Job 14
Reina-Valera 1909Translation
Reina-Valera 1909
Kralice Bible (1613)
1EL HOMBRE nacido de mujer, corto de días, y harto de sinsabores:
1Èlověk narozený z ženy jest krátkého věku a plný lopotování.
2Que sale como una flor y es cortado; y huye como la sombra, y no permanece.
2Jako květ vychází a podťat bývá, a utíká jako stín, a netrvá.
3¿Y sobre éste abres tus ojos, y me traes á juicio contigo?
3A však i na takového otvíráš oko své, a mne uvodíš k soudu s sebou.
4¿Quién hará limpio de inmundo? Nadie.
4Kdo toho dokáže, aby čistý z nečistého pošel? Ani jeden.
5Ciertamente sus días están determinados, y el número de sus meses está cerca de ti: tú le pusiste términos, de los cuales no pasará.
5Poněvadž vyměřeni jsou dnové jeho, počet měsíců jeho u tebe, a cíles jemu položil, kterýchž by nepřekračoval:
6Si tú lo dejares, él dejará de ser : entre tanto deseará, como el jornalero, su día.
6Odvrať se od něho, ať oddechne sobě, a zatím aby přečekal jako nájemník den svůj.
7Porque si el árbol fuere cortado, aun queda de él esperanza; retoñecerá aún, y sus renuevos no faltarán.
7O stromu zajisté jest naděje, by i podťat byl, že se zase zotaví, a výstřelek jeho nevyhyne,
8Si se envejeciere en la tierra su raíz, y su tronco fuere muerto en el polvo,
8By se pak i sstaral v zemi kořen jeho, a v prachu již jako umřel peň jeho:
9Al percibir el agua reverdecerá, y hará copa como planta.
9Avšak jakž počije vláhy, zase se pučí, a zahustí jako keř.
10Mas el hombre morirá, y será cortado; y perecerá el hombre, ¿y dónde estará él?
10Ale člověk umírá, mdlobou přemožen jsa, a když vypustí duši člověk, kam se poděl?
11Las aguas de la mar se fueron, y agotóse el río, secóse.
11Jakož ucházejí vody z jezera, a řeka opadá a vysychá:
12Así el hombre yace, y no se tornará á levantar: hasta que no haya cielo no despertarán, ni se levantarán de su sueño.
12Tak člověk, když lehne, nevstává zase dotud, dokudž nebes stává. Nebývajíť vzbuzeni lidé, aniž se probuzují ze sna svého.
13¡Oh quién me diera que me escondieses en el sepulcro, que me encubrieras hasta apaciguarse tu ira, que me pusieses plazo, y de mí te acordaras!
13Ó kdybys mne v hrobě schoval, a skryl mne, dokudž by nebyl odvrácen hněv tvůj, ulože mi cíl, abys se rozpomenul na mne.
14Si el hombre muriere, ¿ volverá á vivir? Todos los días de mi edad esperaré, hasta que venga mi mutación.
14Když umře člověk, zdaliž zase ožive? Po všecky tedy dny vyměřeného času svého očekávati budu, až přijde proměna při mně.
15Aficionado á la obra de tus manos, llamarás, y yo te responderé.
15Zavoláš, a já se ohlásím tobě, díla rukou svých budeš žádostiv,
16Pues ahora me cuentas los pasos, y no das tregua á mi pecado.
16Ačkoli nyní kroky mé počítáš, aniž shovíváš hříchům mým,
17Tienes sellada en saco mi prevaricación, y coacervas mi iniquidad.
17Ale zapečetěné maje jako v pytlíku přestoupení mé, ještě přikládáš k nepravosti mé.
18Y ciertamente el monte que cae se deshace, y las peñas son traspasadas de su lugar;
18Jistě že jako hora padnuc, rozdrobuje se, a skála odsedá z místa svého,
19Las piedras son desgastadas con el agua impetuosa, que se lleva el polvo de la tierra: de tal manera haces tú perecer la esperanza del hombre.
19Jako kamení stírá voda, a povodní zachvacuje, což z prachu zemského samo od sebe roste: tak i ty naději člověka v nic obracíš.
20Para siempre serás más fuerte que él, y él se va; demudarás su rostro, y enviaráslo.
20Přemáháš jej ustavičně, tak aby odjíti musil; proměňuješ tvář jeho, a propouštíš jej.
21Sus hijos serán honrados, y él no lo sabrá; ó serán humillados, y no entenderá de ellos.
21Budou-li slavní synové jeho, nic neví; pakli v potupě, nic o ně nepečuje.
22Mas su carne sobre él se dolerá, y entristecerse ha en él su alma.
22Toliko tělo jeho, dokudž živ jest, bolestí okouší, a duše jeho v něm kvílí.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.