Psalmen 60
Lutherbibel 1912Translation
Lutherbibel 1912
Kralice Bible (1613)
1Ein gülden Kleinod Davids, vorzusingen; von der Rose des Zeugnisses, zu lehren; da er gestritten hatte mit den Syrern zu Mesopotamien und mit den Syrern von Zoba; da Joab umkehrte und schlug der Edomiter im Salztal zwölftausend. Gott, der du uns verstoßen und zerstreut hast und zornig warst, tröste uns wieder.
1Přednímu z kantorů na šušan eduth, zlatý žalm Davidův, k vyučování,
2Der du die Erde bewegt und zerrissen hast, heile ihre Brüche, die so zerschellt ist.
2Když válku vedl proti Syrii Naharaim, a proti Syrii Soba, kdyžto navrátil se Joáb, pobiv Idumejských v údolí slaném dvanácte tisíců.
3Denn du hast deinem Volk Hartes erzeigt; du hast uns einen Trunk Weins gegeben, daß wir taumelten;
3Bože, zavrhl jsi byl nás, roztrhls nás a hněvals se, navratiž se zase k nám.
4du hast aber doch ein Panier gegeben denen, die dich fürchten, welches sie aufwarfen und das sie sicher machte. (Sela.)
4Zatřásl jsi byl zemí a roztrhls ji, uzdraviž rozsedliny její, neboť se chvěje.
5Auf daß deine Lieben erledigt werden, hilf mit deiner Rechten und erhöre uns.
5Ukazoval jsi lidu svému tvrdé věci, napájels nás vínem zkormoucení.
6Gott redete in seinem Heiligtum, des bin ich froh, und will teilen Sichem und abmessen das Tal Sukkoth.
6Ale nyní dal jsi těm, kteříž se tebe bojí, korouhev, aby ji vyzdvihli pro pravdu tvou. Sélah.
7Gilead ist mein, mein ist Manasse, Ephraim ist die Macht meines Hauptes, Juda ist mein Zepter,
7Ať jsou vysvobozeni milí tvoji, zachovávejž jich pravicí svou, a vyslyš mne.
8Moab ist mein Waschbecken, meinen Schuh strecke ich über Edom, Philistäa jauchzt mir zu.
8Bůh mluvil skrze svatost svou, veseliti se budu, budu děliti Sichem, a údolí Sochot rozměřím.
9Wer will mich führen in die feste Stadt? Wer geleitet mich bis nach Edom?
9Můjť jest Galád, můj i Manasses, a Efraim síla hlavy mé, Juda učitel můj.
10Wirst du es nicht tun, Gott, der du uns verstößest und ziehest nicht aus, Gott, mit unserm Heer?
10Moáb medenice k umývání mému, na Edoma uvrhu obuv svou, proti mně, Palestino, trub.
11Schaffe uns Beistand in der Not; denn Menschenhilfe ist nichts nütze.
11Kdo mne uvede do města ohraženého? Kdo mne zprovodí až do Idumee?
12Mit Gott wollen wir Taten tun. Er wird unsre Feinde untertreten.
12Zdali ne ty, ó Bože, kterýž jsi nás byl zavrhl, a nevycházels, Bože, s vojsky našimi?
no verse 13 in this text
13Uděliž nám pomoci před nepřítelem, nebo marná jest pomoc lidská.
no verse 14 in this text
14V Bohu udatně sobě počínati budeme, a onť pošlapá nepřátely naše.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.