Јов 15
Daničić–Karadžić Bible (1868), CyrillicTranslation
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
Kralice Bible (1613)
1А Елифас Теманац одговори и рече:
1Tedy odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
2Хоће ли мудар човек казивати празне мисли и пунити трбух ветром источним,
2Zdali moudrý vynášeti má umění povětrné, aneb naplňovati východním větrem břicho své,
3Препирући се говором који не помаже и речима које нису ни на шта?
3Hádaje se slovy neprospěšnými, aneb řečmi neužitečnými?
4А ти уништаваш страх Божји и укидаш молитве к Богу.
4Anobrž vyprazdňuješ i bázeň Boží, a modliteb k Bohu činiti se zbraňuješ.
5Јер безакоње твоје показују уста твоја, ако и јеси изабрао језик лукав.
5Osvědčujíť zajisté nepravost tvou ústa tvá, ač jsi koli sobě zvolil jazyk chytrých.
6Осуђују те уста твоја, а не ја; и усне твоје сведоче на те.
6Potupují tě ústa tvá, a ne já, a rtové tvoji svědčí proti tobě.
7Јеси ли се ти први човек родио? Или си пре хумова саздан?
7Zdaliž ty nejprv z lidí zplozen jsi, aneb prvé než pahrbkové sformován?
8Јеси ли тајну Божију чуо и покупио у себе мудрост?
8Zdaliž jsi tajemství Boží slyšel, že u sebe zavíráš moudrost?
9Шта ти знаш што ми не бисмо знали? Шта ти разумеш што не би било у нас?
9Co víš, čehož bychom nevěděli? Èemu rozumíš, aby toho při nás nebylo?
10И седих и старих људи има међу нама, старијих од оца твог.
10I šedivýť i stařec mezi námi jest, ano i starší věkem než otec tvůj.
11Мале ли су ти утехе Божије? Или имаш шта сакривено у себи?
11Zdali malá jsou tobě potěšování Boha silného, čili něco je zastěňuje tobě?
12Што те је занело срце твоје? И што севају очи твоје,
12Tak-liž tě jalo srdce tvé, a tak-liž blíkají oči tvé,
13Те обраћаш против Бога дух свој и пушташ из уста својих такве речи?
13Že smíš odpovídati Bohu silnému tak pyšně, a vypouštěti z úst svých ty řeči?
14Шта је човек, да би био чист, и рођени од жене, да би био прав?
14Nebo což jest člověk, aby se mohl očistiti, aneb spravedliv býti narozený z ženy?
15Гле, не верује свецима својим, и небеса нису чиста пред очима Његовим;
15An při svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou čistá před očima jeho,
16А камоли гадни и смрдљиви човек, који пије неправду као воду?
16Nadto ohavný a neužitečný člověk, kterýž pije nepravost jako vodu.
17Ја ћу ти казати, послушај ме, и приповедићу ти шта сам видео,
17Já oznámím tobě, poslyš mne; to zajisté, což jsem viděl, vypravovati budu,
18Шта мудраци казаше и не затајише, шта примише од отаца својих,
18Což moudří vynesli a nezatajili, slýchavše od předků svých.
19Којима самим дана би земља, и туђин не прође кроз њу.
19Jimž samým dána byla země, aniž přejíti mohl cizí prostředkem jejich.
20Безбожник се мучи свега века свог, и насилнику је мало година остављено.
20Po všecky své dny bezbožný sám se bolestí trápí, po všecka, pravím léta, skrytá před ukrutníkem.
21Страх му зуји у ушима, у мирно доба напада пустошник на њ.
21Zvuk strachu jest v uších jeho, že i v čas pokoje zhoubce připadne na něj.
22Не верује да ће се вратити из таме, одсвуда привиђа мач.
22Nevěří, by se měl navrátiti z temností, ustavičně očekávaje na sebe meče.
23Тумара за хлебом говорећи: Где је? Зна да је за њ спремљен дан тамни.
23Bývá i tulákem, chleba hledaje, kde by byl, cítě, že pro něj nastrojen jest den temností.
24Туга и невоља страше га, и наваљују на њ као цар готов на бој.
24Děsí jej nátisk a ssoužení, kteréž se silí proti němu, jako král s vojskem sšikovaným.
25Јер је замахнуо на Бога руком својом, и Свемогућем се опро.
25Nebo vztáhl proti Bohu silnému ruku svou, a proti Všemohoucímu postavil se.
26Трчи исправљена врата на њ с многим високим штитовима својим.
26Útok učinil na něj, na šíji jeho s množstvím zdvižených štítů svých.
27Јер је покрио лице своје претилином, и наваљао сало на бокове своје.
27Nebo přiodíl tvář svou tukem svým, tak že se mu nadělalo faldů na slabinách.
28И седео је у градовима раскопаним и у кућама пустим, обраћеним у гомилу камења.
28A bydlil v městech zkažených, a v domích, v nichž žádný nebydlil, kteráž v hromady rumu obrácena byla.
29Неће се обратити нити ће остати благо његово, и неће се раширити по земљи добро његово.
29Avšak nezbohatneť, aniž stane moc jeho, aniž se rozšíří na zemi dokonalost takových.
30Неће изаћи из мрака, огранке његове осушиће пламен, однеће га дух уста његових.
30Nevyjde z temností, mladistvou ratolest jeho usuší plamen, a tak zahyne od ducha úst svých.
31Нека се не узда у таштину преварени, јер ће му таштина бити плата.
31Ale nevěří, že v marnosti jest ten, jenž bloudí, a že marnost bude směna jeho.
32Пре свог времена свршиће се, и грана његова неће зеленети.
32Před časem svým vyťat bude, a ratolest jeho nebude se zelenati.
33Откинуће се као с лозе незрео грозд његов и пупци ће се његови као с маслине побацати.
33Zmaří, jako vinný kmen nezralý hrozen svůj, a svrže květ svůj jako oliva.
34Јер ће опустети збор лицемерски, и огањ ће спалити шаторе оних који примају поклоне.
34Nebo shromáždění pokrytce spustne, a oheň spálí stany oslepených dary.
35Зачињу невољу и рађају муку, и трбух њихов саставља превару.
35Kteřížto když počali ssužování, a porodili nepravost, hned břicho jejich strojí jinou lest.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.