Job 7
Louis Segond 1910Translation
Louis Segond 1910
Kralice Bible (1613)
1Le sort de l’homme sur la terre est celui d’un soldat, Et ses jours sont ceux d’un mercenaire.
1Zdaliž nemá vyměřeného času člověk na zemi? A dnové jeho jako dnové nájemníka.
2Comme l’esclave soupire après l’ombre, Comme l’ouvrier attend son salaire,
2Jako služebník, kterýž touží po stínu, a jako nájemník, jenž očekává skonání díla svého:
3Ainsi j’ai pour partage des mois de douleur, J’ai pour mon lot des nuits de souffrance.
3Tak jsou mi dědičně přivlastněni měsícové marní, a noci plné trápení jsou mi odečteny.
4Je me couche, et je dis: Quand me lèverai-je? Quand finira la nuit? Et je suis rassasié d’agitations jusqu’au point du jour.
4Jestliže ležím, říkám: Kdy vstanu? A pomine noc? Tak pln bývám myšlení až do svitání.
5Mon corps se couvre de vers et d’une croûte terreuse, Ma peau se crevasse et se dissout.
5Tělo mé odíno jest červy a strupem i prachem, kůže má puká se a rozpouští.
6Mes jours sont plus rapides que la navette du tisserand, Ils s’évanouissent: plus d’espérance!
6Dnové moji rychlejší byli nežli člunek tkadlce, nebo stráveni jsou bez prodlení.
7Souviens-toi que ma vie est un souffle! Mes yeux ne reverront pas le bonheur.
7Rozpomeň se, ó Pane, že jako vítr jest život můj, a oko mé že více neuzří dobrých věcí,
8L’œil qui me regarde ne me regardera plus; Ton œil me cherchera, et je ne serai plus.
8Aniž mne spatří oko, jenž mne vídalo. Oči tvé budou ke mně, a mne již nebude.
9Comme la nuée se dissipe et s’en va, Celui qui descend au séjour des morts ne remontera pas;
9Jakož oblak hyne a mizí, tak ten, kterýž sstupuje do hrobu, nevystoupí zase,
10Il ne reviendra plus dans sa maison, Et le lieu qu’il habitait ne le connaîtra plus.
10Aniž se opět navrátí do domu svého, aniž ho již více pozná místo jeho.
11C’est pourquoi je ne retiendrai point ma bouche, Je parlerai dans l’angoisse de mon cœur, Je me plaindrai dans l’amertume de mon âme.
11Protož nemohuť já zdržeti úst svých, mluvím v ssoužení ducha svého, naříkám v hořkosti duše své.
12Suis-je une mer, ou un monstre marin, Pour que tu établisses des gardes autour de moi?
12Zdali jsem já mořem čili velrybem, že jsi mne stráží osadil?
13Quand je dis: Mon lit me soulagera, Ma couche calmera mes douleurs,
13Když myslím: Potěší mne lůže mé, poodejme naříkání mého postel má:
14C’est alors que tu m’effraies par des songes, Que tu m’épouvantes par des visions.
14Tedy mne strašíš sny, a viděními děsíš mne,
15Ah! Je voudrais être étranglé! Je voudrais la mort plutôt que ces os!
15Tak že sobě zvoluje zaškrcení duše má, a smrt nad život.
16Je les méprise!… je ne vivrai pas toujours… Laisse-moi, car ma vie n’est qu’un souffle.
16Mrzí mne, nebuduť déle živ. Poodstupiž ode mne, nebo marní jsou dnové moji.
17Qu’est-ce que l’homme, pour que tu en fasses tant de cas, Pour que tu daignes prendre garde à lui,
17Co jest člověk, že ho sobě tak vážíš, a že tak o něj pečuješ?
18Pour que tu le visites tous les matins, Pour que tu l’éprouves à tous les instants?
18A že ho navštěvuješ každého jitra, a každé chvíle jej zkušuješ?
19Quand cesseras-tu d’avoir le regard sur moi? Quand me laisseras-tu le temps d’avaler ma salive?
19Dokudž se neodvrátíš ode mne, a nedáš mi aspoň polknouti mé sliny?
20Si j’ai péché, qu’ai-je pu te faire, gardien des hommes? Pourquoi me mettre en butte à tes traits? Pourquoi me rendre à charge à moi-même?
20Zhřešil jsem, což mám učiniti, ó strážce lidský? Proč jsi mne položil za cíl sobě, tak abych sám sobě byl břemenem?
21Que ne pardonnes-tu mon péché, Et que n’oublies-tu mon iniquité? Car je vais me coucher dans la poussière; Tu me chercheras, et je ne serai plus.
21Nýbrž proč neodejmeš přestoupení mého, a neodpustíš nepravosti mé? Nebo již v zemi lehnu. Potom bys mne i pilně hledal, nebude mne.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.