Psalmen 137
Lutherbibel 1912Translation
Lutherbibel 1912
Kralice Bible (1613)
1An den Wassern zu Babel saßen wir und weinten, wenn wir an Zion gedachten.
1Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.
2Unsere Harfen hingen wir an die Weiden, die daselbst sind.
2Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.
3Denn dort hießen uns singen, die uns gefangen hielten, und in unserm Heulen fröhlich sein: “Singet uns ein Lied von Zion!”
3A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:
4Wie sollten wir des HERRN Lied singen in fremden Landen?
4Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?
5Vergesse ich dein, Jerusalem, so werde ich meiner Rechten vergessen.
5Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.
6Meine Zunge soll an meinem Gaumen kleben, wo ich nicht dein gedenke, wo ich nicht lasse Jerusalem meine höchste Freude sein.
6Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.
7HERR, gedenke der Kinder Edom den Tag Jerusalems, die da sagten: “Rein ab, rein ab bis auf ihren Boden!”
7Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.
8Du verstörte Tochter Babel, wohl dem, der dir vergilt, wie du uns getan hast!
8Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.
9Wohl dem, der deine jungen Kinder nimmt und zerschmettert sie an dem Stein!
9Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.