl dokonati.
31Aut quis rex iturus committere bellum adversus alium regem, non sedens prius cogitat, si possit cum decem millibus occurrere ei, qui cum viginti millibus venit ad se?
31Anebo který král bera se k boji proti jinému králi, zdaliž prve nesedne, aby se poradil, mohl-li by s desíti tisíci potkati se s tím, kterýž s dvadcíti tisíci táhne proti němu?
32Alioquin adhuc illo longe agente, legationem mittens rogat ea quæ pacis sunt.
32Sic jinak, když ještě podál od něho jest, pošle posly k němu, žádaje toho, což by bylo ku pokoji.
33Sic ergo omnis ex vobis, qui non renuntiat omnibus quæ possidet, non potest meus esse discipulus.
33Tak zajisté každý z vás, kdož se neodřekne všech věcí, kterýmiž vládne, nemůž býti mým učedlníkem.
34Bonum est sal: si autem sal evanuerit, in quo condietur?
34Dobráť jest sůl. Pakli sůl bude zmařena, čím bude napravena?
35Neque in terram, neque in sterquilinium utile est, sed foras mittetur. Qui habet aures audiendi, audiat.
35Ani do země, ani do hnoje se nehodí; ale vyvržena bude ven. Kdo má uši k slyšení, slyš.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.