Psalmen 132
Lutherbibel 1912Translation
Lutherbibel 1912
Kralice Bible (1613)
1Ein Lied im höhern Chor. Gedenke, HERR, an David und all sein Leiden,
1Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,
2der dem HERRN schwur und gelobte dem Mächtigen Jakobs:
2Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:
3“Ich will nicht in die Hütte meines Hauses gehen noch mich aufs Lager meines Bettes legen,
3Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,
4ich will meine Augen nicht schlafen lassen noch meine Augenlider schlummern,
4Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,
5bis ich eine Stätte finde für den HERRN, zur Wohnung des Mächtigen Jakobs.”
5Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.
6Siehe, wir hörten von ihr in Ephratha; wir haben sie gefunden auf dem Felde des Waldes.
6Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.
7Wir wollen in seine Wohnung gehen und anbeten vor seinem Fußschemel.
7Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.
8HERR, mache dich auf zu deiner Ruhe, du und die Lade deiner Macht!
8Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.
9Deine Priester laß sich kleiden mit Gerechtigkeit und deine Heiligen sich freuen.
9Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.
10Wende nicht weg das Antlitz deines Gesalbten um deines Knechtes David willen.
10Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.
11Der HERR hat David einen wahren Eid geschworen, davon wird er sich nicht wenden: “Ich will dir auf deinen Stuhl setzen die Frucht deines Leibes.
11Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.
12Werden deine Kinder meinen Bund halten und mein Zeugnis, das ich sie lehren werde, so sollen auch ihre Kinder auf deinem Stuhl sitzen ewiglich.”
12Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.
13Denn der HERR hat Zion erwählt und hat Lust, daselbst zu wohnen.
13Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:
14“Dies ist meine Ruhe ewiglich, hier will ich wohnen; denn es gefällt mir wohl.
14Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.
15Ich will ihre Speise segnen und ihren Armen Brot genug geben.
15Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,
16Ihre Priester will ich mit Heil kleiden, und ihre Heiligen sollen fröhlich sein.
16A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.
17Daselbst soll aufgehen das Horn Davids; ich habe meinen Gesalbten eine Leuchte zugerichtet.
17Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.
18Seine Feinde will ich mit Schanden kleiden; aber über ihm soll blühen seine Krone.”
18Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.