Psalmen 44
Lutherbibel 1912Translation
Lutherbibel 1912
Kralice Bible (1613)
1Eine Unterweisung der Kinder Korah, vorzusingen. Gott, wir haben's mit unsern Ohren gehört, unsre Väter haben's uns erzählt, was du getan hast zu ihren Zeiten vor alters.
1Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující.
2Du hast mit deiner Hand die Heiden vertrieben, aber sie hast du eingesetzt; du hast die Völker verderbt, aber sie hast du ausgebreitet.
2Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.
3Denn sie haben das Land nicht eingenommen durch ihr Schwert, und ihr Arm half ihnen nicht, sondern deine Rechte, dein Arm und das Licht deines Angesichts; denn du hattest Wohlgefallen an ihnen.
3Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.
4Du, Gott, bist mein König, der du Jakob Hilfe verheißest.
4Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.
5Durch dich wollen wir unsre Feinde zerstoßen; in deinem Namen wollen wir untertreten, die sich wider uns setzen.
5Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.
6Denn ich verlasse mich nicht auf meinen Bogen, und mein Schwert kann mir nicht helfen;
6V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.
7sondern du hilfst uns von unsern Feinden und machst zu Schanden, die uns hassen.
7Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.
8Wir wollen täglich rühmen von Gott und deinem Namen danken ewiglich. (Sela.)
8Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.
9Warum verstößest du uns denn nun und lässest uns zu Schanden werden und ziehst nicht aus unter unserm Heer?
9A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. Sélah.
10Du lässest uns fliehen vor unserm Feind, daß uns berauben, die uns hassen.
10Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.
11Du lässest uns auffressen wie Schafe und zerstreuest uns unter die Heiden.
11Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.
12Du verkaufst dein Volk umsonst und nimmst nichts dafür.
12Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.
13Du machst uns zur Schmach unsern Nachbarn, zum Spott und Hohn denen, die um uns her sind.
13Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.
14Du machst uns zum Beispiel unter den Heiden und daß die Völker das Haupt über uns schütteln.
14Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.
15Täglich ist meine Schmach vor mir, und mein Antlitz ist voller Scham,
15Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.
16daß ich die Schänder und Lästerer hören und die Feinde und Rachgierigen sehen muß.
16Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,
17Dies alles ist über uns gekommen; und wir haben doch dein nicht vergessen noch untreu in deinem Bund gehandelt.
17A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.
18Unser Herz ist nicht abgefallen noch unser Gang gewichen von deinem Weg,
18Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.
19daß du uns so zerschlägst am Ort der Schakale und bedeckst uns mit Finsternis.
19Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,
20Wenn wir des Namens unsers Gottes vergessen hätten und unsre Hände aufgehoben zum fremden Gott,
20Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.
21würde das Gott nicht finden? Er kennt ja unsers Herzens Grund.
21Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,
22Denn wir werden ja um deinetwillen täglich erwürgt und sind geachtet wie Schlachtschafe.
22Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.
23Erwecke dich, Herr! Warum schläfst Du? Wache auf und verstoße uns nicht so gar!
23Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.
24Warum verbirgst du dein Antlitz, vergissest unsers Elends und unsrer Drangsal?
24Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.
25Denn unsre Seele ist gebeugt zur Erde; unser Leib klebt am Erdboden.
25I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?
26Mache dich auf, hilf uns und erlöse uns um deiner Güte willen!
26Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš.
no verse 27 in this text
27Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.