Psalms 81
King James Version with ApocryphaTranslation
King James Version with Apocrypha
Kralice Bible (1613)
1Sing aloud unto God our strength: make a joyful noise unto the God of Jacob.
1Přednímu z kantorů na gittit, Azafovi.
2Take a psalm, and bring hither the timbrel, the pleasant harp with the psaltery.
2Plésejte Bohu, síle naší, prokřikujte Bohu Jákobovu.
3Blow up the trumpet in the new moon, in the time appointed, on our solemn feast day.
3Vezměte žaltář, přidejte buben, harfu libou a loutnu.
4For this was a statute for Israel, and a law of the God of Jacob.
4Trubte trubou na novměsíce, v uložený čas, v den slavnosti naší.
5This he ordained in Joseph for a testimony, when he went out through the land of Egypt: where I heard a language that I understood not.
5Nebo toť jest ustavení v Izraeli, řád Boha Jákobova.
6I removed his shoulder from the burden: his hands were delivered from the pots.
6Na svědectví v Jozefovi vyzdvihl jej, když byl vyšel proti zemi Egyptské, kdež jsme jazyk neznámý slýchati musili.
7Thou calledst in trouble, and I delivered thee; I answered thee in the secret place of thunder: I proved thee at the waters of Meribah. Selah.
7Osvobodil jsem, dí Bůh, od břemene rameno jeho, a ruce jeho nádob zednických zproštěny byly.
8Hear, O my people, and I will testify unto thee: O Israel, if thou wilt hearken unto me;
8V ssoužení tom, když jsi volal, vytrhl jsem tě, vyslyšel jsem tě z skrýše hromu, zkušoval jsem tě při vodách sváru. Sélah.
9There shall no strange god be in thee; neither shalt thou worship any strange god.
9Řeklť jsem: Slyš, lide můj, a osvědčím se tobě, ó Izraeli, budeš-li mne poslouchati,
10I am the LORD thy God, which brought thee out of the land of Egypt: open thy mouth wide, and I will fill it.
10A nebude-li mezi vámi Boha jiného, a nebudeš-li se klaněti bohu cizímu.
11But my people would not hearken to my voice; and Israel would none of me.
11Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, otevři jen ústa svá, a naplnímť je.
12So I gave them up unto their own hearts’ lust: and they walked in their own counsels.
12Ale neuposlechl lid můj hlasu mého, a Izrael nepřestal na mně,
13Oh that my people had hearkened unto me, and Israel had walked in my ways!
13A protož pustil jsem je v žádost srdce jejich, i chodili po radách svých.
14I should soon have subdued their enemies, and turned my hand against their adversaries.
14Ó byť mne byl lid můj poslouchal, a Izrael po cestách mých chodil,
15The haters of the LORD should have submitted themselves unto him: but their time should have endured for ever.
15Tudíž bych já byl nepřátely jejich snížil, a na protivníky jejich obrátil ruku svou.
16He should have fed them also with the finest of the wheat: and with honey out of the rock should I have satisfied thee.
16A ti, kteříž v nenávisti mají Hospodina, úlisně by se jim poddávati musili, i byl by čas jejich až na věky.
no verse 17 in this text
17A krmil bych je byl jádrem pšenice, a medem z skály sytil bych je.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.