Job 7
JPS Tanakh (Jewish Publication Society, 1917)
Kralice Bible (1613)
1Is there not a time of service to man upon earth? And are not his days like the days of a hireling?
1Zdaliž nemá vyměřeného času člověk na zemi? A dnové jeho jako dnové nájemníka.
2As a servant that eagerly longeth for the shadow, and as a hireling that looketh for his wages;
2Jako služebník, kterýž touží po stínu, a jako nájemník, jenž očekává skonání díla svého:
3So am I made to possess — months of vanity, and wearisome nights are appointed to me.
3Tak jsou mi dědičně přivlastněni měsícové marní, a noci plné trápení jsou mi odečteny.
4When I lie down, I say: 'When shall I arise?' But the night is long, and I am full of tossings to and fro unto the dawning of the day.
4Jestliže ležím, říkám: Kdy vstanu? A pomine noc? Tak pln bývám myšlení až do svitání.
5My flesh is clothed with worms and clods of dust; my skin closeth up and breaketh out afresh.
5Tělo mé odíno jest červy a strupem i prachem, kůže má puká se a rozpouští.
6My days are swifter than a weaver's shuttle, and are spent without hope.
6Dnové moji rychlejší byli nežli člunek tkadlce, nebo stráveni jsou bez prodlení.
7O remember that my life is a breath; mine eye shall no more see good.
7Rozpomeň se, ó Pane, že jako vítr jest život můj, a oko mé že více neuzří dobrých věcí,
8The eye of him that seeth me shall behold me no more; while Thine eyes are upon me, I am gone.
8Aniž mne spatří oko, jenž mne vídalo. Oči tvé budou ke mně, a mne již nebude.
9As the cloud is consumed and vanisheth away, so he that goeth down to the grave shall come up no more.
9Jakož oblak hyne a mizí, tak ten, kterýž sstupuje do hrobu, nevystoupí zase,
10He shall return no more to his house, neither shall his place know him any more.
10Aniž se opět navrátí do domu svého, aniž ho již více pozná místo jeho.
11Therefore I will not refrain my mouth; I will speak in the anguish of my spirit; I will complain in the bitterness of my soul.
11Protož nemohuť já zdržeti úst svých, mluvím v ssoužení ducha svého, naříkám v hořkosti duše své.
12Am I a sea, or a sea-monster, that Thou settest a watch over me?
12Zdali jsem já mořem čili velrybem, že jsi mne stráží osadil?
13When I say: 'My bed shall comfort me, my couch shall ease my complaint';
13Když myslím: Potěší mne lůže mé, poodejme naříkání mého postel má:
14Then Thou scarest me with dreams, and terrifiest me through visions;
14Tedy mne strašíš sny, a viděními děsíš mne,
15So that my soul chooseth strangling, and death rather than these my bones.
15Tak že sobě zvoluje zaškrcení duše má, a smrt nad život.
16I loathe it; I shall not live alway; let me alone; for my days are vanity.
16Mrzí mne, nebuduť déle živ. Poodstupiž ode mne, nebo marní jsou dnové moji.
17What is man, that Thou shouldest magnify him, and that Thou shouldest set Thy heart upon him,
17Co jest člověk, že ho sobě tak vážíš, a že tak o něj pečuješ?
18And that Thou shouldest remember him every morning, and try him every moment?
18A že ho navštěvuješ každého jitra, a každé chvíle jej zkušuješ?
19How long wilt Thou not look away from me, nor let me alone till I swallow down my spittle?
19Dokudž se neodvrátíš ode mne, a nedáš mi aspoň polknouti mé sliny?
20If I have sinned, what do I unto Thee, O Thou watcher of men? Why hast Thou set me as a mark for Thee, so that I am a burden to myself?
20Zhřešil jsem, což mám učiniti, ó strážce lidský? Proč jsi mne položil za cíl sobě, tak abych sám sobě byl břemenem?
21And why dost Thou not pardon my transgression, and take away mine iniquity? For now shall I lie down in the dust; and Thou wilt seek me, but I shall not be.
21Nýbrž proč neodejmeš přestoupení mého, a neodpustíš nepravosti mé? Nebo již v zemi lehnu. Potom bys mne i pilně hledal, nebude mne.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.