Eclesiastés 3
Reina-Valera 1909Translation
Reina-Valera 1909
Kralice Bible (1613)
1PARA todas las cosas hay sazón, y todo lo que se quiere debajo del cielo, tiene su tiempo:
1Všeliká věc má jistý čas, a každé předsevzetí pod nebem svou chvíli.
2Tiempo de nacer, y tiempo de morir; tiempo de plantar, y tiempo de arrancar lo plantado;
2Jest čas rození i čas umírání, čas sázení a čas vykopání, což vsazeno bývá;
3Tiempo de matar, y tiempo de curar; tiempo de destruir, y tiempo de edificar;
3Èas mordování a čas hojení, čas boření a čas stavení;
4Tiempo de llorar, y tiempo de reir; tiempo de endechar, y tiempo de bailar;
4Èas pláče a čas smíchu, čas smutku a čas proskakování;
5Tiempo de esparcir las piedras, y tiempo de allegar las piedras; tiempo de abrazar, y tiempo de alejarse de abrazar;
5Èas rozmítání kamení a čas shromažďování kamení, čas objímání a čas vzdálení se od objímání;
6Tiempo de agenciar, y tiempo de perder; tiempo de guardar, y tiempo de arrojar;
6Èas hledání a čas ztracení, čas chování a čas zavržení;
7Tiempo de romper, y tiempo de coser; tiempo de callar, y tiempo de hablar;
7Èas roztrhování a čas sšívání, čas mlčení a čas mluvení;
8Tiempo de amar, y tiempo de aborrecer; tiempo de guerra, y tiempo de paz.
8Èas milování a čas nenávidění, čas boje a čas pokoje.
9¿Qué provecho tiene el que trabaja en lo que trabaja?
9Co tedy má ten, kdo práci vede, z toho, o čemž pracuje?
10Yo he visto el trabajo que Dios ha dado á los hijos de los hombres para que en él se ocupasen.
10Viděl jsem zaměstknání, kteréž dal Bůh synům lidským, aby se jím trápili.
11Todo lo hizo hermoso en su tiempo: y aun el mundo dió en su corazón, de tal manera que no alcance el hombre la obra de Dios desde el principio hasta el cabo.
11Sám všecko činí ušlechtile časem svým, nýbrž i žádost světa dal v srdce jejich, aby nestihal člověk díla toho, kteréž dělá Bůh, ani počátku ani konce.
12Yo he conocido que no hay mejor para ellos, que alegrarse, y hacer bien en su vida:
12Odtud seznávám, že nic lepšího nemají, než aby se veselili, a činili dobře v životě svém,
13Y también que es don de Dios que todo hombre coma y beba, y goce el bien de toda su labor.
13Ač i to, když všeliký člověk jí a pije, a užívá dobrých věcí ze všelijaké práce své, jest dar Boží.
14He entendido que todo lo que Dios hace, eso será perpetuo: sobre aquello no se añadirá, ni de ello se disminuirá; y hácelo Dios, para que delante de él teman los hombres.
14Znám, že cožkoli činí Bůh, to trvá na věky; nemůže se k tomu nic přidati, ani od toho co odjíti. A činí to Bůh, aby se báli oblíčeje jeho.
15Aquello que fué, ya es: y lo que ha de ser, fué ya; y Dios restaura lo que pasó.
15To, což bylo, i nyní jest, a což bude, již bylo; nebo Bůh obnovuje to, což pominulo.
16Vi más debajo del sol: en lugar del juicio, allí la impiedad; y en lugar de la justicia, allí la iniquidad.
16Přesto viděl jsem ještě pod sluncem na místě soudu bezbožnost, a na místě spravedlnosti nespravedlnost.
17Y dije yo en mi corazón: Al justo y al impío juzgará Dios; porque allí hay tiempo á todo lo que se quiere y sobre todo lo que se hace.
17I řekl jsem v srdci svém: Budeť Bůh spravedlivého i bezbožného souditi; nebo tam bude čas každému předsevzetí i každému skutku.
18Dije en mi corazón, en orden á la condición de los hijos de los hombres, que Dios los probaría, para que así echaran de ver ellos mismos que son semejantes á las bestias.
18Řekl jsem v srdci svém o způsobu synů lidských, že jim ukázal Bůh, aby viděli, že jsou podobni hovadům.
19Porque el suceso de los hijos de los hombres, y el suceso del animal, el mismo suceso es: como mueren los unos, así mueren los otros; y una misma respiración tienen todos; ni tiene más el hombre que la bestia: porque todo es vanidad.
19Případnost synů lidských a případnost hovad jest případnost jednostejná. Jakož umírá ono, tak umírá i on, a dýchání jednostejné všickni mají, aniž co napřed má člověk před hovadem; nebo všecko jest marnost.
20Todo va á un lugar: todo es hecho del polvo, y todo se tornará en el mismo polvo.
20Obé to jde k místu jednomu; obé jest z prachu, obé také zase navracuje se do prachu.
21¿Quién sabe que el espíritu de los hijos de los hombres suba arriba, y que el espíritu del animal descienda debajo de la tierra?
21Kdo to zná, že duch synů lidských vstupuje zhůru, a duch hovadí že sstupuje pod zemi?
22Así que he visto que no hay cosa mejor que alegrarse el hombre con lo que hiciere; porque esta es su parte: porque ¿quién lo llevará para que vea lo que ha de ser después de él?
22Protož spatřil jsem, že nic není lepšího, než veseliti se člověku v skutcích svých, poněvadž to jest podíl jeho. Nebo kdo jej k tomu přivede, aby poznati mohl to, což jest budoucího po něm?
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.