Јов 30
Daničić–Karadžić Bible (1868), CyrillicTranslation
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
Kralice Bible (1613)
1А сада смеју ми се млађи од мене, којима отаца не бих хтео метнути са псима стада свог.
1Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.
2А на шта би ми и била сила руку њихових? У њима беше пропала старост.
2Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.
3Од сиромаштва и глади самоћаваху бежећи од сува, мрачна, пуста и опустошена места;
3Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.
4Који браху лободу по честама, и смреково корење беше им храна.
4Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.
5Између људи беху изгоњени и викаше се за њима као за лупежом.
5Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,
6Живљаху по страшним увалама, по јамама у земљи и у камену.
6Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.
7По грмовима рикаху, под трњем се скупљаху.
7V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,
8Беху људи никакви и без имена, мање вредни него земља.
8Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.
9И њима сам сада песма, и постах им прича.
9Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.
10Гаде се на ме, иду далеко од мене и не устежу се пљувати ми у лице.
10V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.
11Јер је Бог одапео моју тетиву и муке ми задао те збацише узду преда мном.
11Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.
12С десне стране устајаху момци, поткидаху ми ноге, и насипају пут к мени да ме упропасте.
12Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.
13Раскопаше моју стазу, умножише ми муке, не треба нико да им помаже.
13Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.
14Као широким проломом навиру, и наваљују преко развалина.
14Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.
15Страхоте навалише на ме, и као ветар терају душу моју, и као облак прође срећа моја.
15Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.
16И сада се душа моја разлива у мени, стигоше ме дани мучни.
16A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,
17Ноћу пробада ми кости у мени, и жиле моје не одмарају се.
17Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.
18Од тешке силе променило се одело моје, и као огрлица у кошуље моје стеже ме.
18Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.
19Бацио ме је у блато, те сам као прах и пепео.
19Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.
20Вичем к Теби, а Ти ме не слушаш; стојим пред Тобом, а Ти не гледаш на ме.
20Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.
21Претворио си ми се у љута непријатеља; силом руке своје супротиш ми се.
21Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.
22Подижеш ме у ветар, посађујеш ме на њ, и растапаш у мени све добро.
22Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.
23Јер знам да ћеш ме одвести на смрт и у дом одређени свима живима.
23Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.
24Али неће пружити руке своје у гроб; кад их стане потирати, они неће викати.
24Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.
25Нисам ли плакао ради оног који беше у злу? Није ли душа моја жалосна бивала ради убогог?
25Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.
26Кад се добру надах, дође ми зло; и кад се надах светлости, дође мрак.
26Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.
27Утроба је моја узаврела, и не може да се умири, задесише ме дани мучни.
27Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.
28Ходим црн, не од сунца, устајем и вичем у збору.
28Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.
29Брат постах змајевима и друг совама.
29Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.
30Поцрнела је кожа на мени и кости моје посахнуше од жеге.
30Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.
31Гусле се моје претворише у запевку, и свирала моја у плач.
31A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.