Salmi 35
Diodati Bibbia 1885Translation
Diodati Bibbia 1885
Kralice Bible (1613)
1O SIGNORE, contendi con quelli che contendono meco; Guerreggia con quelli che guerreggiano meco.
1Žalm Davidův. Suď se, Hospodine, s těmi, kteříž se se mnou soudí; bojuj proti těm, kteříž proti mně bojují.
2Prendi lo scudo e la targa; E levati in mio aiuto.
2Pochyť štít a pavézu, a povstaň mi ku pomoci.
3E trai fuori la lancia, e serra il passo a quelli che mi perseguitano; Di' all'anima mia: Io son la tua salute.
3Vezmi i kopí, a vyjdi vstříc těm, kteříž táhnou proti mně. Rciž duši mé: Spasení tvé jáť jsem.
4Sien confusi e svergognati quelli che cercano l'anima mia; Voltin le spalle, e sieno svergognati Quelli che macchinano del male contro a me.
4Nechať se zahanbí a zapýří ti, kteříž hledají duše mé; zpět ať jsou obráceni a zahanbeni ti, kteříž mi zlé obmýšlejí.
5Sien come pula al vento, E caccili l'Angelo del Signore.
5Ať jsou jako plevy před větrem, a anděl Hospodinův rozptylujž je.
6Sia la via loro tutta tenebre, e sdruccioli; E perseguali l'Angelo del Signore.
6Cesta jejich budiž temná a plzká, a anděl Hospodinův stihej je.
7Perciocchè senza cagione hanno fatta una fossa nascosta, Per tendervi la lor rete; Senza cagione l'hanno cavata all'anima mia.
7Nebo jsou bez příčiny polékli v jámě osídlo své, bez příčiny vykopali jámu duši mé.
8Venga loro una sprovveduta ruina, E sieno presi colla lor propria rete che hanno tesa di nascosto, E cadano nella ruina che mi hanno apparecchiata.
8Připadniž na ně setření, jehož se nenadáli, a sít jejich, kterouž ukryli, ať je uloví; s hřmotem ať do ní vpadnou.
9Allora l'anima mia festeggerà nel Signore, E si rallegrerà nella sua salute.
9Duše má pak ať se veselí v Hospodinu, a ať raduje se v spasení jeho.
10Tutte le ossa mie diranno: O Signore, chi è pari a te, Che riscuoti il povero afflitto da chi è più forte di lui; Il povero afflitto, e il bisognoso, da chi lo spoglia?
10A tuť všecky kosti mé řeknou: Hospodine, kdo jest podobný tobě, ješto vytrhuješ ztrápeného z moci toho, kterýž nad něj silnější jest, tolikéž chudého a nuzného od toho, kterýž ho násilně loupí?
11Falsi testimoni si levano; Mi domandano cose , delle quali non so nulla.
11Povstávají svědkové lživí, a na to, o čemž nevím, dotazují se mne.
12Mi rendono male per bene; Rendono sconforto all'anima mia.
12Zlým za dobré mi se odplacují, duše mé zbaviti mne chtíce,
13E pure io, quando essi erano infermi, mi vestiva d'un cilicio. Ed affliggeva l'anima mia col digiuno, E la mia orazione mi ritornava in seno.
13Ježto já v nemoci jejich pytlem jsem se přiodíval, duši svou postem trápil, a sám u sebe za ně často se modlil.
14Io andava attorno, come se fosse stato per un mio amico, ovver fratello; Io andava chino, e vestito a bruno, Come uno che faccia cordoglio di sua madre.
14Jako k příteli, jako k bratru vlastnímu jsem chodíval; jakožto ten, kterýž po matce kvílí, smutek nesa, tak jsem se ponižoval.
15Ma quando io son zoppicato, essi se ne son rallegrati, E si sono adunati insieme; Gente da nulla si è adunata contro a me, senza che io lo sapessi; Mi hanno lacerato, senza mai restare;
15Ale oni z mého zlého radovali se, a rotili se; shromažďovali se proti mně i ti nejnevážnější, o čemž jsem nevěděl; utrhali mi, a nemlčeli.
16Insieme con profani beffatori giocolari, Digrignando i denti contro di me.
16S pokrytci, posměvači, fatkáři škřipěli na mne zuby svými.
17O Signore, infino a quando vedrai queste cose? Ritrai l'anima mia dalle ruine loro, L'unica mia d'infra i leoncelli.
17Pane, dlouho-liž se dívati budeš? Vytrhni duši mou od zhouby jejich, od lvů jedinkou mou.
18Io ti celebrerò in gran raunanza; Io ti loderò in mezzo d'un gran popolo.
18I budu tě oslavovati v shromáždění velikém, ve množství lidu tebe chváliti budu.
19Non rallegrinsi di me quelli che mi son nemici a torto; Non ammicchino con gli occhi quelli che mi odiano senza cagione.
19Nechažť se nade mnou neradují ti, kteříž bezprávně ke mně se nepřátelsky mají; ti, kteříž mne nenávidí bez příčiny, ať nemhourají očima.
20Perciocchè non parlano giammai di pace; Anzi macchinano frodi contro a' pacifici della terra.
20Neboť nemluví ku pokoji, ale proti pokojným na zemi slova lstivá vymýšlejí.
21Ed allargano la lor bocca contro a me, E dicono: Eia, Eia! l'occhio nostro ha pur veduto quello che desideravamo .
21Anobrž rozdírají proti mně ústa svá, a říkají: Hahá, hahá, jižť vidí oko naše.
22O Signore, tu hai vedute queste cose ; non tacere; O Signore, non allontanarti da me.
22Vidíš ty to, Hospodine, neodmlčujž se, Pane, nevzdalujž se ode mne.
23Risvegliati, e destati, per far mi ragione; Dio mio, e Signor mio, risvegliati per difendere la mia causa.
23Probudiž se a prociť k soudu mému, Bože můj a Pane můj, k obhájení pře mé.
24O Signore Iddio mio, giudicami secondo la tua giustizia, E fa ' ch'essi non si rallegrino di me;
24Suď mne podlé spravedlnosti své, Hospodine Bože můj, ať se neradují nade mnou.
25E non dicano nel cuor loro: Ehi! anima nostra; E non dicano: Noi l'abbiamo trangugiato.
25Ať neříkají v srdci svém: Měhoděk duši naší; ať neříkají: Sehltili jsme jej.
26Sieno svergognati e confusi tutti quanti Quelli che si rallegrano del mio male; Sieno vestiti di vergogna e di vituperio Quelli che si magnificano contro a me.
26Ale ať se zahanbí a zapýří všickni radující se mému zlému, v stud a hanbu ať jsou oblečeni ti, kteříž se zpínají proti mně.
27Cantino, e rallegrinsi Quelli che hanno buona affezione alla mia giustizia; E dicano del continuo: Magnificato sia il Signore, Che vuole la pace del suo servitore.
27Ti pak, kteříž mi přejí mé spravedlnosti, ať plésají, a radují se, a ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin, kterýž přeje pokoje služebníku svému.
28E la mia lingua risonerà la tua giustizia E la tua laude, tuttodì.
28I můj jazyk ohlašovati bude spravedlnost tvou, a na každý den chválu tvou.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.