Psalmen 5
Lutherbibel 1912Translation
Lutherbibel 1912
Kralice Bible (1613)
1Ein Psalm Davids, vorzusingen, für das Erbe. HERR, höre meine Worte, merke auf meine Rede!
1Přednímu zpěváku na nechilot, žalm Davidův.
2Vernimm mein Schreien, mein König und mein Gott; denn ich will vor dir beten.
2Slova má slyš, Hospodine, porozuměj tužebnému úpění mému.
3HERR, frühe wollest du meine Stimme hören; frühe will ich mich zu dir schicken und aufmerken.
3Pozoruj hlasu volání mého, králi můj a Bože můj; nebo se tobě modlím.
4Denn du bist nicht ein Gott, dem gottloses Wesen gefällt; wer böse ist, bleibt nicht vor dir.
4Hospodine, v jitře vyslyšíš hlas můj, v jitře předložím tobě žádost, a šetřiti budu.
5Die Ruhmredigen bestehen nicht vor deinen Augen; du bist feind allen Übeltätern.
5Nebo ty, ó Bože silný, neoblibuješ bezbožnosti, nemá místa u tebe nešlechetník.
6Du bringst die Lügner um; der HERR hat Greuel an den Blutgierigen und Falschen.
6Neostojí blázniví před očima tvýma, v nenávisti máš všecky činitele nepravosti.
7Ich aber will in dein Haus gehen auf deine große Güte und anbeten gegen deinen heiligen Tempel in deiner Furcht.
7Zatratíš mluvící lež. Èlověka ukrutného a lstivého v ohavnosti má Hospodin.
8HERR, leite mich in deiner Gerechtigkeit um meiner Feinde willen; richte deinen Weg vor mir her.
8Já pak ve množství milosrdenství tvého vejdu do domu tvého, klaněti se budu k svatému chrámu tvému v bázni tvé.
9Denn in ihrem Munde ist nichts Gewisses; ihr Inwendiges ist Herzeleid. Ihr Rachen ist ein offenes Grab; denn mit ihren Zungen heucheln sie.
9Hospodine, proveď mne v spravedlnosti své, pro ty, jenž mne střehou; spravuj přede mnou cestu svou.
10Sprich sie schuldig, Gott, daß sie fallen von ihrem Vornehmen. Stoße sie aus um ihrer großen Übertretungen willen; denn sie sind widerspenstig.
10Neboť není v ústech jejich žádné upřímnosti, vnitřnosti jejich plné nešlechetnosti, hrob otevřený hrdlo jejich, jazykem svým lahodně mluví.
11Laß sich freuen alle, die auf dich trauen; ewiglich laß sie rühmen, denn du beschirmst sie; fröhlich laß sein in dir, die deinen Namen lieben.
11Zkaz je, ó Bože, nechať padnou od rad svých; pro množství nešlechetností jejich rozptyl je, poněvadž odporní jsou tobě.
12Denn du, HERR, segnest die Gerechten; du krönest sie mit Gnade wie mit einem Schild.
12A ať se všickni v tě doufající radují, na věky ať plésají, když je zastírati budeš; ať se v tobě veselí, kteřížkoli milují jméno tvé.
no verse 13 in this text
13Nebo ty, Hospodine, požehnáš spravedlivému, a jako štítem přívětivostí svou vůkol zastřeš jej.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.