Job 7
Berean Standard BibleTranslation
Berean Standard Bible
Kralice Bible (1613)
1“Is not man consigned to labor on earth? Are not his days like those of a hired hand?
1Zdaliž nemá vyměřeného času člověk na zemi? A dnové jeho jako dnové nájemníka.
2Like a slave he longs for shade; like a hireling he waits for his wages.
2Jako služebník, kterýž touží po stínu, a jako nájemník, jenž očekává skonání díla svého:
3So I am allotted months of futility, and nights of misery are appointed me.
3Tak jsou mi dědičně přivlastněni měsícové marní, a noci plné trápení jsou mi odečteny.
4When I lie down I think: ‘When will I get up?’ But the night drags on, and I toss and turn until dawn.
4Jestliže ležím, říkám: Kdy vstanu? A pomine noc? Tak pln bývám myšlení až do svitání.
5My flesh is clothed with worms and encrusted with dirt; my skin is cracked and festering.
5Tělo mé odíno jest červy a strupem i prachem, kůže má puká se a rozpouští.
6My days are swifter than a weaver’s shuttle; they come to an end without hope.
6Dnové moji rychlejší byli nežli člunek tkadlce, nebo stráveni jsou bez prodlení.
7Remember that my life is but a breath. My eyes will never again see happiness.
7Rozpomeň se, ó Pane, že jako vítr jest život můj, a oko mé že více neuzří dobrých věcí,
8The eye that beholds me will no longer see me. You will look for me, but I will be no more.
8Aniž mne spatří oko, jenž mne vídalo. Oči tvé budou ke mně, a mne již nebude.
9As a cloud vanishes and is gone, so he who goes down to Sheol does not come back up.
9Jakož oblak hyne a mizí, tak ten, kterýž sstupuje do hrobu, nevystoupí zase,
10He never returns to his house; his place remembers him no more.
10Aniž se opět navrátí do domu svého, aniž ho již více pozná místo jeho.
11Therefore I will not restrain my mouth; I will speak in the anguish of my spirit; I will complain in the bitterness of my soul.
11Protož nemohuť já zdržeti úst svých, mluvím v ssoužení ducha svého, naříkám v hořkosti duše své.
12Am I the sea, or the monster of the deep, that You must keep me under guard?
12Zdali jsem já mořem čili velrybem, že jsi mne stráží osadil?
13When I think my bed will comfort me and my couch will ease my complaint,
13Když myslím: Potěší mne lůže mé, poodejme naříkání mého postel má:
14then You frighten me with dreams and terrify me with visions,
14Tedy mne strašíš sny, a viděními děsíš mne,
15so that I would prefer strangling and death over my life in this body.
15Tak že sobě zvoluje zaškrcení duše má, a smrt nad život.
16I loathe my life! I would not live forever. Leave me alone, for my days are but a breath.
16Mrzí mne, nebuduť déle živ. Poodstupiž ode mne, nebo marní jsou dnové moji.
17What is man that You should exalt him, that You should set Your heart upon him,
17Co jest člověk, že ho sobě tak vážíš, a že tak o něj pečuješ?
18that You attend to him every morning, and test him every moment?
18A že ho navštěvuješ každého jitra, a každé chvíle jej zkušuješ?
19Will You never look away from me, or leave me alone to swallow my spittle?
19Dokudž se neodvrátíš ode mne, a nedáš mi aspoň polknouti mé sliny?
20If I have sinned, what have I done to You, O watcher of mankind? Why have You made me Your target, so that I am a burden to You ?
20Zhřešil jsem, což mám učiniti, ó strážce lidský? Proč jsi mne položil za cíl sobě, tak abych sám sobě byl břemenem?
21Why do You not pardon my transgression and take away my iniquity? For soon I will lie down in the dust; You will seek me, but I will be no more.”
21Nýbrž proč neodejmeš přestoupení mého, a neodpustíš nepravosti mé? Nebo již v zemi lehnu. Potom bys mne i pilně hledal, nebude mne.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.