Јов 14
Daničić–Karadžić Bible (1868), CyrillicTranslation
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
Kralice Bible (1613)
1Човек рођен од жене кратка је века и пун немира.
1Èlověk narozený z ženy jest krátkého věku a plný lopotování.
2Као цвет ниче, и одсеца се, и бежи као сен, и не остаје.
2Jako květ vychází a podťat bývá, a utíká jako stín, a netrvá.
3И на таквог отвараш око своје, и мене водиш на суд са собом!
3A však i na takového otvíráš oko své, a mne uvodíš k soudu s sebou.
4Ко ће чисто извадити из нечиста? Нико.
4Kdo toho dokáže, aby čistý z nečistého pošel? Ani jeden.
5Измерени су дани његови, број месеца његових у Тебе је; поставио си му међу, преко које не може прећи.
5Poněvadž vyměřeni jsou dnové jeho, počet měsíců jeho u tebe, a cíles jemu položil, kterýchž by nepřekračoval:
6Одврати се од њега да почине докле не наврши као надничар дан свој.
6Odvrať se od něho, ať oddechne sobě, a zatím aby přečekal jako nájemník den svůj.
7Јер за дрво има надања, ако се посече, да ће се још омладити и да неће бити без изданка;
7O stromu zajisté jest naděje, by i podťat byl, že se zase zotaví, a výstřelek jeho nevyhyne,
8Ако и остари у земљи корен његов и у праху изумре пањ његов,
8By se pak i sstaral v zemi kořen jeho, a v prachu již jako umřel peň jeho:
9Чим осети воду, опет напупи и пусти гране као присад.
9Avšak jakž počije vláhy, zase se pučí, a zahustí jako keř.
10А човек умире изнемогао; и кад издахне човек, где је?
10Ale člověk umírá, mdlobou přemožen jsa, a když vypustí duši člověk, kam se poděl?
11Као кад вода отече из језера и река опадне и усахне,
11Jakož ucházejí vody z jezera, a řeka opadá a vysychá:
12Тако човек кад легне, не устаје више; докле је небеса неће се пробудити нити ће се пренути ода сна свог.
12Tak člověk, když lehne, nevstává zase dotud, dokudž nebes stává. Nebývajíť vzbuzeni lidé, aniž se probuzují ze sna svého.
13О да ме хоћеш у гробу сакрити и склонити ме докле не утоли гнев Твој, и да ми даш рок кад ћеш ме се опоменути!
13Ó kdybys mne v hrobě schoval, a skryl mne, dokudž by nebyl odvrácen hněv tvůj, ulože mi cíl, abys se rozpomenul na mne.
14Кад умре човек, хоће ли оживети? Све дане времена које ми је одређено чекаћу докле ми дође промена.
14Když umře člověk, zdaliž zase ožive? Po všecky tedy dny vyměřeného času svého očekávati budu, až přijde proměna při mně.
15Зазваћеш, и ја ћу Ти се одазвати; дело руку својих пожелећеш.
15Zavoláš, a já se ohlásím tobě, díla rukou svých budeš žádostiv,
16А сада бројиш кораке моје, и ништа не остављаш за грех мој.
16Ačkoli nyní kroky mé počítáš, aniž shovíváš hříchům mým,
17Запечаћени су у тобоцу моји преступи, и завезујеш безакоња моја.
17Ale zapečetěné maje jako v pytlíku přestoupení mé, ještě přikládáš k nepravosti mé.
18Заиста, као што гора падне и распадне се, и као што се стена одвали с места свог,
18Jistě že jako hora padnuc, rozdrobuje se, a skála odsedá z místa svého,
19И као што вода спира камење и поводањ односи прах земаљски, тако надање човечије обраћаш у ништа.
19Jako kamení stírá voda, a povodní zachvacuje, což z prachu zemského samo od sebe roste: tak i ty naději člověka v nic obracíš.
20Надвлађујеш га једнако, те одлази, мењаш му лице и отпушташ га.
20Přemáháš jej ustavičně, tak aby odjíti musil; proměňuješ tvář jeho, a propouštíš jej.
21Ако синови његови буду у части, он не зна; ако ли у срамоти, он се не брине.
21Budou-li slavní synové jeho, nic neví; pakli v potupě, nic o ně nepečuje.
22Само тело док је жив болује, и душа његова у њему тужи.
22Toliko tělo jeho, dokudž živ jest, bolestí okouší, a duše jeho v něm kvílí.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.