Psalmen 88
Lutherbibel 1912Translation
Lutherbibel 1912
Kralice Bible (1613)
1Ein Psalmlied der Kinder Korah, vorzusingen, von der Schwachheit der Elenden. Eine Unterweisung Hemans, des Esrahiten. HERR, Gott, mein Heiland, ich schreie Tag und Nacht vor dir.
1Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského.
2Laß mein Gebet vor dich kommen; neige deine Ohren zu meinem Geschrei.
2Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.
3Denn meine Seele ist voll Jammers, und mein Leben ist nahe dem Tode.
3Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.
4Ich bin geachtet gleich denen, die in die Grube fahren; ich bin ein Mann, der keine Hilfe hat.
4Neboť jest naplněna trápeními duše má, a život můj až k hrobu se přiblížil.
5Ich liege unter den Toten verlassen wie die Erschlagenen, die im Grabe liegen, deren du nicht mehr gedenkst und die von deiner Hand abgesondert sind.
5Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.
6Du hast mich in die Grube hinuntergelegt, in die Finsternis und in die Tiefe.
6Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.
7Dein Grimm drückt mich; du drängst mich mit allen deinen Fluten. (Sela.)
7Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.
8Meine Freunde hast du ferne von mir getan; du hast mich ihnen zum Greuel gemacht. Ich liege gefangen und kann nicht herauskommen.
8Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. Sélah.
9Meine Gestalt ist jämmerlich vor Elend. HERR, ich rufe dich an täglich; ich breite meine Hände aus zu dir.
9Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.
10Wirst du denn unter den Toten Wunder tun, oder werden die Verstorbenen aufstehen und dir danken? (Sela.)
10Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.
11Wird man in Gräbern erzählen deine Güte, und deine Treue im Verderben?
11Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali? Sélah.
12Mögen denn deine Wunder in der Finsternis erkannt werden oder deine Gerechtigkeit in dem Lande, da man nichts gedenkt?
12I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?
13Aber ich schreie zu dir, HERR, und mein Gebet kommt frühe vor dich.
13Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?
14Warum verstößest du, HERR, meine Seele und verbirgst dein Antlitz vor mir?
14Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.
15Ich bin elend und ohnmächtig, daß ich so verstoßen bin; ich leide deine Schrecken, daß ich fast verzage.
15Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?
16Dein Grimm geht über mich; dein Schrecken drückt mich.
16Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.
17Sie umgeben mich täglich wie Wasser und umringen mich miteinander.
17Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.
18Du machst, daß meine Freunde und Nächsten und meine Verwandten sich ferne von mir halten um solches Elends willen.
18Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně.
no verse 19 in this text
19Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.