Лука 18
Daničić–Karadžić Bible (1868), CyrillicTranslation
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
Kralice Bible (1613)
1Каза им пак и причу како се треба свагда молити Богу, и не дати да дотужи,
1Pověděl jim také i podobenství, kterak by potřebí bylo vždycky se modliti a neoblevovati,
2говорећи: У једном граду беше један судија који се Бога не бојаше и људи не стиђаше.
2Řka: Byl jeden soudce v městě jednom, kterýž se Boha nebál a člověka nestyděl.
3А у оном граду беше једна удовица и долажаше к њему говорећи: Не дај ме мом супарнику.
3Byla pak vdova jedna v témž městě. I přišla k němu, řkuci: Pomsti mne nad protivníkem mým.
4И не хтеде задуго. А најпосле рече у себи: Ако се и не бојим Бога и људи не срамим,
4A on nechtěl za dlouhý čas. Ale potom řekl sám v sobě: Ač se Boha nebojím, a člověka nestydím,
5но будући да ми досађује ова удовица, одбранићу је, да ми једнако не долази и не досађује.
5Však že mi pokoje nedá tato vdova, pomstím jí, aby naposledy přijduci, neuhaněla mne.
6Тада рече Господ: Чујте шта говори неправедни судија.
6I dí Pán: Slyšte, co praví soudce nepravý.
7А камоли Бог неће одбранити избраних својих који Га моле дан и ноћ?
7A což by pak Bůh nepomstil volených svých, volajících k němu dnem i nocí, ačkoli i prodlévá jim?
8Кажем вам да ће их одбранити брзо. Али Син човечији кад дође хоће ли наћи веру на земљи?
8Pravímť vám, žeť jich brzo pomstí. Ale když přijde Syn člověka, zdaliž nalezne víru na zemi?
9А и другима који мишљаху за себе да су праведници и друге уништаваху каза причу ову:
9I řekl také k některým, kteříž v sebe doufali, že by spravedliví byli, jiných sobě za nic nevážíce, podobenství toto:
10Два човека уђоше у цркву да се моле Богу, један фарисеј и други цариник.
10Dva muži vstupovali do chrámu, aby se modlili, jeden farizeus a druhý publikán.
11Фарисеј стаде и мољаше се у себи овако: Боже! Хвалим те што ја нисам као остали људи: хајдуци, неправедници, прељубочинци или као овај цариник.
11Farizeus stoje soukromí, takto se modlil: Bože, děkuji tobě, že nejsem jako jiní lidé, dráči, nespravedliví, cizoložníci, aneb jako i tento publikán.
12Постим двапут у недељи; дајем десетак од свега што имам.
12Postím se dvakrát do téhodne, desátky dávám ze všech věcí, kterýmiž vládnu.
13А цариник издалека стајаше, и не хтеде ни очију подигнути на небо, него бијаше прси своје говорећи: Боже! Милостив буди мени грешноме.
13Publikán pak zdaleka stoje, nechtěl ani očí k nebi pozdvihnouti, ale bil se v prsy své, řka: Bože, buď milostiv mně hříšnému.
14Кажем вам да овај отиде оправдан кући својој, а не онај. Јер сваки који се сам подиже понизиће се; а који се сам понижује подигнуће се.
14Pravímť vám: Odšel tento, ospravedlněn jsa, do domu svého, a ne onen. Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje, bude povýšen.
15Доношаху к Њему и децу да их се дотакне; а кад видеше ученици, запретише им.
15Přinášeli také k němu i nemluvňátka, aby se jich dotýkal. To viděvše učedlníci, přimlouvali jim.
16А Исус дозвавши их рече: Пустите децу нека долазе к мени, и не браните им; јер је таквих царство Божије.
16Ale Ježíš svolav je, řekl: Nechte dítek, ať jdou ke mně, a nebraňte jim, nebo takovýchť jest království Boží.
17И кажем вам заиста: који не прими царство Божије као дете, неће ући у њега.
17Amen pravím vám: Kdož by koli nepřijal království Božího jako dítě, nevejdeť do něho.
18И запита Га један кнез говорећи: Учитељу благи! Шта да учиним да наследим живот вечни?
18I otázalo se ho jedno kníže, řka: Mistře dobrý, co čině, život věčný obdržím?
19А Исус рече му: Што ме зовеш благим? Нико није благ осим једног Бога.
19I řekl jemu Ježíš: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než sám toliko Bůh.
20Заповести знаш: не чини прељубе; не убиј; не укради; не сведочи лажно; поштуј оца и матер своју.
20Však umíš přikázání: Nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepromluvíš křivého svědectví, cti otce svého i matku svou.
21А он рече: Све сам ово сачувао од младости своје.
21On pak řekl: Toho všeho ostříhal jsem od své mladosti.
22А кад то чу Исус рече му: Још ти једно недостаје: продај све што имаш и раздај сиромасима; и имаћеш благо на небу; и хајде за мном.
22Slyšav to Ježíš, řekl mu: Ještěť se jednoho nedostává. Všecko, což máš, prodej, a rozdej chudým, a budeš míti poklad v nebi, a pojď, následuj mne.
23А кад он чу то постаде жалостан, јер беше врло богат.
23On pak uslyšav to, zarmoutil se; byl zajisté bohatý velmi.
24А кад га виде Исус где постаде жалостан, рече: Како је тешко ући у царство Божије онима који имају богатство!
24A viděv jej Ježíš zarmouceného, řekl: Aj, jak nesnadně ti, kdož statky mají, do království Božího vejdou!
25Лакше је камили проћи кроз иглене уши неголи богатом ући у царство Божије.
25Snáze jest zajisté velbloudu skrze jehelnou dírku projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího.
26А они који слушаху рекоше: Ко се дакле може спасти?
26Tedy řekli ti, kteříž to slyšeli: I kdož může spasen býti?
27А Он рече: Шта је у људи немогуће у Бога је могуће.
27A on dí jim: Což jest nemožného u lidí, možné jest u Boha.
28А Петар рече: Ето ми смо оставили све и за Тобом идемо.
28I řekl Petr: Aj, my opustili jsme všecko, a šli jsme za tebou.
29А Он им рече: Заиста вам кажем: нема ниједнога који би оставио кућу, или родитеље, или браћу, или сестре, или жену, или децу царства ради Божијег,
29On pak řekl jim: Amen pravím vám, že není žádného, kterýž by opustil dům, neb rodiče, neb bratří, neb manželku, nebo dítky, pro království Boží,
30који неће примити више у ово време, и на оном свету живот вечни.
30Aby nevzal v tomto času mnohem více, v budoucím pak věku míti bude život věčný.
31Узе пак дванаесторицу и рече им: Ево идемо горе у Јерусалим, и све ће се свршити што су пророци писали за Сина човечијег.
31Tedy pojav Ježíš dvanácte, řekl jim: Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a naplníť se všecko to, což psáno jest skrze Proroky o Synu člověka.
32Јер ће Га предати незнабошцима, и наругаће Му се, и ружиће Га, и попљуваће Га,
32Nebo vydán bude pohanům, a bude posmíván, a zlehčen i uplván.
33и биће Га, и убиће Га; и трећи дан устаће.
33A ubičujíce, zamordují jej, ale on třetího dne z mrtvých vstane.
34И они ништа од тога не разумеше, и беседа ова беше од њих сакривена, и не разумеше шта им се каза.
34Oni pak tomu nic nerozuměli, a bylo slovo to skryto před nimi, aniž věděli, co se pravilo.
35А кад се приближи к Јерихону, један слепац сеђаше крај пута просећи.
35I stalo se, když se přibližoval k Jericho, slepý jeden seděl podle cesty, žebře.
36А кад чу народ где пролази запита: Шта је то?
36A slyšev zástup pomíjející, otázal se, co by to bylo?
37И казаше му да Исус Назарећанин пролази.
37I oznámili jemu, že Ježíš Nazaretský tudy jde.
38И повика говорећи: Исусе, сине Давидов! Помилуј ме.
38I zvolal, řka: Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou!
39И прећаху му они што иђаху напред да ућути; а он још више викаше: Сине Давидов! Помилуј ме.
39A ti, kteříž napřed šli, přimlouvali mu, aby mlčal. Ale on mnohem více volal: Synu Davidův, smiluj se nade mnou!
40И Исус стаде и заповеди да Му га доведу; а кад Му се приближи, запита га
40Tedy zastaviv se Ježíš, rozkázal ho k sobě přivésti. A když se přibližoval, otázal se ho,
41говорећи: Шта хоћеш да ти учиним? А он рече: Господе! Да прогледам.
41Řka: Co chceš, ať tobě učiním? On pak dí: Pane, ať vidím.
42А Исус рече: Прогледај; вера твоја поможе ти.
42A Ježíš řekl jemu: Prohlédni. Víra tvá tě uzdravila.
43И одмах прогледа, и пође за Њим хвалећи Бога. И сви људи који видеше хваљаху Бога.
43A ihned prohlédl, a šel za ním, velebě Boha. A všecken lid viděv to, vzdal chválu Bohu.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.