Psalmen 35
Lutherbibel 1912Translation
Lutherbibel 1912
Kralice Bible (1613)
1Ein Psalm Davids. HERR, hadere mit meinen Haderern; streite wider meine Bestreiter.
1Žalm Davidův. Suď se, Hospodine, s těmi, kteříž se se mnou soudí; bojuj proti těm, kteříž proti mně bojují.
2Ergreife Schild und Waffen und mache dich auf, mir zu helfen!
2Pochyť štít a pavézu, a povstaň mi ku pomoci.
3Zücke den Spieß und schütze mich gegen meine Verfolger! Sprich zu meiner Seele: Ich bin deine Hilfe!
3Vezmi i kopí, a vyjdi vstříc těm, kteříž táhnou proti mně. Rciž duši mé: Spasení tvé jáť jsem.
4Es müssen sich schämen und gehöhnt werden, die nach meiner Seele stehen; es müssen zurückkehren und zu Schanden werden, die mir übelwollen.
4Nechať se zahanbí a zapýří ti, kteříž hledají duše mé; zpět ať jsou obráceni a zahanbeni ti, kteříž mi zlé obmýšlejí.
5Sie müssen werden wie Spreu vor dem Winde, und der Engel des Herrn stoße sie weg.
5Ať jsou jako plevy před větrem, a anděl Hospodinův rozptylujž je.
6Ihr Weg müsse finster und schlüpfrig werden, und der Engel des HERRN verfolge sie.
6Cesta jejich budiž temná a plzká, a anděl Hospodinův stihej je.
7Denn sie haben mir ohne Ursache ihr Netz gestellt, mich zu verderben, und haben ohne Ursache meiner Seele Gruben zugerichtet.
7Nebo jsou bez příčiny polékli v jámě osídlo své, bez příčiny vykopali jámu duši mé.
8Er müsse unversehens überfallen werden; und sein Netz, das er gestellt hat, müsse ihn fangen; und er müsse darin überfallen werden.
8Připadniž na ně setření, jehož se nenadáli, a sít jejich, kterouž ukryli, ať je uloví; s hřmotem ať do ní vpadnou.
9Aber meine Seele müsse sich freuen des HERRN und sei fröhlich über seine Hilfe.
9Duše má pak ať se veselí v Hospodinu, a ať raduje se v spasení jeho.
10Alle meine Gebeine müssen sagen: HERR, wer ist deinesgleichen? Der du den Elenden errettest von dem, der ihm zu stark ist, und den Elenden und Armen von seinen Räubern.
10A tuť všecky kosti mé řeknou: Hospodine, kdo jest podobný tobě, ješto vytrhuješ ztrápeného z moci toho, kterýž nad něj silnější jest, tolikéž chudého a nuzného od toho, kterýž ho násilně loupí?
11Es treten frevle Zeugen auf; die zeihen mich, des ich nicht schuldig bin.
11Povstávají svědkové lživí, a na to, o čemž nevím, dotazují se mne.
12Sie tun mir Arges um Gutes, mich in Herzeleid zu bringen.
12Zlým za dobré mi se odplacují, duše mé zbaviti mne chtíce,
13Ich aber, wenn sie krank waren, zog einen Sack an, tat mir wehe mit Fasten und betete stets von Herzen;
13Ježto já v nemoci jejich pytlem jsem se přiodíval, duši svou postem trápil, a sám u sebe za ně často se modlil.
14ich hielt mich, als wäre es mein Freund und Bruder; ich ging traurig wie einer, der Leid trägt über seine Mutter.
14Jako k příteli, jako k bratru vlastnímu jsem chodíval; jakožto ten, kterýž po matce kvílí, smutek nesa, tak jsem se ponižoval.
15Sie aber freuen sich über meinen Schaden und rotten sich; es rotten sich die Hinkenden wider mich ohne meine Schuld; sie zerreißen und hören nicht auf.
15Ale oni z mého zlého radovali se, a rotili se; shromažďovali se proti mně i ti nejnevážnější, o čemž jsem nevěděl; utrhali mi, a nemlčeli.
16Mit denen, die da heucheln und spotten um des Bauches willen, beißen sie ihre Zähne zusammen über mich.
16S pokrytci, posměvači, fatkáři škřipěli na mne zuby svými.
17Herr, wie lange willst du zusehen? Errette doch meine Seele aus ihrem Getümmel und meine einsame von den jungen Löwen!
17Pane, dlouho-liž se dívati budeš? Vytrhni duši mou od zhouby jejich, od lvů jedinkou mou.
18Ich will dir danken in der großen Gemeinde, und unter vielem Volk will ich dich rühmen.
18I budu tě oslavovati v shromáždění velikém, ve množství lidu tebe chváliti budu.
19Laß sich nicht über mich freuen, die mir unbillig feind sind, noch mit Augen spotten, die mich ohne Ursache hassen!
19Nechažť se nade mnou neradují ti, kteříž bezprávně ke mně se nepřátelsky mají; ti, kteříž mne nenávidí bez příčiny, ať nemhourají očima.
20Denn sie trachten Schaden zu tun und suchen falsche Anklagen gegen die Stillen im Lande
20Neboť nemluví ku pokoji, ale proti pokojným na zemi slova lstivá vymýšlejí.
21und sperren ihr Maul weit auf wider mich und sprechen: “Da, Da! das sehen wir gerne.”
21Anobrž rozdírají proti mně ústa svá, a říkají: Hahá, hahá, jižť vidí oko naše.
22HERR, du siehst es, schweige nicht; Herr, sei nicht ferne von mir!
22Vidíš ty to, Hospodine, neodmlčujž se, Pane, nevzdalujž se ode mne.
23Erwecke dich und wache auf zu meinem Recht und zu meiner Sache, mein Gott und Herr!
23Probudiž se a prociť k soudu mému, Bože můj a Pane můj, k obhájení pře mé.
24HERR, mein Gott, richte mich nach deiner Gerechtigkeit, daß sie sich über mich nicht freuen.
24Suď mne podlé spravedlnosti své, Hospodine Bože můj, ať se neradují nade mnou.
25Laß sie nicht sagen in ihrem Herzen: “Da, da! das wollten wir.” Laß sie nicht sagen: “Wir haben ihn verschlungen.”
25Ať neříkají v srdci svém: Měhoděk duši naší; ať neříkají: Sehltili jsme jej.
26Sie müssen sich schämen und zu Schanden werden alle, die sich meines Übels freuen; sie müssen mit Schande und Scham gekleidet werden, die sich gegen mich rühmen.
26Ale ať se zahanbí a zapýří všickni radující se mému zlému, v stud a hanbu ať jsou oblečeni ti, kteříž se zpínají proti mně.
27Rühmen und freuen müssen sich, die mir gönnen, daß ich recht behalte, und immer sagen: Der HERR sei hoch gelobt, der seinem Knechte wohlwill.
27Ti pak, kteříž mi přejí mé spravedlnosti, ať plésají, a radují se, a ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin, kterýž přeje pokoje služebníku svému.
28Und meine Zunge soll reden von deiner Gerechtigkeit und dich täglich preisen.
28I můj jazyk ohlašovati bude spravedlnost tvou, a na každý den chválu tvou.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.