Job 24
Louis Segond 1910Translation
Louis Segond 1910
Kralice Bible (1613)
1Pourquoi le Tout-Puissant ne met-il pas des temps en réserve, Et pourquoi ceux qui le connaissent ne voient-ils pas ses jours?
1Proč by od Všemohoucího neměli býti skryti časové, a ti, kteříž jej znají, neměli neviděti dnů jeho?
2On déplace les bornes, On vole des troupeaux, et on les fait paître;
2Bezbožníť nyní mezníky přenášejí, a stádo, kteréž mocí zajali, pasou.
3On enlève l’âne de l’orphelin, On prend pour gage le bœuf de la veuve;
3Osla sirotků zajímají, v zástavě berou vola od vdovy.
4On repousse du chemin les indigents, On force tous les malheureux du pays à se cacher.
4Strkají nuznými s cesty, musejí se vůbec skrývati chudí na světě.
5Et voici, comme les ânes sauvages du désert, Ils sortent le matin pour chercher de la nourriture, Ils n’ont que le désert pour trouver le pain de leurs enfants;
5Aj, oni jako divocí oslové na poušti, vycházejí jako ku práci své, ráno přivstávajíce k loupeži; poušť jest chléb jejich i dětí jejich.
6Ils coupent le fourrage qui reste dans les champs, Ils grappillent dans la vigne de l’impie;
6Na cizím poli žnou, a z vinic bezbožníci sbírají.
7Ils passent la nuit dans la nudité, sans vêtement, Sans couverture contre le froid;
7Nahé přivodí k tomu, aby nocovati musili bez roucha, nemajíce se čím přiodíti na zimě.
8Ils sont percés par la pluie des montagnes, Et ils embrassent les rochers comme unique refuge.
8A přívalem v horách moknouce, nemajíce obydlí, k skále se přivinouti musejí.
9On arrache l’orphelin à la mamelle, On prend des gages sur le pauvre.
9Loupí sirotky, kteříž jsou při prsích, a od chudého základ berou.
10Ils vont tout nus, sans vêtement, Ils sont affamés, et ils portent les gerbes;
10Nahého opouštějí, že musí choditi bez oděvu, a ti, kteříž snášejí snopy, v hladu zůstávati.
11Dans les enclos de l’impie ils font de l’huile, Ils foulent le pressoir, et ils ont soif;
11Ti, jenž mezi zdmi jejich olej vytlačují, a presy tlačí, žíznějí.
12Dans les villes s’exhalent les soupirs des mourants, L’âme des blessés jette des cris… Et Dieu ne prend pas garde à ces infamies!
12Lidé v městech lkají, a duše zraněných volají, Bůh pak přítrže tomu nečiní.
13D’autres sont ennemis de la lumière, Ils n’en connaissent pas les voies, Ils n’en pratiquent pas les sentiers.
13Oniť jsou ti, kteříž odporují světlu, a neznají cest jeho, aniž chodí po stezkách jeho.
14L’assassin se lève au point du jour, Tue le pauvre et l’indigent, Et il dérobe pendant la nuit.
14Na úsvitě povstávaje vražedlník, morduje chudého a nuzného, a v noci jest jako zloděj.
15L’œil de l’adultère épie le crépuscule; Personne ne me verra, dit-il, Et il met un voile sur sa figure.
15Tolikéž oko cizoložníka šetří soumraku, říkaje: Nespatříť mne žádný, a tvář zakrývá.
16La nuit ils forcent les maisons, Le jour ils se tiennent enfermés; Ils ne connaissent pas la lumière.
16Podkopávají potmě i domy, kteréž sobě ve dne znamenali; nebo nenávidí světla.
17Pour eux, le matin c’est l’ombre de la mort, ils en éprouvent toutes les terreurs.
17Ale hned v jitře přichází na ně stín smrti; když jeden druhého poznati může, strachu stínu smrti okoušejí.
18Eh quoi! L’impie est d’un poids léger sur la face des eaux, Il n’a sur la terre qu’une part maudite, Il ne prend jamais le chemin des vignes!
18Lehcí jsou na svrchku vody, zlořečené jest jmění jejich na zemi, aniž odcházejí cestou svobodnou.
19Comme la sécheresse et la chaleur absorbent les eaux de la neige, Ainsi le séjour des morts engloutit ceux qui pèchent!
19Jako sucho a horko uchvacuje vody sněžné, tak hrob ty, jenž hřešili.
20Quoi! Le sein maternel l’oublie, Les vers en font leurs délices, On ne se souvient plus de lui! L’impie est brisé comme un arbre,
20Zapomíná se na něj život matky, sladne červům, nebývá více připomínán, a tak polámána bývá nepravost jako strom.
21Lui qui dépouille la femme stérile et sans enfants, Lui qui ne répand aucun bienfait sur la veuve!…
21Připojuje mu neplodnou, kteráž nerodí, a vdově dobře nečiní.
22Non! Dieu par sa force prolonge les jours des violents, Et les voilà debout quand ils désespéraient de la vie;
22Zachvacuje silné mocí svou; ostojí-li kdo z nich, bojí se o život svůj.
23Il leur donne de la sécurité et de la confiance, Il a les regards sur leurs voies.
23Dává jemu, na čemž by bezpečně spolehnouti mohl, však oči jeho šetří cest jejich.
24Ils se sont élevés; et en un instant ils ne sont plus, Ils tombent, ils meurent comme tous les hommes, Ils sont coupés comme la tête des épis.
24Bývají zvýšeni poněkud, ale hned jich není; tak jako jiní všickni sníženi, vypléněni, a jako vrškové klasů stínáni bývají.
25S’il n’en est pas ainsi, qui me démentira, Qui réduira mes paroles à néant?
25Zdaliž není tak? Kdo na mne dokáže klamu, a v nic obrátí řeč mou?
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.