Јов 24
Daničić–Karadžić Bible (1868), CyrillicTranslation
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
Kralice Bible (1613)
1Зашто Свемогућем нису сакривена времена? И који Га знају, не виде дана Његових?
1Proč by od Všemohoucího neměli býti skryti časové, a ti, kteříž jej znají, neměli neviděti dnů jeho?
2Међе помичу безбожни, отимају стадо и пасу;
2Bezbožníť nyní mezníky přenášejí, a stádo, kteréž mocí zajali, pasou.
3Магарца сиротама одгоне; у залогу узимају вола удовици;
3Osla sirotků zajímají, v zástavě berou vola od vdovy.
4Сиромахе одбијају с пута; убоги у земљи крију се сви.
4Strkají nuznými s cesty, musejí se vůbec skrývati chudí na světě.
5Гле, као дивљи магарци у пустињи излазе на посао свој устајући рано на плен; пустиња је храна њима и деци њиховој.
5Aj, oni jako divocí oslové na poušti, vycházejí jako ku práci své, ráno přivstávajíce k loupeži; poušť jest chléb jejich i dětí jejich.
6Жању њиву и беру виноград који није њихов;
6Na cizím poli žnou, a z vinic bezbožníci sbírají.
7Гола нагоне да ноћује без хаљине, који се немају чим покрити по зими,
7Nahé přivodí k tomu, aby nocovati musili bez roucha, nemajíce se čím přiodíti na zimě.
8Окисли од пљуска у гори, немајући заклона, привијају се к стени.
8A přívalem v horách moknouce, nemajíce obydlí, k skále se přivinouti musejí.
9Грабе сироче од дојке и са сиромаха скидају залог.
9Loupí sirotky, kteříž jsou při prsích, a od chudého základ berou.
10Голог остављају да иде без хаљине, и оне који носе снопове да гладују.
10Nahého opouštějí, že musí choditi bez oděvu, a ti, kteříž snášejí snopy, v hladu zůstávati.
11Који међу њиховим зидовима уље цеде и грожђе у кацама газе, подносе жеђ.
11Ti, jenž mezi zdmi jejich olej vytlačují, a presy tlačí, žíznějí.
12Људи у граду уздишу, и душе побијених вичу, а Бог не укида то.
12Lidé v městech lkají, a duše zraněných volají, Bůh pak přítrže tomu nečiní.
13Они се противе светлости, не знају за путеве њене и не стају на стазама њеним.
13Oniť jsou ti, kteříž odporují světlu, a neznají cest jeho, aniž chodí po stezkách jeho.
14Зором устајући крвник убија сиромаха и убогог; а ноћу је као лупеж.
14Na úsvitě povstávaje vražedlník, morduje chudého a nuzného, a v noci jest jako zloděj.
15И око курварово пази на сумрак говорећи: Да ме око не види. И сакрива лице.
15Tolikéž oko cizoložníka šetří soumraku, říkaje: Nespatříť mne žádný, a tvář zakrývá.
16Прокопавају по мраку куће, које обдан себи забележе; не знају за светлост.
16Podkopávají potmě i domy, kteréž sobě ve dne znamenali; nebo nenávidí světla.
17Јер је зора њима свима сен смртни; ако их ко позна, страх их је сена смртног.
17Ale hned v jitře přichází na ně stín smrti; když jeden druhého poznati může, strachu stínu smrti okoušejí.
18Брзи су као поврх воде, проклет је део њихов на земљи; неће видети пута виноградског.
18Lehcí jsou na svrchku vody, zlořečené jest jmění jejich na zemi, aniž odcházejí cestou svobodnou.
19Као што суша и врућина граби воде снежне, тако гроб грешнике.
19Jako sucho a horko uchvacuje vody sněžné, tak hrob ty, jenž hřešili.
20Заборавља их утроба материна, слатки су црвима, не спомињу се више; као дрво скршиће се неправедник.
20Zapomíná se na něj život matky, sladne červům, nebývá více připomínán, a tak polámána bývá nepravost jako strom.
21Здружује с њим нероткињу која не рађа, и удовици не чини добра.
21Připojuje mu neplodnou, kteráž nerodí, a vdově dobře nečiní.
22Граби јаке својом силом; остане ли који, не узда се у живот свој.
22Zachvacuje silné mocí svou; ostojí-li kdo z nich, bojí se o život svůj.
23Да му Бог да у шта ће се поуздати; али очи Његове пазе на њихове путе.
23Dává jemu, na čemž by bezpečně spolehnouti mohl, však oči jeho šetří cest jejich.
24Узвисе се за мало, па их нема; падају и гину као сви други, и као врх од класа одсецају се.
24Bývají zvýšeni poněkud, ale hned jich není; tak jako jiní všickni sníženi, vypléněni, a jako vrškové klasů stínáni bývají.
25Није ли тако? Ко ће ме утерати у лаж и обратити у ништа речи моје?
25Zdaliž není tak? Kdo na mne dokáže klamu, a v nic obrátí řeč mou?
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.