Лука 23
Daničić–Karadžić Bible (1868), CyrillicTranslation
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
Kralice Bible (1613)
1И уставши њих све мноштво, одведоше Га к Пилату.
1Tehdy povstavši všecko to množství jich, vedli jej ku Pilátovi.
2И почеше Га тужити говорећи: Овог нађосмо да отпађује народ наш, и забрањује давати ћесару данак, и говори да је он Христос цар.
2A počali naň žalovati, řkouce: Tohoto jsme nalezli, an převrací lid, a brání daně dávati císaři, pravě se býti Kristem králem.
3А Пилат Га запита: Ти ли си цар јудејски? А Он одговарајући рече му: Ти кажеш.
3Pilát pak otázal se ho, řka: Ty-li jsi král Židovský? A on odpověděv, řekl jemu: Ty pravíš.
4А Пилат рече главарима свештеничким и народу: Ја не налазим никакве кривице на овом човеку.
4I dí Pilát k předním kněžím a k zástupům: Žádné viny nenalézám na tomto člověku.
5А они наваљиваху говорећи: Он буни људе учећи по свој Јудеји почевши од Галилеје довде.
5Oni pak více se rozmáhali v křiku, řkouce: Bouříť lid, uče po všem Judstvu, počav od Galilee až sem.
6А Пилат чувши за Галилеју запита: Зар је он Галилејац?
6Tedy Pilát uslyšav o Galilei, otázal se, byl-li by člověk Galilejský.
7И разумевши да је из подручја Иродовог посла Га Ироду, који такође беше у Јерусалиму оних дана.
7A když zvěděl, že by byl z panství Herodesova, poslal jej k Herodesovi, kterýž také v Jeruzalémě byl v ty dni.
8А Ирод, видевши Исуса, би му врло мило; јер је одавно желео да Га види, јер је много слушао за Њега, и надаше се да ће видети од Њега какво чудо.
8Herodes pak uzřev Ježíše, zradoval se velmi. Nebo dávno žádal viděti jej, protože mnoho o něm slýchal, a nadál se, že nějaký div od něho učiněný uzří.
9И пита Га много које за шта; али му Он ништа не одговори.
9I tázal se ho mnohými řečmi, ale on jemu nic neodpovídal.
10А главари свештенички и књижевници стајаху, и једнако тужаху Га.
10Stáli pak tu přední kněží a zákoníci, tuze na něj žalujíce.
11А Ирод осрамотивши Га са својим војницима, и наругавши Му се, обуче Му белу хаљину, и посла Га натраг Пилату.
11A pohrdna jím Herodes s svým rytířstvem, a naposmívav se jemu, oblékl jej v roucho bílé, i odeslal zase ku Pilátovi.
12И у тај се дан помирише Пилат и Ирод међу собом; јер пре беху у завади.
12I učiněni jsou přátelé Herodes s Pilátem v ten den. Nebo před tím nepřátelé byli vespolek.
13А Пилат сазвавши главаре свештеничке и кнезове и народ
13Pilát pak svolav přední kněží a úřadné osoby i lid,
14рече им: Доведосте ми овог човека као који народ отпађује, и ето ја га пред вама испитах, и не налазим на овом човеку ниједну кривицу што ви на њега говорите;
14Řekl k nim: Dali jste mi toho člověka, jako by lid odvracel po sobě, a aj, já před vámi vyptávaje se ho, žádné viny jsem nenalezl na tom člověku ve všem tom, což vy na něj žalujete.
15а ни Ирод, јер сам га слао к њему; и ето се не налази ништа да је учинио што би заслуживало смрт.
15Ano ani Herodes; nebo odeslal jsem vás k němu, a aj, nic hodného smrti nestalo se jemu.
16Дакле, да га избијем па да пустим.
16Protož potresce ho, propustím jej.
17А требаше о сваком празнику пасхе да им пусти по једног сужња.
17Musíval pak propouštěti jim v svátek jednoho vězně.
18Али народ сав повика говорећи: Узми овог, а пусти нам Вараву;
18Protož zkřikli spolu všecko množství, řkouce: Zahlaď tohoto, a propusť nám Barabbáše.
19који беше бачен у тамницу за некакву буну учињену у граду и за крв.
19Kterýž byl pro svádu nějakou v městě učiněnou a pro vraždu vsazen do žaláře.
20А Пилат опет рече да би он хтео пустити Исуса.
20Tedy Pilát opět mluvil k nim, chtěje propustiti Ježíše.
21А они викаху говорећи: Распни га, распни.
21A oni vždy volali, řkouce: Ukřižuj ho, ukřižuj!
22А он им трећи пут рече: Какво је дакле он зло учинио? Ја ништа на њему не нађох што би заслуживало смрт; дакле да га избијем па да пустим.
22A on po třetí řekl k nim: Což jest pak zlého učinil tento? Jáť žádné příčiny smrti nenalézám na něm. Protož potresce ho, propustím.
23А они једнако наваљиваху с великом виком, и искаху да се Га разапне; и надвлада вика њихова и главара свештеничких.
23Oni pak předce dotírali na něj křikem velikým, žádajíce, aby byl ukřižován. A rozmáhali se hlasové jejich a předních kněží.
24И Пилат пресуди да буде као што они ишту.
24Pilát pak přisoudil, aby se naplnila žádost jejich.
25И пусти оног што искаху, који беше бачен у тамницу за буну и за крв; а Исуса остави на њихову вољу.
25I propustil jim toho, kterýž pro bouřku a vraždu vsazen byl do žaláře, za něhož prosili, ale Ježíše vydal k vůli jejich.
26И кад Га поведоше, ухватише неког Симона Киринца који иђаше из поља, и метнуше на њега крст да носи за Исусом.
26A když jej vedli, chytivše Šimona nějakého Cyrenenského, jdoucího s pole, vložili na něj kříž, aby jej nesl za Ježíšem.
27А за Њим иђаше мноштво народа и жена, које плакаху и нарицаху за Њим.
27I šlo za ním veliké množství lidu i žen, kteréžto plakaly a kvílily ho.
28А Исус обазревши се на њих рече: Кћери јерусалимске! Не плачите за мном, него плачите за собом и за децом својом.
28A obrátiv se k nim Ježíš, dí: Dcery Jeruzalémské, neplačtež nade mnou, ale raději samy nad sebou plačte a nad svými dětmi.
29Јер гле, иду дани у које ће се рећи: Благо нероткињама, и утробама које не родише, и сисама које не дојише.
29Nebo aj, přijdou dnové, v nichžto řeknou: Blahoslavené neplodné, a břicha, kteráž nerodila, a prsy, kteréž nekrmily.
30Тада ће почети говорити горама: Падните на нас; и бреговима: Покријте нас.
30Tehdyť počnou říci k horám: Padněte na nás, a pahrbkům: Přikrejte nás!
31Јер кад се овако ради од сировог дрвета, шта ће бити од сувог?
31Nebo poněvadž na zeleném dřevě toto se děje, i co pak bude na suchém?
32Вођаху пак и друга два злочинца да погубе с Њим.
32Vedeni pak byli s ním i jiní dva zločinci, aby spolu s ním byli ukřižováni.
33И кад дођоше на место које се зваше костурница, онде разапеше Њега и злочинце, једног с десне стране а другог с леве.
33A když přišli na místo, kteréž slove popravištné, tu jej ukřižovali, i ty zločince, jednoho na pravici, druhého pak na levici.
34А Исус говораше: Оче! Опрости им; јер не знаду шта чине. А делећи Његове хаљине бацаху коцке.
34Tedy Ježíš řekl: Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí. A rozdělivše roucho jeho, metali o ně los.
35И народ стајаше те гледаше, а и кнезови с њима ругаху Му се говорећи: Другима поможе, нека помогне и себи, ако је он Христос, избраник Божји.
35I stál lid, dívaje se. A posmívali se jemu knížata s nimi, řkouce: Jinýmť jest spomáhal, nechať nyní pomůže sám sobě, jestliže on jest Kristus, ten Boží zvolený.
36А и војници Му се ругаху, и приступаху к Њему и даваху Му оцат,
36Posmívali se také jemu žoldnéři, přistupujíce a octa podávajíce jemu,
37и говораху: Ако си ти цар јудејски помози сам себи.
37A řkouce: Jsi-li ty ten král Židovský, spomoziž sám sobě.
38А беше над Њим и натпис написан словима грчким и латинским и јеврејским: Ово је цар јудејски.
38A byl také i nápis napsaný nad ním, literami Řeckými a Latinskými a Židovskými: Tento jest král Židovský.
39А један од обешених злочинаца хуљаше на Њега говорећи: Ако си ти Христос помози себи и нама.
39Jeden pak z těch zločinců, kteříž s ním viseli, rouhal se jemu, řka: Jsi-li ty Kristus, spomoziž sobě i nám.
40А други одговарајући ћуткаше га и говораше: Зар се ти не бојиш Бога, кад си и сам осуђен тако?
40A odpověděv druhý, trestal ho, řka: Ty se ani Boha nebojíš, ješto jsi v témž odsouzení?
41И ми смо још праведно осуђени; јер примамо по својим делима као што смо заслужили; али Он никакво зло није учинио.
41Myť zajisté spravedlivě trpíme, nebo hodnou pomstu za skutky naše béřeme, ale tento nic zlého neučinil.
42И рече Исусу: Опомени ме се, Господе, кад дођеш у царство своје.
42I dí Ježíšovi: Pane, rozpomeň se na mne, když přijdeš do království svého.
43И рече му Исус: Заиста ти кажем: данас ћеш бити са мном у рају.
43I řekl mu Ježíš: Amen pravím tobě, dnes budeš se mnou v ráji.
44А беше око шестог сахата, и тама би по свој земљи до сахата деветог.
44A bylo okolo hodiny šesté. I stala se tma po vší zemi až do hodiny deváté.
45И помрча сунце, и завес црквени раздре се напола.
45I zatmělo se slunce, a opona chrámová roztrhla se na poly.
46И повикавши Исус гласно рече: Оче! У руке Твоје предајем дух свој. И рекавши ово издахну.
46A zvolav Ježíš hlasem velikým, řekl: Otče, v ruce tvé poroučím ducha svého. A to pověděv, umřel.
47А кад виде капетан шта би, стаде хвалити Бога говорећи: Заиста овај човек беше праведник.
47A vida centurio, co se stalo, velebil Boha, řka: Jistě člověk tento spravedlivý byl.
48И сав народ који се беше скупио да гледа ово, кад виде шта бива, врати се бијући се у прси своје.
48A všickni zástupové, přítomní tomu divadlu, hledíce na to, co se dálo, tepouce prsy své, navracovali se.
49А сви Његови знанци стајаху издалека, и жене које беху ишле за Њим из Галилеје, и гледаху ово.
49Stáli pak všickni známí jeho zdaleka, i ženy, kteréž byly přišly za ním od Galilee, hledíce na to.
50И гле, човек, по имену Јосиф, саветник, човек добар и праведан,
50A aj, muž jménem Jozef, jeden z úřadu, muž dobrý a spravedlivý,
51(он не беше пристао на њихов савет и на посао) из Ариматеје града јудејског, који и сам чекаше царство Божије,
51Kterýž byl nepovolil radě a skutku jejich, z Arimatie města Judského, kterýžto také očekával království Božího,
52он приступивши к Пилату заиска тело Исусово.
52Ten přistoupiv ku Pilátovi, vyprosil tělo Ježíšovo,
53И скиде Га, и обави платном, и метну Га у гроб исечен, у коме нико не беше никад метнут.
53A složiv je s kříže, obvinul v kment a pochoval je v hrobě vytesaném v skále, v kterémž ještě nebyl žádný pochován.
54И дан беше петак, и субота освиташе.
54A byl den připravování, a sobota se začínala.
55А жене које беху дошле с Исусом из Галилеје, идоше за Јосифом, и видеше гроб и како се тело метну.
55Šedše pak také za ním ženy, kteréž byly s Ježíšem přišly od Galilee, pohleděly na hrob, a kterak pochováno bylo tělo jeho.
56Вративши се пак приправише мирисе и миро. И у суботу дакле осташе на миру по закону.
56Vrátivše se pak, připravily vonné věci a masti, ale v sobotu odpočinuly, podle přikázání.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.