Psalmen 83

Lutherbibel 1912

Kralice Bible (1613)

1Ein Psalmlied Asaphs. Gott, schweige doch nicht also und sei doch nicht so still; Gott, halt doch nicht so inne!

1Píseň a žalm Azafův.

2Denn siehe, deine Feinde toben, und die dich hassen, richten den Kopf auf.

2Bože, neodmlčujž se, nečiň se neslyše, aniž se upokojuj, ó Bože silný.

3Sie machen listige Anschläge gegen dein Volk und ratschlagen wider deine Verborgenen.

3Nebo aj, nepřátelé tvoji se bouří, a ti, kteříž tě v nenávisti mají, pozdvihují hlavy.

4“Wohl her!” sprechen sie; “laßt uns sie ausrotten, daß sie kein Volk seien, daß des Namens Israel nicht mehr gedacht werde!”

4Chytře tajné rady proti lidu tvému skládají, a radí se proti těm, kteréž ty skrýváš,

5Denn sie haben sich miteinander vereinigt und einen Bund wider dich gemacht,

5Říkajíce: Poďte, a vyhlaďme je, ať nejsou národem, tak aby ani zpomínáno nebylo více jména Izraelova.

6die Hütten der Edomiter und Ismaeliter, der Moabiter und Hagariter,

6Jednomyslněť se na tom spolu snesli, i smlouvou se proti tobě zavázali,

7der Gebaliter, Ammoniter und Amalekiter, die Philister samt denen zu Tyrus;

7Stánkové Idumejští a Izmaelitští, Moábští a Agarenští,

8Assur hat sich auch zu ihnen geschlagen; sie helfen den Kindern Lot. (Sela.)

8Gebálští a Ammonitští, a Amalechitští, Filistinští s obyvateli Tyrskými.

9Tue ihnen, wie den Midianitern, wie Sisera, wie Jabin am Bach Kison,

9Ano i Assyrští spojili se s nimi, jsouce na ruku synům Lotovým. Sélah.

10die vertilgt wurden bei Endor und wurden zu Kot auf der Erde.

10Učiniž jim jako Madianským, jako Zizarovi, a jako Jabínovi při potoku Císon,

11Mache ihre Fürsten wie Oreb und Seeb, alle ihre Obersten wie Sebah und Zalmuna,

11Kteříž jsou do konce vyhlazeni v Endor, a učiněni hnůj země.

12die da sagen: Wir wollen Häuser Gottes einnehmen.

12Nalož s nimi a s vůdci jejich jako s Gorébem, jako s Zébem, jako s Zebahem, a jako s Salmunou, se všemi knížaty jejich.

13Gott, mache sie wie einen Wirbel, wie Stoppeln vor dem Winde.

13Neboť jsou řekli: Uvažme se dědičně v příbytky Boží.

14Wie ein Feuer den Wald verbrennt und wie eine Flamme die Berge anzündet:

14Můj Bože, učiň to, ať jsou jako chumelice, a jako stéblo před větrem.

15also verfolge sie mit deinem Wetter und erschrecke sie mit deinem Ungewitter.

15Jakož oheň spaluje les, a jako plamen zapaluje hory,

16Mache ihr Angesicht voll Schande, daß sie nach deinem Namen fragen müssen, o HERR.

16Tak ty je vichřicí svou stihej, a bouří svou ohrom je.

17Schämen müssen sie sich und erschrecken auf immer und zu Schanden werden und umkommen;

17Naplň tváře jejich zahanbením, tak aby hledali jména tvého, Hospodine.

18so werden sie erkennen, daß du mit deinem Namen heißest HERR allein und der Höchste in aller Welt.

18Nechať se hanbí a děsí na věčné časy, a ať potupu nesou a zahynou.

no verse 19 in this text

19A tak ať poznají, že ty, kterýž sám jméno máš Hospodin, jsi nejvyšší nade vší zemí.

Tip: use the ← and → keys to turn chapters.