Job
Chapter 30
Reina-Valera 1909
vs Kralice Bible (1613)
Aa
Text size
Line width
Verse numbers

Job 30

Reina-Valera 1909
Kralice Bible (1613)
1MAS ahora los más mozos de días que yo, se ríen de mí; cuyos padres yo desdeñara ponerlos con los perros de mi ganado.
1Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.
2Porque ¿para qué yo habría menester la fuerza de sus manos, en los cuales había perecido con el tiempo?
2Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.
3Por causa de la pobreza y del hambre andaban solos; huían á la soledad, á lugar tenebroso, asolado y desierto.
3Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.
4Que cogían malvas entre los arbustos, y raíces de enebro para calentarse.
4Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.
5Eran echados de entre las gentes , y todos les daban grita como al ladrón.
5Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,
6Habitaban en las barrancas de los arroyos, en las cavernas de la tierra, y en las rocas.
6Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.
7Bramaban entre las matas, y se reunían debajo de las espinas.
7V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,
8Hijos de viles, y hombres sin nombre, más bajos que la misma tierra.
8Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.
9Y ahora yo soy su canción, y he sido hecho su refrán.
9Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.
10Abomínanme, aléjanse de mí, y aun de mi rostro no detuvieron su saliva.
10V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.
11Porque Dios desató mi cuerda, y me afligió, por eso se desenfrenaron delante de mi rostro.
11Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.
12A la mano derecha se levantaron los jóvenes; empujaron mis pies, y sentaron contra mí las vías de su ruina.
12Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.
13Mi senda desbarataron, aprovecháronse de mi quebrantamiento, contra los cuales no hubo ayudador.
13Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.
14Vinieron como por portillo ancho, revolviéronse á mi calamidad.
14Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.
15Hanse revuelto turbaciones sobre mí; combatieron como viento mi alma, y mi salud pasó como nube.
15Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.
16Y ahora mi alma está derramada en mí; días de aflicción me han aprehendido.
16A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,
17De noche taladra sobre mí mis huesos, y mis pulsos no reposan.
17Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.
18Con la grande copia de materia mi vestidura está demudada; cíñeme como el cuello de mi túnica.
18Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.
19Derribóme en el lodo, y soy semejante al polvo y á la ceniza.
19Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.
20Clamo á ti, y no me oyes; preséntome, y no me atiendes.
20Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.
21Haste tornado cruel para mí: con la fortaleza de tu mano me amenazas.
21Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.
22Levantásteme, é hicísteme cabalgar sobre el viento, y disolviste mi sustancia.
22Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.
23Porque yo conozco que me reduces á la muerte; y á la casa determinada á todo viviente.
23Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.
24Mas él no extenderá la mano contra el sepulcro; ¿clamarán los sepultados cuando él los quebrantare?
24Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.
25¿No lloré yo al afligido? Y mi alma ¿no se entristeció sobre el menesteroso?
25Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.
26Cuando esperaba yo el bien, entonces vino el mal; y cuando esperaba luz, la oscuridad vino.
26Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.
27Mis entrañas hierven, y no reposan; días de aflicción me han sobrecogido.
27Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.
28Denegrido ando, y no por el sol: levantádome he en la congregación, y clamado.
28Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.
29He venido á ser hermano de los dragones, y compañero de los buhos.
29Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.
30Mi piel está denegrida sobre mí, y mis huesos se secaron con ardentía.
30Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.
31Y hase tornado mi arpa en luto, y mi órgano en voz de lamentadores.
31A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.

Tip: use the ← and → keys to turn chapters.