Joba 7
Baibal Olcim (Matupi Chin)Translation
Baibal Olcim (Matupi Chin)
Kralice Bible (1613)
1Diklai hman ah hlanghing hamla caempuei a om moenih a? A khohnin te kutloh kah khohnin banghui ni.
1Zdaliž nemá vyměřeného času člověk na zemi? A dnové jeho jako dnové nájemníka.
2Sal bangla hlipkhup a hloep tih kutloh bangla a bisai a lamtawn.
2Jako služebník, kterýž touží po stínu, a jako nájemník, jenž očekává skonání díla svého:
3Ka taengah a poeyoek la a hla ka pang van tih thakthaenah hlaem he kai hamla a khueh.
3Tak jsou mi dědičně přivlastněni měsícové marní, a noci plné trápení jsou mi odečteny.
4Ka yalh tih, “Me vaengah nim ka thoh ve?” ka ti. Khoyin loh puh tih hlaemhmah duela yutnah khaw ka cung.
4Jestliže ležím, říkám: Kdy vstanu? A pomine noc? Tak pln bývám myšlení až do svitání.
5Ka saa loh a rhit a bai, ka vin laipi tiknong khaw uet tih a tuei.
5Tělo mé odíno jest červy a strupem i prachem, kůže má puká se a rozpouští.
6Ka khohnin loh tampai lakah bawn tih lungli lungla la ngaiuepnah bawt.
6Dnové moji rychlejší byli nežli člunek tkadlce, nebo stráveni jsou bez prodlení.
7Ka hingnah mueihla he poek lah. Hnothen hmuh ham khaw ka mik loh mael voel mahpawh.
7Rozpomeň se, ó Pane, že jako vítr jest život můj, a oko mé že více neuzří dobrých věcí,
8Kai aka so mik loh kai m'mae voel mahpawh. Na mik te kai soah om dae kai ka om voel pawh.
8Aniž mne spatří oko, jenž mne vídalo. Oči tvé budou ke mně, a mne již nebude.
9Cingmai loh haai tih cing, saelkhui la aka suntla rhoek tah ha mael tangloeng pawh.
9Jakož oblak hyne a mizí, tak ten, kterýž sstupuje do hrobu, nevystoupí zase,
10A im la koep mael pawt vetih a hmuen loh anih hmat voel mahpawh.
10Aniž se opět navrátí do domu svého, aniž ho již více pozná místo jeho.
11Te dongah kai khaw ka ka tuem mahpawh. Ka mueihla khobing doela ka thui vetih. Ka hinglu khahing doela ka lolmang pueng ni.
11Protož nemohuť já zdržeti úst svých, mluvím v ssoužení ducha svého, naříkám v hořkosti duše své.
12Kai he tuipuei tuihnam tih nim kai soah thongim na khueh.
12Zdali jsem já mořem čili velrybem, že jsi mne stráží osadil?
13Ka soengca kai n'hloep bitni, ka thingkong loh ka kohuetnah te a phueih bitni ka ti.
13Když myslím: Potěší mne lůže mé, poodejme naříkání mého postel má:
14Mueimang neh kai nan rhihyawp sak tih olphong neh kai nan let sak.
14Tedy mne strašíš sny, a viděními děsíš mne,
15Ka hinglu loh ka rhuhrhong lakah khaknah neh dueknah ni a coelh.
15Tak že sobě zvoluje zaškrcení duše má, a smrt nad život.
16Ka kohnue coeng, kumhal duela ka hing mahpawh, kai he n'toeng laeh, ka khohnin khaw a honghi ni.
16Mrzí mne, nebuduť déle živ. Poodstupiž ode mne, nebo marní jsou dnové moji.
17Mebang hlanghing lae amah na pantai sak tih a taengah na lungbuei na khueh te.
17Co jest člověk, že ho sobě tak vážíš, a že tak o něj pečuješ?
18Anih te mincang ah na cawh tih mikhaptok ah ni anih te na loepdak.
18A že ho navštěvuješ každého jitra, a každé chvíle jej zkušuješ?
19Balae tih kai lamloh na mangthong pawt eh? Ka timtui ka dolh hil kai nan rhael moenih.
19Dokudž se neodvrátíš ode mne, a nedáš mi aspoň polknouti mé sliny?
20Hlang aka kueinah nang taengah ka tholh tih balae ka saii? Balae tih kai he na kutnoek la nan khueh. Te dongah kai ham tah hnorhih la ka om coeng.
20Zhřešil jsem, což mám učiniti, ó strážce lidský? Proč jsi mne položil za cíl sobě, tak abych sám sobě byl břemenem?
21Te dongah ka boekoek he na phueih tih kai kathaesainah he nan khoe mai pawt lae? Laipi khuila ka yalh pawn ni. Kai na toem cakhaw ka om voel moenih,” a ti nah.
21Nýbrž proč neodejmeš přestoupení mého, a neodpustíš nepravosti mé? Nebo již v zemi lehnu. Potom bys mne i pilně hledal, nebude mne.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.