Psalmen 89
Lutherbibel 1912Translation
Lutherbibel 1912
Kralice Bible (1613)
1Eine Unterweisung Ethans, des Esrahiten. Ich will singen von der Gnade des HERRN ewiglich und seine Wahrheit verkündigen mit meinem Munde für und für
1Vyučující, složený od Etana Ezrachitského.
2und sage also: Daß eine ewige Gnade wird aufgehen, und du wirst deine Wahrheit treulich halten im Himmel.
2O milosrdenstvích Hospodinových na věky zpívati budu, od národu do pronárodu zvěstovati budu pravdu tvou ústy svými.
3“Ich habe einen Bund gemacht mit meinem Auserwählten; ich habe David, meinem Knechte, geschworen:
3Nebo jsem řekl: Na věky milosrdenství vzdělávati se bude, na nebi utvrdíš pravdu svou, o nížs řekl:
4Ich will deinen Samen bestätigen ewiglich und deinen Stuhl bauen für und für.” (Sela.)
4Učinil jsem smlouvu s vyvoleným svým, přisáhl jsem Davidovi služebníku svému,
5Und die Himmel werden, HERR, deine Wunder preisen und deine Wahrheit in der Gemeinde der Heiligen.
5Že až na věky utvrdím símě tvé, a vzdělám od národu do národu trůn tvůj. Sélah.
6Denn wer mag in den Wolken dem HERRN gleich gelten, und gleich sein unter den Kindern Gottes dem HERRN?
6Protož oslavují nebesa div tvůj, Hospodine, i pravdu tvou v shromáždění svatých.
7Gott ist sehr mächtig in der Versammlung der Heiligen und wunderbar über alle, die um ihn sind.
7Nebo kdo na nebi přirovnán býti může Hospodinu? Kdo jest podobný Hospodinu mezi syny silných?
8HERR, Gott Zebaoth, wer ist wie du ein mächtiger Gott? Und deine Wahrheit ist um dich her.
8Bůh i v shromáždění svatých strašlivý jest náramně, a hrozný nade všecky vůkol něho.
9Du herrschest über das ungestüme Meer; du stillest seine Wellen, wenn sie sich erheben.
9Hospodine Bože zástupů, kdo jest jako ty, silný Hospodin? Nebo pravda tvá tobě přístojí všudy vůkol.
10Du schlägst Rahab zu Tod; du zerstreust deine Feinde mit deinem starken Arm.
10Ty panuješ nad dutím moře; když se zdvihají vlny jeho, ty je skrocuješ.
11Himmel und Erde ist dein; du hast gegründet den Erdboden und was darinnen ist.
11Ty jsi jako raněného potřel Egypt, a silným ramenem svým rozptýlil jsi nepřátely své.
12Mitternacht und Mittag hast du geschaffen; Thabor und Hermon jauchzen in deinem Namen.
12Tváť jsou nebesa, tvá také i země, okršlek i plnost jeho ty jsi založil.
13Du hast einen gewaltigen Arm; stark ist deine Hand, und hoch ist deine Rechte.
13Půlnoční i polední strana, kteréž jsi ty stvořil, i Tábor a Hermon o tvém jménu zpívají.
14Gerechtigkeit und Gericht ist deines Stuhles Festung; Gnade und Wahrheit sind vor deinem Angesicht.
14Tvé rámě jest přemocné, silná ruka tvá, a vyvýšená pravice tvá.
15Wohl dem Volk, das jauchzen kann! HERR, sie werden im Licht deines Antlitzes wandeln;
15Spravedlnost a soud jsou základem trůnu tvého, milosrdenství a pravda předcházejí tvář tvou.
16sie werden über deinen Namen täglich fröhlich sein und in deiner Gerechtigkeit herrlich sein.
16Blahoslavený lid, kterýž zná zvuk tvůj; tiť, Hospodine, v světle oblíčeje tvého choditi budou.
17Denn du bist der Ruhm ihrer Stärke, und durch dein Gnade wirst du unser Horn erhöhen.
17Ve jménu tvém plésati budou každého dne, a v spravedlnosti tvé vyvýší se.
18Denn des HERRN ist unser Schild, und des Heiligen in Israel ist unser König.
18Nebo sláva síly jejich ty jsi, a z milosti tvé k zvýšení přijde roh náš.
19Dazumal redetest du im Gesicht zu deinem Heiligen und sprachst: “Ich habe einen Helden erweckt, der helfen soll; ich habe erhöht einen Auserwählten aus dem Volk.
19Nebo štít náš jest Hospodinův, a svatého Izraelského král náš.
20Ich habe gefunden meinen Knecht David; ich habe ihn gesalbt mit meinem heiligen Öl.
20Tehdy mluvě u vidění k svatému svému, řekl jsi: Složil jsem pomoc v reku udatném, zvýšil jsem vybraného z lidu.
21Meine Hand soll ihn erhalten und mein Arm soll ihn stärken.
21Nalezl jsem Davida služebníka svého, olejem svým svatým pomazal jsem ho.
22Die Feinde sollen ihn nicht überwältigen, und die Ungerechten sollen ihn nicht dämpfen;
22A protož budeť s ním stále ruka má, ano i ramenem svým posilovati ho budu.
23sondern ich will seine Widersacher schlagen vor ihm her, und die ihn hassen, will ich plagen;
23Nebudeť ho moci nuziti nepřítel, ani člověk nešlechetný trápiti.
24aber meine Wahrheit und Gnade soll bei ihm sein, und sein Horn soll in meinem Namen erhoben werden.
24Nebo potru před tváří jeho protivníky jeho, a ty, kteříž ho nenávidí, porazím.
25Ich will seine Hand über das Meer stellen und seine Rechte über die Wasser.
25Nadto pravda má a milosrdenství mé s ním bude, a ve jménu mém vyvýšen bude roh jeho.
26Er wird mich nennen also: Du bist mein Vater, mein Gott und Hort, der mir hilft.
26A vložím na moře ruku jeho, a na řeky pravici jeho.
27Und ich will ihn zum ersten Sohn machen, allerhöchst unter den Königen auf Erden.
27On volaje ke mně, dí: Ty jsi otec můj, Bůh silný můj a skála spasení mého.
28Ich will ihm ewiglich bewahren meine Gnade, und mein Bund soll ihm fest bleiben.
28Já také za prvorozeného vystavím jej, a za vyššího králů zemských.
29Ich will ihm ewiglich Samen geben und seinen Stuhl, solange der Himmel währt, erhalten.
29Na věky zachovám jemu milosrdenství své, a smlouva s ním stálá bude.
30Wo aber seine Kinder mein Gesetz verlassen und in meinen Rechten nicht wandeln,
30Učiním i to, aby na věky trvalo símě jeho, a trůn jeho jako dnové nebes.
31so sie meine Ordnungen entheiligen und meine Gebote nicht halten,
31Jestliže by pak synové jeho opustili zákon můj, a v soudech mých nechodili,
32so will ich ihre Sünde mit der Rute heimsuchen und ihre Missetat mit Plagen;
32Jestliže by ustanovení mých poškvrnili, a přikázaní mých neostříhali:
33aber meine Gnade will ich nicht von ihm wenden und meine Wahrheit nicht lassen trügen.
33Tedy navštívím metlou přestoupení jejich, a trestáním nepravost jejich,
34Ich will meinen Bund nicht entheiligen, und nicht ändern, was aus meinem Munde gegangen ist.
34Ale milosrdenství svého neodejmu od něho, aniž klamati budu proti pravdě své.
35Ich habe einmal geschworen bei meiner Heiligkeit, ich will David nicht lügen:
35Nepoškvrnímť smlouvy své, a toho, což vyšlo z úst mých, nezměním.
36Sein Same soll ewig sein und sein Stuhl vor mir wie die Sonne;
36Jednou jsem přisáhl skrze svatost svou, nesklamámť Davidovi,
37wie der Mond soll er ewiglich erhalten sein, und gleich wie der Zeuge in den Wolken gewiß sein.” (Sela.)
37Že símě jeho na věky bude, a trůn jeho jako slunce přede mnou,
38Aber nun verstößest du und verwirfst und zürnest mit deinem Gesalbten.
38Jako měsíc utvrzeno bude na věky, a jako svědkové na obloze hodnověrní.
39Du zerstörst den Bund deines Knechtes und trittst sein Krone zu Boden.
39Ale ty jsi jej zavrhl a potupil, rozhněvals se na pomazaného svého.
40Du zerreißest alle seine Mauern und lässest seine Festen zerbrechen.
40Zavrhl jsi smlouvu s služebníkem svým, povrhls korunu jeho na zem.
41Es berauben ihn alle, die vorübergehen; er ist seinen Nachbarn ein Spott geworden.
41Roztrhal jsi všecky ohrady jeho, a bašty jeho jsi rozválel.
42Du erhöhest die Rechte seiner Widersacher und erfreuest alle seine Feinde.
42Derou jej všickni, kteříž tudy jdou; jest ku posměchu i sousedům svým.
43Auch hast du die Kraft seines Schwertes weggenommen und lässest ihn nicht siegen im Streit.
43Vyvýšil jsi pravici protivníků jeho, obveselils všecky nepřátely jeho.
44Du zerstörst seine Reinigkeit und wirfst seinen Stuhl zu Boden.
44Ztupils i ostří meče jeho, aniž jsi dal jemu, aby ostáti mohl v boji.
45Du verkürzest die Zeit seiner Jugend und bedeckest ihn mit Hohn. (Sela.)
45Učinils přítrž okrase jeho, a trůn jeho svrhl jsi na zem.
46HERR, wie lange willst du dich so gar verbergen und deinen Grimm wie Feuer brennen lassen?
46Ukrátil jsi dnů mladosti jeho, a hanbous jej přiodíl. Sélah.
47Gedenke, wie kurz mein Leben ist. Warum willst du alle Menschen umsonst geschaffen haben?
47Až dokud, Hospodine? Na věky-liž se skrývati budeš? Tak-liž hořeti bude jako oheň prchlivost tvá?
48Wo ist jemand, der da lebt und den Tod nicht sähe? der seine Seele errette aus des Todes Hand? (Sela.)
48Rozpomeniž se na mne, jak kratičký jest věk můj. Zdaliž jsi pak nadarmo stvořil všecky syny lidské?
49Herr, wo ist deine vorige Gnade, die du David geschworen hast in deiner Wahrheit?
49Kdo z lidí může tak živ býti, aby neokusil smrti? Kdo vytrhne život svůj z hrobu? Sélah.
50Gedenke, Herr, an die Schmach deiner Knechte, die ich trage in meinem Schoß von so vielen Völkern allen,
50Kdež jsou milosrdenství tvá první, ó Pane? Přísahuť jsi učinil Davidovi, v pravdě své.
51mit der, HERR, deine Feinde schmähen, mit der sie schmähen die Fußtapfen deines Gesalbten.
51Pamatuj, Pane, na útržky činěné služebníkům tvým, a jak jsem já nosil v lůně svém potupu ode všech nejmocnějších národů,
52Gelobt sei der HERR ewiglich! Amen, amen.
52Jak jsou utrhali nepřátelé tvoji, Hospodine, jak jsou utrhali šlepějím pomazaného tvého.
no verse 53 in this text
53Budiž pochválen Hospodin na věky, Amen i Amen.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.