Psalmen 71
Lutherbibel 1912Translation
Lutherbibel 1912
Kralice Bible (1613)
1HERR, ich traue auf dich; laß mich nimmermehr zu Schanden werden.
1V tebeť, Hospodine, doufám, nechť nejsem zahanben na věky.
2Errette mich durch deine Gerechtigkeit und hilf mir aus; neige deine Ohren zu mir und hilf mir!
2Vedlé spravedlnosti své vytrhni mne, a vyprosť mne; nakloň ke mně ucha svého, a spas mne.
3Sei mir ein starker Hort, dahin ich immer fliehen möge, der du zugesagt hast mir zu helfen; denn du bist mein Fels und meine Burg.
3Budiž mi skalou obydlí, na niž bych ustavičně utíkal; přikázal jsi ostříhati mne, nebo skála má i pevnost má ty jsi.
4Mein Gott, hilf mir aus der Hand der Gottlosen, aus der Hand des Ungerechten und Tyrannen.
4Bože můj, vytrhni mne z ruky bezbožníka, z ruky převráceného a násilníka.
5Denn du bist meine Zuversicht, Herr HERR, meine Hoffnung von meiner Jugend an.
5Nebo ty jsi má naděje, Pane; Hospodine, v tebeť doufám od své mladosti.
6Auf dich habe ich mich verlassen von Mutterleibe an; du hast mich aus meiner Mutter Leib gezogen. Mein Ruhm ist immer von dir.
6Na tebe jsem zpolehl hned od života, z břicha matky mé ty jsi mne vyvedl, v tobě jest chvála má vždycky.
7Ich bin vor vielen wie ein Wunder; aber du bist meine starke Zuversicht.
7Jako zázrak byl jsem mnohým, a však ty jsi mé silné doufání.
8Laß meinen Mund deines Ruhmes und deines Preises voll sein täglich.
8Ó ať jsou naplněna ústa má chválením tebe, přes celý den slavením tebe.
9Verwirf mich nicht in meinem Alter; verlaß mich nicht, wenn ich schwach werde.
9Nezamítejž mne v věku starosti; když zhyne síla má, neopouštějž mne.
10Denn meine Feinde reden wider mich, und die auf meine Seele lauern, beraten sich miteinander
10Nebo mluvili nepřátelé moji proti mně, a ti, jenž střehou duše mé, radili se spolu,
11und sprechen: “Gott hat ihn verlassen; jaget nach und ergreifet ihn, denn da ist kein Erretter.”
11Pravíce: Bůh jej opustil, hoňte a popadněte jej, nebo kdo by ho vytrhl, není žádného.
12Gott, sei nicht ferne von mir; mein Gott, eile, mir zu helfen!
12Bože, nevzdalujž se ode mne, Bože můj, přispějž mi na pomoc.
13Schämen müssen sich und umkommen, die meiner Seele zuwider sind; mit Schande und Hohn müssen sie überschüttet werden, die mein Unglück suchen.
13Nechť jsou zahanbeni, a zhynou protivníci duše mé; přikryti buďte lehkostí a hanbou, kteříž hledají pádu mého.
14Ich aber will immer harren und will immer deines Ruhmes mehr machen.
14Já pak ustavičně čekati, a vždy víc a víc tě chváliti budu.
15Mein Mund soll verkündigen deine Gerechtigkeit, täglich deine Wohltaten, die ich nicht alle zählen kann.
15Ústa má budou vypravovati spravedlnost tvou, každého dne spasení tvé, ačkoli mu počtu nevím.
16Ich gehe einher in der Kraft des Herrn HERRN; ich preise deine Gerechtigkeit allein.
16Přistoupě k všelijaké moci Panovníka Hospodina, připomínati budu tvou vlastní spravedlnost.
17Gott, du hast mich von Jugend auf gelehrt, und bis hierher verkündige ich deine Wunder.
17Bože, učinil jsi mne od mladosti mé, a až po dnes vypravuji o divných činech tvých.
18Auch verlaß mich nicht, Gott, im Alter, wenn ich grau werde, bis ich deinen Arm verkündige Kindeskindern und deine Kraft allen, die noch kommen sollen.
18Protož také i do starosti a šedin, Bože, neopouštěj mne, až v známost uvedu rámě tvé tomuto věku, a všechněm potomkům sílu tvou.
19Gott, deine Gerechtigkeit ist hoch, der du große Dinge tust. Gott, wer ist dir gleich?
19Nebo spravedlnost tvá, Bože, vyvýšená jest, provodíš zajisté věci veliké. Bože, kdo jest podobný tobě?
20Denn du lässest mich erfahren viele und große Angst und machst mich wieder lebendig und holst mich wieder aus der Tiefe der Erde herauf.
20Kterýž ač jsi mi dal okusiti úzkostí velikých a hrozných, však zase k životu navrátíš mne, a z propastí země zase mne vyzdvihneš.
21Du machst mich sehr groß und tröstest mich wieder.
21Rozmnožíš důstojnost mou, a zase utěšíš mne.
22So danke ich auch dir mit Psalterspiel für deine Treue, mein Gott; ich lobsinge dir auf der Harfe, du Heiliger in Israel.
22I jáť také budu tě slaviti na nástroji hudebném, i pravdu tvou, Bože můj; žalmy tobě zpívati budu na harfě, ó svatý Izraelský.
23Meine Lippen und meine Seele, die du erlöst hast, sind fröhlich und lobsingen dir.
23Plésati budou rtové moji, když žalmy zpívati budu tobě, i duše má, kterouž jsi vykoupil.
24Auch dichtet meine Zunge täglich von deiner Gerechtigkeit; denn schämen müssen sich und zu Schanden werden, die mein Unglück suchen.
24Nadto i jazyk můj každý den vypravovati bude spravedlnost tvou; nebo se zastyděti a zahanbiti musili ti, jenž mého pádu hledali.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.