Psalmen 9
Lutherbibel 1912Translation
Lutherbibel 1912
Kralice Bible (1613)
1Ein Psalm Davids, von der schönen Jugend, vorzusingen. Ich danke dem HERRN von ganzem Herzen und erzähle alle deine Wunder.
1Přednímu zpěváku na al mutlabben, žalm Davidův.
2Ich freue mich und bin fröhlich in dir und lobe deinen Namen, du Allerhöchster,
2Oslavovati tě budu, Hospodine, celým srdcem svým, vypravovati budu všecky divné skutky tvé.
3daß du meine Feinde hinter sich getrieben hast; sie sind gefallen und umgekommen vor dir.
3Radovati a veseliti se budu v tobě, žalmy zpívati budu jménu tvému, ó Nejvyšší,
4Denn du führest mein Recht und meine Sache aus; du sitzest auf dem Stuhl, ein rechter Richter.
4Proto že nepřátelé moji jsou nazpět obráceni, že klesli, a zahynuli od tváři tvé.
5Du schiltst die Heiden und bringst die Gottlosen um; ihren Namen vertilgst du immer und ewiglich.
5Nebo jsi vyvedl soud můj a při mou, posadils se na stolici soudce spravedlivý.
6Die Schwerter des Feindes haben ein Ende; die Städte hast du umgekehrt; ihr Gedächtnis ist umgekommen samt ihnen.
6Ohromil jsi národy, zatratils bezbožníka, jméno jejich vyhladil jsi na věčné věky.
7Der HERR aber bleibt ewiglich; er hat seinen Stuhl bereitet zum Gericht,
7Ó nepříteli, již-li jsou dokonány zhouby tvé na věky? Již-li jsi města podvrátil? Zahynula památka jejich s nimi.
8und er wird den Erdboden recht richten und die Völker regieren rechtschaffen.
8Ale Hospodin na věky kraluje, připravil k soudu trůn svůj.
9Und der HERR ist des Armen Schutz, ein Schutz in der Not.
9Onť soudí sám okršlek v spravedlnosti, a výpověd činí národům v pravosti.
10Darum hoffen auf dich, die deinen Namen kennen; denn du verlässest nicht, die dich, HERR, suchen.
10Hospodin zajisté jest útočiště chudého, útočiště v čas ssoužení.
11Lobet den HERRN, der zu Zion wohnt; verkündiget unter den Völkern sein Tun!
11I budou v tebe doufati, kteříž znají jméno tvé; nebo neopouštíš hledajících tě, Hospodine.
12Denn er gedenkt und fragt nach ihrem Blut; er vergißt nicht des Schreiens der Armen.
12Žalmy zpívejte Hospodinu, přebývajícímu na Sionu, zvěstujte mezi národy skutky jeho.
13HERR, sei mir gnädig; siehe an mein Elend unter den Feinden, der du mich erhebst aus den Toren des Todes,
13Nebo on vyhledává krve, rozpomíná se na ni, aniž se zapomíná na křik utištěných.
14auf daß ich erzähle all deinen Preis in den Toren der Tochter Zion, daß ich fröhlich sei über deine Hilfe.
14Smiluj se nade mnou, Hospodine, viz ssoužení mé od těch, kteříž mne nenávidí, ty, kterýž mne vyzdvihuješ z bran smrti,
15Die Heiden sind versunken in der Grube, die sie zugerichtet hatten; ihr Fuß ist gefangen in dem Netz, das sie gestellt hatten.
15Abych vypravoval všecky chvály tvé v branách dcery Sionské, a veselil se v spasení tvém.
16So erkennt man, daß der HERR Recht schafft. Der Gottlose ist verstrickt in dem Werk seiner Hände. (Zwischenspiel. Sela.)
16Pohříženiť jsou národové v jámě, kterouž udělali; v osídle, kteréž polékli, uvázla noha jejich.
17Ach daß die Gottlosen müßten zur Hölle gekehrt werden, alle Heiden, die Gottes vergessen!
17Přišelť jest v známost Hospodin, pomstu učiniv; v díle rukou svých zapletl se bezbožník. Higgaion Sélah.
18Denn er wird des Armen nicht so ganz vergessen, und die Hoffnung der Elenden wird nicht verloren sein ewiglich.
18Obráceni buďte bezbožníci do pekla, všickni národové, kteříž se zapomínají nad Bohem.
19HERR, stehe auf, daß die Menschen nicht Oberhand haben; laß alle Heiden vor dir gerichtet werden!
19Neboť nebude dán chudý u věčné zapomenutí; očekávání ssoužených nezahyneť na věky.
20Gib ihnen, HERR, einen Meister, daß die Heiden erkennen, daß sie Menschen sind. (Sela.)
20Povstaniž, Hospodine, ať se nesilí člověk; národové buďte souzeni před tebou.
no verse 21 in this text
21Pusť na ně strach, ó Hospodine, ať tomu porozumějí národové, že smrtelní jsou. Sélah.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.