Psalmen 81

Lutherbibel 1912

Kralice Bible (1613)

1Auf der Gittith, vorzusingen, Asaphs. Singet fröhlich Gott, der unsre Stärke ist; jauchzt dem Gott Jakobs!

1Přednímu z kantorů na gittit, Azafovi.

2Hebet an mit Psalmen und gebet her die Pauken, liebliche Harfen mit Psalter!

2Plésejte Bohu, síle naší, prokřikujte Bohu Jákobovu.

3Blaset im Neumond die Posaune, in unserm Fest der Laubhütten!

3Vezměte žaltář, přidejte buben, harfu libou a loutnu.

4Denn solches ist die Weise in Israel und ein Recht des Gottes Jakobs.

4Trubte trubou na novměsíce, v uložený čas, v den slavnosti naší.

5Solche hat er zum Zeugnis gesetzt unter Joseph, da sie aus Ägyptenland zogen und fremde Sprache gehört hatten,

5Nebo toť jest ustavení v Izraeli, řád Boha Jákobova.

6da ich ihre Schulter von der Last entledigt hatte und ihre Hände der Körbe los wurden.

6Na svědectví v Jozefovi vyzdvihl jej, když byl vyšel proti zemi Egyptské, kdež jsme jazyk neznámý slýchati musili.

7Da du mich in der Not anriefst, half ich dir aus; ich erhörte dich, da dich das Wetter überfiel, und versuchte dich am Haderwasser. (Sela.)

7Osvobodil jsem, dí Bůh, od břemene rameno jeho, a ruce jeho nádob zednických zproštěny byly.

8Höre, mein Volk, ich will unter dir zeugen; Israel, du sollst mich hören,

8V ssoužení tom, když jsi volal, vytrhl jsem tě, vyslyšel jsem tě z skrýše hromu, zkušoval jsem tě při vodách sváru. Sélah.

9daß unter dir kein anderer Gott sei und du keinen fremden Gott anbetest.

9Řeklť jsem: Slyš, lide můj, a osvědčím se tobě, ó Izraeli, budeš-li mne poslouchati,

10Ich bin der HERR, dein Gott, der dich aus Ägyptenland geführt hat: Tue deinen Mund weit auf, laß mich ihn füllen!

10A nebude-li mezi vámi Boha jiného, a nebudeš-li se klaněti bohu cizímu.

11Aber mein Volk gehorcht nicht meiner Stimme, und Israel will mich nicht.

11Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, otevři jen ústa svá, a naplnímť je.

12So habe ich sie gelassen in ihres Herzens Dünkel, daß sie wandeln nach ihrem Rat.

12Ale neuposlechl lid můj hlasu mého, a Izrael nepřestal na mně,

13Wollte mein Volk mir gehorsam sein und Israel auf meinem Wege gehen,

13A protož pustil jsem je v žádost srdce jejich, i chodili po radách svých.

14so wollte ich ihre Feinde bald dämpfen und meine Hand über ihre Widersacher wenden,

14Ó byť mne byl lid můj poslouchal, a Izrael po cestách mých chodil,

15und denen, die den HERRN hassen, müßte es wider sie fehlen; ihre Zeit aber würde ewiglich währen,

15Tudíž bych já byl nepřátely jejich snížil, a na protivníky jejich obrátil ruku svou.

16und ich würde sie mit dem besten Weizen speisen und mit Honig aus dem Felsen sättigen.

16A ti, kteříž v nenávisti mají Hospodina, úlisně by se jim poddávati musili, i byl by čas jejich až na věky.

no verse 17 in this text

17A krmil bych je byl jádrem pšenice, a medem z skály sytil bych je.

Tip: use the ← and → keys to turn chapters.