Psalmen 73
Lutherbibel 1912Translation
Lutherbibel 1912
Kralice Bible (1613)
1Ein Psalm Asaphs. Israel hat dennoch Gott zum Trost, wer nur reines Herzens ist.
1Žalm Azafovi. Jistě žeť jest Bůh dobrý Izraelovi, těm, kteříž jsou čistého srdce.
2Ich aber hätte schier gestrauchelt mit meinen Füßen; mein Tritt wäre beinahe geglitten.
2Ale nohy mé téměř se byly ušinuly, o málo, že by byli sklouzli krokové moji,
3Denn es verdroß mich der Ruhmredigen, da ich sah, daß es den Gottlosen so wohl ging.
3Když jsem horlil proti bláznivým, vida štěstí nešlechetných.
4Denn sie sind in keiner Gefahr des Todes, sondern stehen fest wie ein Palast.
4Nebo nebývají vázáni až k smrti, ale zůstává v cele síla jejich.
5Sie sind nicht in Unglück wie andere Leute und werden nicht wie andere Menschen geplagt.
5V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají.
6Darum muß ihr Trotzen köstlich Ding sein, und ihr Frevel muß wohl getan heißen.
6Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni.
7Ihre Person brüstet sich wie ein fetter Wanst; sie tun, was sie nur gedenken.
7Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce,
8Sie achten alles für nichts und reden übel davon und reden und lästern hoch her.
8Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví.
9Was sie reden, daß muß vom Himmel herab geredet sein; was sie sagen, das muß gelten auf Erden.
9Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí.
10Darum fällt ihnen ihr Pöbel zu und laufen ihnen zu mit Haufen wie Wasser
10A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá,
11und sprechen: “Was sollte Gott nach jenen fragen? Was sollte der Höchste ihrer achten?”
11Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu?
12Siehe, das sind die Gottlosen; die sind glücklich in der Welt und werden reich.
12Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží.
13Soll es denn umsonst sein, daß mein Herz unsträflich lebt und ich meine Hände in Unschuld wasche,
13Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám.
14ich bin geplagt täglich, und meine Strafe ist alle Morgen da?
14Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra.
15Ich hätte auch schier so gesagt wie sie; aber siehe, damit hätte ich verdammt alle meine Kinder, die je gewesen sind.
15Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv.
16Ich dachte ihm nach, daß ich's begreifen möchte; aber es war mir zu schwer,
16Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno.
17bis daß ich ging in das Heiligtum Gottes und merkte auf ihr Ende.
17Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich.
18Ja, du setzest sie aufs Schlüpfrige und stürzest sie zu Boden.
18Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny.
19Wie werden sie so plötzlich zunichte! Sie gehen unter und nehmen ein Ende mit Schrecken.
19Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami,
20Wie ein Traum, wenn einer erwacht, so machst du, Herr, ihr Bild in der Stadt verschmäht.
20Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš.
21Da es mir wehe tat im Herzen und mich stach in meine Nieren,
21Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla,
22da war ich ein Narr und wußte nichts; ich war wie ein Tier vor dir.
22Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou.
23Dennoch bleibe ich stets an dir; denn du hältst mich bei meiner rechten Hand,
23A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici.
24du leitest mich nach deinem Rat und nimmst mich endlich in Ehren an.
24Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne.
25Wenn ich nur dich habe, so frage ich nichts nach Himmel und Erde.
25Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi.
26Wenn mir gleich Leib und Seele verschmachtet, so bist du doch, Gott, allezeit meines Herzens Trost und mein Teil.
26Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky.
27Denn siehe, die von dir weichen, werden umkommen; du bringest um, alle die von dir abfallen.
27Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe.
28Aber das ist meine Freude, daß ich mich zu Gott halte und meine Zuversicht setzte auf den Herrn HERRN, daß ich verkündige all dein Tun.
28Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.