Psalmen 106
Lutherbibel 1912Translation
Lutherbibel 1912
Kralice Bible (1613)
1Halleluja! Danket dem HERRN; denn er ist freundlich, und seine Güte währet ewiglich.
1Halelujah. Oslavujte Hospodina, nebo dobrý jest, nebo na věky milosrdenství jeho.
2Wer kann die großen Taten des HERRN ausreden und alle seine löblichen Werke preisen?
2Kdo může vymluviti nesmírnou moc Hospodinovu, a vypraviti všecku chválu jeho?
3Wohl denen, die das Gebot halten und tun immerdar recht!
3Blahoslavení, kteříž ostříhají soudu, a činí spravedlnost každého času.
4HERR, gedenke mein nach der Gnade, die du dem Volk verheißen hast; beweise uns deine Hilfe,
4Pamatuj na mne, Hospodine, pro milost k lidu svému, navštěv mne spasením svým,
5daß wir sehen mögen die Wohlfahrt deiner Auserwählten und uns freuen, daß es deinem Volk wohl geht, und uns rühmen mit deinem Erbteil.
5Abych užíval dobrých věcí s vyvolenými tvými, a veselil se veselím národu tvého, a chlubil se spolu s dědictvím tvým.
6Wir haben gesündigt samt unsern Vätern; wir haben mißgehandelt und sind gottlos gewesen.
6Zhřešili jsme i s otci svými, neprávě jsme činili, a bezbožnost páchali.
7Unsre Väter in Ägypten wollten deine Wunder nicht verstehen; sie gedachten nicht an deine große Güte und waren ungehorsam am Meer, am Schilfmeer.
7Otcové naši v Egyptě nerozuměli předivným skutkům tvým, aniž pamatovali na množství milosrdenství tvých, ale odporni byli při moři, při moři Rudém.
8Er half ihnen aber um seines Namens willen, daß er seine Macht bewiese.
8A však vysvobodil je pro jméno své, aby v známost uvedl moc svou.
9Und er schalt das Schilfmeer: da ward's trocken, und führte sie durch die Tiefen wie in einer Wüste
9Nebo přimluvil moři Rudému, a vyschlo; i provedl je skrze hlubiny, jako po poušti.
10und half ihnen von der Hand des, der sie haßte, und erlöste sie von der Hand des Feindes;
10A tak zachoval je od ruky toho, jenž jich nenáviděl, a vyprostil je z ruky nepřítele.
11und die Wasser ersäuften ihre Widersacher, daß nicht einer übrig blieb.
11V tom přikryly vody ty, kteříž je ssužovali, nezůstalo ani jednoho z nich.
12Da glaubten sie an seine Worte und sangen sein Lob.
12A ačkoli věřili slovům jeho, a zpívali chválu jeho,
13Aber sie vergaßen bald seiner Werke; sie warteten nicht auf seinen Rat.
13Však rychle zapomenuli na skutky jeho, a nečekali na radu jeho;
14Und sie wurden lüstern in der Wüste und versuchten Gott in der Einöde.
14Ale jati jsouce žádostí na poušti, pokoušeli Boha silného na pustinách.
15Er aber gab ihnen ihre Bitte und sandte ihnen genug, bis ihnen davor ekelte.
15I dal jim, čehož se jim chtělo, a však dopustil hubenost na život jejich.
16Und sie empörten sich wider Mose im Lager, wider Aaron, den Heiligen des HERRN.
16Potom, když horlili proti Mojžíšovi v vojště, a Aronovi, svatému Hospodinovu,
17Die Erde tat sich auf und verschlang Dathan und deckte zu die Rotte Abirams,
17Otevřevši se země, požřela Dátana, a přikryla zběř Abironovu.
18und Feuer ward unter ihrer Rotte angezündet, die Flamme verbrannte die Gottlosen.
18A roznícen byl oheň na rotu jejich, plamen spálil bezbožníky.
19Sie machten ein Kalb am Horeb und beteten an das gegossene Bild
19Udělali i tele na Orébě, a skláněli se slitině.
20und verwandelten ihre Ehre in ein Gleichnis eines Ochsen, der Gras frißt.
20A změnivše slávu svou v podobiznu vola, jenž jí trávu,
21Sie vergaßen Gottes, ihres Heilands, der so große Dinge in Ägypten getan hatte,
21Zapomněli na Boha silného, spasitele svého, kterýž činil veliké věci v Egyptě.
22Wunder im Lande Hams und schreckliche Werke am Schilfmeer.
22A předivné v zemi Chamově, přehrozné při moři Rudém.
23Und er sprach, er wolle sie vertilgen, wo nicht Mose, sein Auserwählter, in den Riß getreten wäre vor ihm, seinen Grimm abzuwenden, auf daß er sie nicht gar verderbte.
23Pročež řekl, že je vypléní, kdyby se byl Mojžíš, vyvolený jeho, nepostavil v té mezeře před ním, a neodvrátil prchlivosti jeho, aby nehubil.
24und sie verachteten das liebe Land, sie glaubten seinem Wort nicht
24Za tím zošklivili sobě zemi žádanou, nevěříce slovu jeho.
25und murrten in ihren Hütten; sie gehorchten der Stimme des HERRN nicht.
25A repcíce v staních svých, neposlouchali hlasu Hospodinova.
26Und er hob auf seine Hand wider sie, daß er sie niederschlüge in der Wüste
26A protož pozdvihl ruky své proti nim, aby je rozmetal po poušti,
27und würfe ihren Samen unter die Heiden und zerstreute sie in die Länder.
27A aby rozptýlil símě jejich mezi pohany, a rozehnal je do zemí.
28Und sie hingen sich an den Baal-Peor und aßen von den Opfern der toten Götzen
28Spřáhli se také byli s modlou Belfegor, a jedli oběti mrch.
29und erzürnten ihn mit ihrem Tun; da brach auch die Plage unter sie.
29A tak dráždili Boha skutky svými, až se na ně obořila rána,
30Da trat Pinehas herzu und schlichtete die Sache; da ward der Plage gesteuert.
30Až se postavil Fínes, a pomstu vykonal, i přetržena jest rána ta.
31Das ward ihm gerechnet zur Gerechtigkeit für und für ewiglich.
31Což jest mu počteno za spravedlnost od národu do pronárodu, a až na věky.
32Und sie erzürnten ihn am Haderwasser, und Mose ging es übel um ihretwillen.
32Opět ho byli popudili při vodách sváru, až se i Mojžíšovi zle stalo pro ně.
33Denn sie betrübten ihm sein Herz, daß ihm etliche Worte entfuhren.
33Nebo k hořkosti přivedli ducha jeho, a pronesl ji rty svými.
34Auch vertilgten sie die Völker nicht, wie sie doch der HERR geheißen hatte;
34K tomu nevyplénili ani národů těch, o kterýchž jim byl Hospodin poručil,
35sondern sie mengten sich unter die Heiden und lernten derselben Werke
35Ale směšujíce se s těmi národy, naučili se skutkům jejich,
36und dienten ihren Götzen; die wurden ihnen zum Fallstrick.
36A sloužili modlám jejich, kteréž jim byly osídlem.
37Und sie opferten ihre Söhne und ihre Töchter den Teufeln
37Obětovali zajisté syny své a dcery své ďáblům.
38und vergossen unschuldig Blut, das Blut ihrer Söhne und ihrer Töchter, die sie opferten den Götzen Kanaans, daß das Land mit Blutschulden befleckt ward;
38A vylili krev nevinnou, krev synů svých a dcer svých, kteréž obětovali trapidlům Kananejským, tak že poškvrněna jest země těmi vraždami.
39und verunreinigten sich mit ihren Werken und wurden abgöttisch mit ihrem Tun.
39I zmazali se skutky svými, a smilnili činy svými.
40Da ergrimmte der Zorn des HERRN über sein Volk, und er gewann einen Greuel an seinem Erbe
40Protož rozpáliv se v prchlivosti Hospodin na lid svůj, v ošklivost vzal dědictví své.
41und gab sie in die Hände der Heiden, daß über sie herrschten, die ihnen gram waren.
41A vydal je v ruce pohanů. I panovali nad nimi ti, jenž je v nenávisti měli,
42Und ihre Feinde ängsteten sie; und sie wurden gedemütigt unter ihre Hände.
42A utiskali je nepřátelé jejich, tak že sníženi jsou pod ruku jejich.
43Er errettete sie oftmals; aber sie erzürnten ihn mit ihrem Vornehmen und wurden wenig um ihrer Missetat willen.
43Mnohokrát je vysvobozoval, oni však popouzeli ho radou svou, pročež potlačeni jsou pro nepravost svou.
44Und er sah ihre Not an, da er ihre Klage hörte,
44A však patřil na úzkost jejich, a slyšel křik jejich.
45und gedachte an seinen Bund, den er mit ihnen gemacht hatte; und es reute ihn nach seiner großen Güte,
45Nebo se rozpomenul na smlouvu svou s nimi, a želel toho podlé množství milosrdenství svých,
46und er ließ sie zur Barmherzigkeit kommen vor allen, die sie gefangen hatten.
46Tak že naklonil k nim lítostí všecky, kteříž je u vězení drželi.
47Hilf uns, HERR, unser Gott, und bringe uns zusammen aus den Heiden, daß wir danken deinem heiligen Namen und rühmen dein Lob.
47Zachovej nás, Hospodine Bože náš, a shromažď nás z těch pohanů, abychom slavili jméno tvé svaté, a chlubili se v chvále tvé.
48Gelobet sei der HERR, der Gott Israels, von Ewigkeit zu Ewigkeit, und alles Volk spreche: Amen, halleluja!
48Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský od věků až na věky. Na to rciž všecken lid: Amen, Halelujah.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.