Лука 19
Daničić–Karadžić Bible (1868), CyrillicTranslation
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
Kralice Bible (1613)
1И кад уђе у Јерихон и пролажаше кроза њ,
1A všed Ježíš, bral se přes Jericho.
2и гле, човек по имену Закхеј, који беше старешина царинички, и беше богат,
2A aj, muž, jménem Zacheus, a ten byl hejtman nad celnými, a byl bohatý.
3и искаше да види Исуса да Га позна; и не могаше од народа, јер беше малог раста;
3I žádostiv byl viděti Ježíše, kdo by byl; a nemohl pro zástup, nebo postavy malé byl.
4и потрчавши напред, попе се на дуд да Га види; јер Му је онуда требало проћи.
4A předběh napřed, vstoupil na strom planého fíku, aby jej viděl; neb tudy měl jíti.
5И кад дође Исус на оно место, погледавши горе виде га, и рече му: Закхеју! Сиђи брзо; јер ми данас ваља бити у твојој кући.
5A když přišel k tomu místu, pohleděv zhůru Ježíš, uzřel jej, i řekl jemu: Zachee, spěšně sstup dolů, nebo dnes v domu tvém musím zůstati.
6И сиђе брзо; и прими Га радујући се.
6I sstoupil rychle, a přijal jej radostně.
7И сви, кад видеше, викаху на Њега говорећи да грешном човеку дође у кућу.
7A viděvše to všickni, reptali, řkouce: K člověku hříšnému se obrátil.
8А Закхеј стаде и рече Господу: Господе! Ево пола имања свог даћу сиромасима, и ако сам кога занео вратићу онолико четворо.
8Stoje pak Zacheus, řekl ku Pánu: Aj, polovici statku svého, Pane, dávám chudým, a oklamal-li jsem v čem koho, navracuji to čtvernásob.
9А Исус му рече: Данас дође спасење кући овој; јер је и ово син Авраамов.
9I dí jemu Ježíš: Dnes spasení stalo se domu tomuto, protože i on jest syn Abrahamův.
10Јер је Син човечији дошао да нађе и спасе шта је изгубљено.
10Nebo přišel Syn člověka, aby hledal a spasil, což bylo zahynulo.
11А кад они то слушаху настави казивати причу; јер беше близу Јерусалима, и мишљаху да ће се одмах јавити царство Божије.
11Toho když oni poslouchali, promluvil k nim dále podobenství, protože byl blízko od Jeruzaléma a že se oni domnívali, že by se hned mělo zjeviti království Boží.
12Рече дакле: Један човек од доброг рода отиде у далеку земљу да прими себи царство, и да се врати.
12I řekl: Èlověk jeden rodu znamenitého odšel do daleké krajiny, aby přijal království a zase se navrátil.
13Дозвавши пак десет својих слуга даде им десет кеса, и рече им: Тргујте док се ја вратим.
13I povolav desíti služebníků svých, dal jim deset hřiven, a řekl jim: Kupčtež, dokudž nepřijdu.
14И грађани његови мржаху на њега, и послаше за њим посланике говорећи: Нећемо да он царује над нама.
14Měšťané pak jeho nenáviděli ho, a poslali poselství za ním, řkouce: Nechcemeť, aby tento kraloval nad námi.
15И кад се он врати, пошто прими царство, рече да дозову оне слуге којима даде сребро, да види шта је који добио.
15I stalo se, když se navrátil, přijav království, rozkázal zavolati těch svých služebníků, kterýmž byl dal peníze, aby zvěděl, jak kdo mnoho získal.
16Тада дође први говорећи: Господару! Кеса твоја донесе десет кеса.
16I přišel první, řka: Pane, hřivna tvá deset hřiven získala.
17И рече му: Добро, добри слуго; кад си ми у малом био веран ево ти власт над десет градова.
17I řekl jemu: To dobře, služebníče dobrý. Že jsi nad málem byl věrný, mějž moc nad desíti městy.
18И дође други говорећи: Господару! Кеса твоја донесе пет кеса.
18A druhý přišel, řka: Pane, hřivna tvá získala pět hřiven.
19А он рече и ономе: и ти буди над пет градова.
19I tomu řekl: I ty budiž nad pěti městy.
20И трећи дође говорећи: Господару! Ево твоја кеса коју сам завезао у убрус и чувао.
20A jiný přišel, řka: Pane, aj, teď hřivna tvá, kterouž jsem měl složenou v šátku.
21Јер сам се бојао тебе: јер си човек тврд: узимаш шта ниси оставио, и жњеш шта ниси сејао.
21Nebo jsem se bál tebe, ješto jsi člověk přísný; béřeš, čeho jsi nepoložil, a žneš, čeho jsi nerozsíval.
22А господар му рече: По твојим ћу ти речима судити, зли слуго! Знао си да сам ја тврд човек, узимам шта нисам сејао:
22I řekl jemu: Z úst tvých soudím tebe, služebníče zlý. Věděl jsi, že jsem já člověk přísný, bera, což jsem nepoložil, a žna, čehož jsem nerozsíval.
23Па зашто ниси дао моје сребро трговцима, и ја дошавши примио бих га с добитком?
23I pročes tedy nedal peněz mých na stůl, a já přijda, byl bych je vzal i s požitky?
24И рече онима што стајаху пред њим: Узмите од њега кесу и подајте ономе што има десет кеса.
24I řekl těm, kteříž tu stáli: Vezměte od něho hřivnu, a dejte tomu, kterýž má deset hřiven.
25И рекоше му: Господару! Он има десет кеса.
25I řekli jemu: Pane, máť deset hřiven.
26А он им одговори: Јер вам кажем да ће се свакоме који има дати: а од оног који нема узеће се од њега и оно што има.
26I dí jim: Jistě pravím vám, že každému, kdož má, bude dáno, ale od toho, kterýž nemá, i to, což má, bude odjato.
27А оне моје непријатеље који нису хтели да ја будем цар над њима, доведите амо, и исеците преда мном.
27Ty pak nepřátely mé, kteříž nechtěli, abych nad nimi kraloval, přiveďte sem a zmordujte přede mnou.
28И казавши ово пође напред, и иђаше горе у Јерусалим.
28To pověděv, šel předce, vstupuje k Jeruzalému.
29И кад се приближи Витфази и Витанији код горе која се зваше Маслинска, посла двојицу од ученика својих.
29I stalo se; když se přiblížil k Betfagi a k Betany, k hoře, kteráž slove Olivetská, poslal dva učedlníky své,
30Говорећи: Идите у то село према вама, и кад уђете у њега наћи ћете магаре привезано на које никакав човек никад није уседао; одрешите га и доведите.
30Řka: Jděte do městečka, kteréž proti vám jest. Do kteréhožto vejdouce, naleznete oslátko přivázané, na němžto nikdy žádný z lidí neseděl. Odvěžtež je, a přiveďte ke mně.
31И ако вас ко упита: Зашто дрешите: овако му кажите: Оно Господу треба.
31A optal-liť by se vás kdo, proč je odvazujete, tak jemu díte: Protože Pán ho potřebuje.
32А кад отидоше послани, нађоше као што им каза.
32Tedy odšedše ti, kteříž byli posláni, nalezli tak, jakž jim byl pověděl.
33А кад они дрешаху магаре рекоше им господари од њега: Зашто дрешите магаре?
33A když odvazovali oslátko, řekli páni jeho k nim: Proč odvazujete oslátko?
34А они рекоше: Оно Господу треба.
34A oni řekli: Pán ho potřebuje.
35И доведоше га к Исусу, и бацише хаљине своје на магаре, и посадише Исуса.
35I přivedli je k Ježíšovi, a vloživše roucha svá na oslátko, vsadili na ně Ježíše.
36А кад иђаше, простираху хаљине своје по путу.
36A když on jel, stlali roucha svá na cestě.
37А кад се приближи већ да сиђе с горе маслинске, поче све мноштво ученика у радости хвалити Бога гласно за сва чудеса што су видели,
37Když se pak již přibližoval k místu tomu, kudyž scházejí s hory Olivetské, počalo všecko množství učedlníků radostně chváliti Boha hlasem velikým ze všech divů, kteréž byli viděli,
38говорећи: Благословен цар који иде у име Господње! Мир на небу и слава на висини!
38Řkouce: Požehnaný král, jenž se béře ve jménu Páně. Pokoj na nebi, a sláva na výsostech.
39И неки фарисеји из народа рекоше Му: Учитељу! Запрети ученицима својим.
39Ale někteří z farizeů, kteříž tu byli v zástupu, řekli k němu: Mistře, potresci učedlníků svých.
40И одговарајући рече им: Кажем вам: ако они ућуте, камење ће повикати.
40I odpověděv, řekl jim: Pravímť vám: Budou-li tito mlčeti, kameníť bude volati.
41И кад се приближи, угледа град и заплака за њим
41A když se přiblížil, uzřev město, plakal nad ním,
42говорећи: Кад би и ти знао у овај твој дан шта је за мир твој! Али је сад сакривено од очију твојих.
42Řka: Ó kdybys poznalo i ty, a to aspoň v takový tento den tvůj, které by věci ku pokoji tobě byly; ale skrytoť jest to nyní od očí tvých.
43Јер ће доћи дани на тебе, и окружиће те непријатељи твоји опкопима, и опколиће те, и обузеће те са свију страна;
43Nebo přijdou na tě dnové, v nichž obklíčí tě nepřátelé tvoji valem, a oblehnou tebe, a ssouží tě se všech stran.
44и разбиће тебе и децу твоју у теби, и неће оставити у теби камена на камену, зато што ниси познао време у коме си похођен.
44A s zemí srovnají tě, i syny tvé, kteříž v tobě jsou, a nenechajíť v tobě kamene na kameni, protože jsi nepoznalo času navštívení svého.
45И ушавши у цркву стаде изгонити оне што продаваху у њој и куповаху,
45A všed do chrámu, počal vymítati prodavače a kupce z něho,
46говорећи им: У писму стоји: Дом мој дом је молитве, а ви начинисте од њега пећину хајдучку.
46Řka jim: Psáno jest: Dům můj dům modlitby jest, vy jste jej pak učinili peleší lotrovskou.
47И учаше сваки дан у цркви. А главари свештенички и књижевници и старешине народне гледаху да Га погубе.
47I učil na každý den v chrámě. Přední pak kněží a zákoníci i přední v lidu hledali ho zahladiti.
48И не налажаху шта би Му учинили; јер сав народ иђаше за Њим, и слушаху Га.
48A nenalezli, co by jemu učinili. Nebo všecken lid jej sobě liboval, poslouchaje ho.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.