Psalmen 94
Lutherbibel 1912Translation
Lutherbibel 1912
Kralice Bible (1613)
1HERR, Gott, des die Rache ist, Gott, des die Rache ist, erscheine!
1Bože silný pomst, Hospodine, Bože silný pomst, zastkvěj se.
2Erhebe dich, du Richter der Welt; vergilt den Hoffärtigen, was sie verdienen!
2Zdvihni se, ó soudce vší země, a dej odplatu pyšným.
3HERR, wie lange sollen die Gottlosen, wie lange sollen die Gottlosen prahlen
3Až dokud bezbožní, Hospodine, až dokud bezbožní budou plésati,
4und so trotzig reden, und alle Übeltäter sich so rühmen?
4Žváti a hrdě mluviti, honosíce se, všickni činitelé nepravosti?
5HERR, sie zerschlagen dein Volk und plagen dein Erbe;
5Lid tvůj, Hospodine, potírati a dědictví tvé bědovati?
6Witwen und Fremdlinge erwürgen sie und töten die Waisen
6Vdovy a příchozí mordovati, a sirotky hubiti,
7und sagen: “Der HERR sieht's nicht, und der Gott Jakobs achtet's nicht.”
7Říkajíce: Nehledíť na to Hospodin, aniž tomu rozumí Bůh Jákobův?
8Merket doch, ihr Narren unter dem Volk! Und ihr Toren, wann wollt ihr klug werden?
8Rozumějte, ó vy hovadní v lidu, a vy blázni, kdy srozumíte?
9Der das Ohr gepflanzt hat, sollte der nicht hören? Der das Auge gemacht hat, sollte der nicht sehen?
9Zdali ten, jenž učinil ucho, neslyší? A kterýž stvořil oko, zdali nespatří?
10Der die Heiden züchtigt, sollte der nicht strafen, -der die Menschen lehrt, was sie wissen?
10Zdali ten, jenž tresce národy, nebude kárati, kterýž učí lidi umění?
11Aber der HERR weiß die Gedanken der Menschen, daß sie eitel sind.
11Hospodinť zná myšlení lidská, že jsou pouhá marnost.
12Wohl dem, den du, HERR, züchtigst und lehrst ihn durch dein Gesetz,
12Blahoslavený jest ten muž, kteréhož ty cvičíš, Hospodine, a z zákona svého jej vyučuješ.
13daß er Geduld habe, wenn's übel geht, bis dem Gottlosen die Grube bereitet werde!
13Abys mu způsobil pokoj před časy zlými, až by za tím vykopána byla bezbožníku jáma.
14Denn der HERR wird sein Volk nicht verstoßen noch sein Erbe verlassen.
14Neboť neopustí Hospodin lidu svého, a dědictví svého nezanechá,
15Denn Recht muß doch Recht bleiben, und dem werden alle frommen Herzen zufallen.
15Ale až k spravedlnosti navrátí se soud, a za ním všickni upřímého srdce.
16Wer steht bei mir wider die Boshaften? Wer tritt zu mir wider die Übeltäter?
16Kdož by se byl o mne zasadil proti zlostníkům? Kdo by se byl za mne postavil proti těm, jenž páší nepravost?
17Wo der HERR nicht hülfe, so läge meine Seele schier in der Stille.
17Kdyby mi Hospodin nebyl ku pomoci, tudíž by se byla octla duše má v mlčení.
18Ich sprach: Mein Fuß hat gestrauchelt; aber deine Gnade, HERR, hielt mich.
18Již jsem byl řekl: Klesla noha má, ale milosrdenství tvé, ó Hospodine, zdrželo mne.
19Ich hatte viel Bekümmernisse in meinem Herzen; aber deine Tröstungen ergötzten meine Seele.
19Ve množství přemyšlování mých u vnitřnosti mé, tvá potěšování obveselovala duši mou.
20Du wirst ja nimmer eins mit dem schädlichen Stuhl, der das Gesetz übel deutet.
20Zdaliž se k tobě přitovaryší stolice převráceností těch, jenž vynášejí nátisk mimo spravedlnost,
21Sie rüsten sich gegen die Seele des Gerechten und verdammen unschuldig Blut.
21Jenž se shlukují proti duši spravedlivého, a krev nevinnou odsuzují?
22Aber der HERR ist mein Schutz; mein Gott ist der Hort meiner Zuversicht.
22Ale Hospodin jest mým hradem vysokým, a Bůh můj skalou útočiště mého.
23Und er wird ihnen ihr Unrecht vergelten und wird sie um ihre Bosheit vertilgen; der HERR, unser Gott, wird sie vertilgen.
23Onť obrátí na ně nepravost jejich, a zlostí jejich zahladí je, zahladí je Hospodin Bůh náš.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.