Psalmen 38
Lutherbibel 1912Translation
Lutherbibel 1912
Kralice Bible (1613)
1Ein Psalm Davids, zum Gedächtnis. HERR, strafe mich nicht in deinem Zorn und züchtige mich nicht in deinem Grimm.
1Žalm Davidův k připomínání.
2Denn deine Pfeile stecken in mir, und deine Hand drückt mich.
2Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.
3Es ist nichts Gesundes an meinem Leibe vor deinem Drohen und ist kein Friede in meinen Gebeinen vor meiner Sünde.
3Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.
4Denn meine Sünden gehen über mein Haupt; wie eine schwere Last sind sie mir zu schwer geworden.
4Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.
5Meine Wunden stinken und eitern vor meiner Torheit.
5Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.
6Ich gehe krumm und sehr gebückt; den ganzen Tag gehe ich traurig.
6Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.
7Denn meine Lenden verdorren ganz, und ist nichts Gesundes an meinem Leibe.
7Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.
8Es ist mir gar anders denn zuvor, und ich bin sehr zerstoßen. Ich heule vor Unruhe meines Herzens.
8Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.
9Herr, vor dir ist alle meine Begierde, und mein Seufzen ist dir nicht verborgen.
9Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.
10Mein Herz bebt, meine Kraft hat mich verlassen, und das Licht meiner Augen ist nicht bei mir.
10Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.
11Meine Lieben und Freunde treten zurück und scheuen meine Plage, und meine Nächsten stehen ferne.
11Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.
12Und die mir nach dem Leben trachten, stellen mir nach; und die mir übelwollen, reden, wie sie Schaden tun wollen, und gehen mit eitel Listen um.
12Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.
13Ich aber muß sein wie ein Tauber und nicht hören, und wie ein Stummer, der seinen Mund nicht auftut,
13Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.
14und muß sein wie einer, der nicht hört und der keine Widerrede in seinem Munde hat.
14Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;
15Aber ich harre, HERR, auf dich; du, Herr, mein Gott, wirst erhören.
15Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.
16Denn ich denke: Daß sie sich ja nicht über mich freuen! Wenn mein Fuß wankte, würden sie sich hoch rühmen wider mich.
16Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.
17Denn ich bin zu Leiden gemacht, und mein Schmerz ist immer vor mir.
17Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,
18Denn ich zeige meine Missetat an und sorge wegen meiner Sünde.
18Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.
19Aber meine Feinde leben und sind mächtig; die mich unbillig hassen, derer ist viel.
19A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.
20Und die mir Arges tun um Gutes, setzen sich wider mich, darum daß ich an dem Guten halte.
20Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.
21Verlaß mich nicht, HERR! Mein Gott, sei nicht ferne von mir!
21A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.
22Eile, mir beizustehen, Herr, meine Hilfe.
22Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne.
no verse 23 in this text
23Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.