Lucam 20
Clementine Vulgate, 1598Translation
Clementine Vulgate, 1598
Kralice Bible (1613)
1Et factum est in una dierum, docente illo populum in templo, et evangelizante, convenerunt principes sacerdotum, et scribæ cum senioribus,
1I stalo se v jeden den, když on učil lid v chrámě a kázal evangelium, že přišli k tomu přední kněží a zákoníci s staršími,
2et aiunt dicentes ad illum: Dic nobis in qua potestate hæc facis? aut quis est qui dedit tibi hanc potestatem?
2I řekli jemu: Pověz nám, jakou mocí tyto věci činíš, aneb kdo tobě tuto moc dal?
3Respondens autem Jesus, dixit ad illos: Interrogabo vos et ego unum verbum. Respondete mihi:
3I odpověděv, řekl jim: Otížiť se i já vás o jedné věci a odpověztež mi:
4baptismus Joannis de cælo erat, an ex hominibus?
4Křest Janův s nebe-li byl, čili z lidí?
5At illi cogitabant intra se, dicentes: Quia si dixerimus: De cælo, dicet: Quare ergo non credidistis illi?
5Oni pak uvažovali to mezi sebou, řkouce: Jestliže bychom řekli: S nebe, díť nám: Pročež jste tedy neuvěřili jemu?
6Si autem dixerimus: Ex hominibus, plebs universa lapidabit nos: certi sunt enim Joannem prophetam esse.
6Pakli díme: Z lidí, lid všecken ukamenuje nás; neb oni cele tak drží, že Jan jest prorok.
7Et responderunt se nescire unde esset.
7I odpověděli: Že nevědí, odkud jest byl.
8Et Jesus ait illis: Neque ego dico vobis in qua potestate hæc facio.
8I řekl jim Ježíš: Aniž já vám povím, jakou mocí toto činím.
9Cœpit autem dicere ad plebem parabolam hanc: Homo plantavit vineam, et locavit eam colonis: et ipse peregre fuit multis temporibus.
9I počal lidu praviti podobenství toto: Èlověk jeden štípil vinici, a pronajal ji vinařům, a sám odšed podál byl tam za mnohé časy.
10Et in tempore misit ad cultores servum, ut de fructu vineæ darent illi. Qui cæsum dimiserunt eum inanem.
10A v čas slušný poslal k vinařům služebníka, aby z ovoce vinice dali jemu. Vinaři pak zmrskavše jej, pustili ho prázdného.
11Et addidit alterum servum mittere. Illi autem hunc quoque cædentes, et afficientes contumelia, dimiserunt inanem.
11A on poslal druhého služebníka. Oni pak i toho zmrskavše a zohavivše, pustili prázdného.
12Et addidit tertium mittere: qui et illum vulnerantes ejecerunt.
12I poslal třetího. Ale oni i toho zranivše, vystrčili ven.
13Dixit autem dominus vineæ: Quid faciam? Mittam filium meum dilectum: forsitan, cum hunc viderint, verebuntur.
13Tedy řekl Pán vinice: Co učiním? Pošli svého milého Syna. Snad když toho uzří, ostýchati se budou.
14Quem cum vidissent coloni, cogitaverunt intra se, dicentes: Hic est hæres, occidamus illum, ut nostra fiat hæreditas.
14Uzřevše pak vinaři, rozmlouvali mezi sebou, řkouce: Tentoť jest dědic; pojďte, zabijme jej, aby naše bylo dědictví.
15Et ejectum illum extra vineam, occiderunt. Quid ergo faciet illis dominus vineæ?
15A vystrčivše jej ven z vinice, zamordovali ho. Což tedy učiní jim Pán vinice?
16veniet, et perdet colonos istos, et dabit vineam aliis. Quo audito, dixerunt illi: Absit.
16Přijde a vyhladí vinaře ty, a dá vinici jiným. To uslyšavše, řekli: Odstup to.
17Ille autem aspiciens eos, ait: Quid est ergo hoc quod scriptum est: Lapidem quem reprobaverunt ædificantes, hic factus est in caput anguli?
17A on pohleděv na ně, řekl: Co jest pak to, což napsáno jest: Kámen, kterýmž pohrdli dělníci, ten učiněn jest v hlavu úhelní.
18Omnis qui ceciderit super illum lapidem, conquassabitur: super quem autem ceciderit, comminuet illum.
18Každý, kdož padne na ten kámen, rozrazí se; a na kohož by on upadl, potřeť jej.
19Et quærebant principes sacerdotum et scribæ mittere in illum manus illa hora, et timuerunt populum: cognoverunt enim quod ad ipsos dixerit similitudinem hanc.
19I hledali přední kněží a zákoníci, jak by naň vztáhli ruce v tu hodinu, ale báli se lidu. Nebo porozuměli, že by na ně mluvil podobenství to.
20Et observantes miserunt insidiatores, qui se justos simularent, ut caperent eum in sermone, ut traderent illum principatui, et potestati præsidis.
20Tedy ukládajíce o něm, poslali špehéře, kteříž by se spravedlivými činili, aby ho polapili v řeči, a potom jej vydali vrchnosti a v moc hejtmanu.
21Et interrogaverunt eum, dicentes: Magister, scimus quia recte dicis et doces: et non accipis personam, sed viam Dei in veritate doces.
21I otázali se ho oni, řkouce: Mistře víme, že právě mluvíš a učíš, a nepřijímáš osoby, ale v pravdě cestě Boží učíš.
22Licet nobis tributum dare Cæsari, an non?
22Sluší-li nám daň dávati císaři, čili nic?
23Considerans autem dolum illorum, dixit ad eos: Quid me tentatis?
23Ale Ježíš rozuměje chytrosti jejich, dí jim: Co mne pokoušíte?
24ostendite mihi denarium. Cujus habet imaginem et inscriptionem? Respondentes dixerunt ei: Cæsaris.
24Ukažte mi peníz. Èí má obraz a nápis? I odpověděvše, řekli: Císařův.
25Et ait illis: Reddite ergo quæ sunt Cæsaris, Cæsari: et quæ sunt Dei, Deo.
25On pak řekl jim: Dejtež tedy, co jest císařova, císaři, a což jest Božího, Bohu.
26Et non potuerunt verbum ejus reprehendere coram plebe: et mirati in responso ejus, tacuerunt.
26I nemohli ho za slovo popadnouti před lidem, a divíce se odpovědi jeho, umlkli.
27Accesserunt autem quidam sadducæorum, qui negant esse resurrectionem, et interrogaverunt eum,
27Přistoupivše pak někteří z saduceů, (kteříž odpírají býti vzkříšení,) otázali se ho,
28dicentes: Magister, Moyses scripsit nobis: Si frater alicujus mortuus fuerit habens uxorem, et hic sine liberis fuerit, ut accipiat eam frater ejus uxorem, et suscitet semen fratri suo.
28Řkouce: Mistře, Mojžíš napsal nám: Kdyby bratr něčí umřel, maje manželku, a umřel by bez dětí, aby ji pojal bratr jeho za manželku, a vzbudil símě bratru svému.
29Septem ergo fratres erant: et primus accepit uxorem, et mortuus est sine filiis.
29I bylo sedm bratří, a první pojav ženu, umřel bez dětí.
30Et sequens accepit illam, et ipse mortuus est sine filio.
30I pojal ji druhý, a umřel i ten bez dětí.
31Et tertius accepit illam. Similiter et omnes septem, et non reliquerunt semen, et mortui sunt.
31A třetí pojal ji, též i všech těch sedm, a nezůstavivše semene, zemřeli.
32Novissime omnium mortua est et mulier.
32Nejposléze po všech umřela i žena.
33In resurrectione ergo, cujus eorum erit uxor? siquidem septem habuerunt eam uxorem.
33Protož při vzkříšení kterého z nich bude manželka, poněvadž sedm jich mělo ji za manželku?
34Et ait illis Jesus: Filii hujus sæculi nubunt, et traduntur ad nuptias:
34A odpovídaje, řekl jim Ježíš: Synové tohoto světa žení se a vdávají.
35illi vero qui digni habebuntur sæculo illo, et resurrectione ex mortuis, neque nubent, neque ducent uxores:
35Ale ti, kteříž hodni jmíni budou dosáhnouti onoho věku a vzkříšení z mrtvých, ani se ženiti budou ani vdávati.
36neque enim ultra mori potuerunt: æquales enim angelis sunt, et filii sunt Dei, cum sint filii resurrectionis.
36Nebo ani umírati více nebudou moci, andělům zajisté rovni budou. A jsou synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení.
37Quia vero resurgant mortui, et Moyses ostendit secus rubum, sicut dicit Dominum, Deum Abraham, et Deum Isaac, et Deum Jacob.
37A že mrtví vstanou z mrtvých, i Mojžíš ukázal při onom kři, když nazývá Pána Bohem Abrahamovým a Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým.
38Deus autem non est mortuorum, sed vivorum: omnes enim vivunt ei.
38Bůhť pak není mrtvých, ale živých, nebo všickni jsou jemu živi.
39Respondentes autem quidam scribarum, dixerunt ei: Magister, bene dixisti.
39Tedy odpověděvše někteří z zákoníků, řekli: Mistře, dobře jsi pověděl.
40Et amplius non audebant eum quidquam interrogare.
40I neodvážili se jeho na nic více tázati.
41Dixit autem ad illos: Quomodo dicunt Christum filium esse David?
41On pak řekl jim: Kterak někteří praví Krista býti synem Davidovým?
42et ipse David dicit in libro Psalmorum: Dixit Dominus Domino meo: sede a dextris meis,
42A sám David praví v knihách Žalmových: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé,
43donec ponam inimicos tuos scabellum pedum tuorum.
43Ažť i položím nepřátely tvé v podnož noh tvých.
44David ergo Dominum illum vocat: et quomodo filius ejus est?
44Poněvadž David jej Pánem nazývá, i kterakž syn jeho jest?
45Audiente autem omni populo, dixit discipulis suis:
45I řekl učedlníkům svým přede vším lidem:
46Attendite a scribis, qui volunt ambulare in stolis, et amant salutationes in foro, et primas cathedras in synagogis, et primos discubitus in conviviis,
46Varujte se od zákoníků, kteříž rádi chodí v krásném rouše a milují pozdravování na trzích a přední stolice v školách a první místo na večeřích,
47qui devorant domos viduarum, simulantes longam orationem: hi accipient damnationem majorem.
47Kteříž zžírají domy vdovské pod zámyslem dlouhé modlitby. Tiť vezmou těžší odsouzení.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.